Články na téma: státní správa

Projekt jednoho inkasního místa (JIM), který by měl významně usnadnit administrativu spojenou s přiznáním k dani z příjmu, se s různými přestávkami chystá přes sedmnáct let. Ke sloučení výběru daní, zdravotního a sociálního pojištění pod jedno místo ale zatím nedošlo. Jak moc by takový krok pomohl firmám? A co si o něm myslí odborníci?

Údaje o datových schránkách fyzických osob a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) už nebudou automaticky veřejné. Vyplývá to z novely zákona o elektronických úkonech, kterou dnes schválil Senát. Údaje budou nově zveřejňovány výhradně na základě individuální žádosti držitele datové schránky.

Česká populace stárne, firmám scházejí lidé a je třeba to řešit, jinak to poškodí českou ekonomiku. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto nedávno oznámil, že zvýší kvóty pro „dovoz“ pracovníků z ciziny. Jenže jakkoliv to je dobrá okamžitá pomoc pro některé firmy, dlouhodobě to problém české ekonomiky ani podstatné části podniků nevyřeší. Co je tady špatně?

Pokud bychom hledali, na co si nejčastěji stěžují v Česku podnikatelé a šéfové firem, odpovědí by bylo jediné slovo: byrokracie. Jenže podle některých statistik zároveň není jednání s úřady v Česku tak hrozné, zákony u některých věcí nařizují poměrně rychlé lhůty k vyřízení a navíc na tom nejsme zdaleka tak zle ani co se digitalizace týče. Tak kde je tedy ten hlavní problém?

Vláda minulý týden schválila už druhý antibyrokratický balíček, který si bere za cíl ulevit podnikatelům od nadměrného papírování a roztodivných povinností vůči státu. Má to být kompenzace za tvrdé dopady ozdravného balíčku. Problém ale je, že nikdo – tedy kromě členů kabinetu – s ním vlastně není spokojený.

Vláda se chystá šetřit na eráru. Byl by to chvályhodný a fiskálně odpovědný počin, pokud by kabinet šetřil důsledněji – nejen v centrálních úřadech, ale i v krajských zastupitelstvech a obecních samosprávách. Pak by třeba nemusel zvedat některé daně.

Vláda slíbila snížení stavů státních zaměstnanců. Už teď se ale dá tušit, že o „štíhlosti“ státní správy bychom si neměli dělat iluze. Dokdy dokážeme živit rostoucího státního Otesánka?

Český poštovní moloch se zásadně změní. Alespoň to zvěstovala vláda. Kolikrát jsme ale tohle už slyšeli? Dá se to ještě brát vážně? Jasné je to, že transformace je naprosto nezbytná.

Datové schránky musí mít od letošního roku povinně všichni živnostníci, kteří mají IČO. Tato povinnost přitom platí i v případě, kdy už má podnikatel datovou schránku zřízenou jako soukromá osoba. V posledních dnech navíc systém datových schránek přinesl další potenciální problémy, například zveřejnění adres uživatelů. Je nastavený správně? Zeptali jsme se odborníků.

O digitalizaci státu se dobře mluví, ale hůř se vykonává. Své o tom ví i šéf IT holdingu Aricoma Milan Sameš. Jak moc se nám podaří štíhlý stát postavit, podle něj záleží taky na nás – občanech, nejen na vládě. „Stávkovat za to občan začne v okamžiku, kdy zjistí, že už státní správu neuživíme,“ říká Sameš s tím, že digitalizace státu je tak trochu sisyfovská práce.

Vláda zvyšuje platy zaměstnancům státu. Některým dokonce tak, že jim vyrovná ztráty způsobené inflací. U policistů navíc počítá s navýšením stavů. Odborníci přitom radí opak.

Tuhle pohádku známe všichni: jí, žere, roste a roste. Místo Otesánka je to ovšem státní správa, která i přes neustálé sliby kyne dál. Nejinak je tomu u kabinetu Petra Fialy, který státním rozpočtem na příští rok dokonce zpochybňuje své předsevzetí o šetření a úsporném státu.

Až 40 miliard korun. Takovou částku může na digitalizaci státu a podniků získat Česká republika z evropského fondu obnovy. Covidová krize by tak mohla mít na rozvoj e-governmentu akcelerační efekt. „Postcovidové peníze pomohou celou digitalizaci urychlit,“ říká v rozhovoru pro Finmag.cz Ivan Bartoš, místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj.

Měla to být tradice: novoroční rozhovor pořízený v běhu. To aby se zpovídaný nezapletl do dlouhých souvětí. Počasí ale tentokrát vyřklo rezolutní Ne. Jak se ale ukázalo, s Alešem Michlem to, co u mnoha jiných ekonomů bývá zvykem, nehrozí. Mluví jasně a srozumitelně. Slovy klasika: Ten se nezakecá.

„Pokud zavádím další a další technologie jen proto, že je to momentálně v módě, pak to téměř jistě nepovede k úspěchu. Informační technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán,“ varuje ve druhé část rozhovoru Richard Kaucký, podle kterého stát nepostupuje při elektronizaci veřejné správy příliš efektivně.

„Po kauze Parkanová si politici začínají uvědomovat, že pokud pod sebou nebudou mít kvalitní úřednický aparát, tak můžou snadno skončit v kriminále,“ vysvětluje ředitel nevládní organizace Transparency International David Ondráčka, co bylo jedním z hlavních důvodů toho, že se politici konečně odhodlali přistoupit k novele zákona o státní službě.

Ušetří se zrušením některých státních úřadů? A pokud ano, které by měly jít na řadu jako první? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta a Aleše Michla, odboráře Víta Samka, zástupce Pirátů Iva Vašíčka a dalších zajímavých osobností.

Aleši Michlovi nedošel dech ani při běhání, takže jsme spolu mohli probrat problémy naší ekonomiky, výhody oslabení kurzu koruny a jeho spolupráci s Andrejem Babišem. „Musí se tu začít šetřit na ministerstvech, je potřeba elektronizovat státní správu a taky sem chci dotáhnout Teslu,“ popisoval mi svoje vize portfoliový stratég Raiffeisenbank a poradce budoucího ministra financí.

Kvalitnější státní správa znamená buď propouštění, nebo další zadlužení.

„Premiér by měl na šéfa státní kasy vypsat regulérní výběrové řízení. Ať má třeba padesát milionů ročně… Takový člověk by se pak obklopil lidmi, kterým věří, a dělal by svou práci tak, jak se má – úsporně a s rozumem. Ve chvíli, kdy ministrem financí uděláte figurku, která se už jen proto, že takový post získala, musí klanět deseti dvaceti lidem, máte zaděláno na průšvih,“ říká Mikuláš Šveda ve druhém díle našeho rozhovoru.

Podrobnější rozbor ukazuje, že nepoctivost při zadávání státních zakázek neškodí bohatství národů až tolik, někdy dokonce naopak. Totéž platí o některých daňových únicích. Jsou ovšem situace, kdy taková nepoctivost může být zničující. Místo davové hysterie bychom měli analyzovat, rozlišovat a hledat uspořádání, v němž by poctivé jednání napomáhalo všeobecnému prospěchu a v němž by se zároveň vyplácelo.