Články na téma: Slovensko

Nezaměstnanost na Slovensku se v prvním čtvrtletí zvýšila na 14,5 procenta. Premiér Robert Fico veřejně prohlašuje, že vysoká čísla jsou dílem téměř půlmilionové romské menšiny. Nebýt jí, nezaměstnanost by prý byla pod unijním průměrem. V Česku je problém menší, přesto i u nás Romové makroekonomické ukazatele značně ovlivňují.

Recept na to, jak vyrovnat nedostatky určitých krajů či zemí, jsou nižší daně a řemesla.

Richard Sulík na sebe výrazně upozornil na začátku tisíciletí jako architekt slovenské daňové reformy. Podle jednoho tamějšího politika ostatně „jeho“ rovná daň byla „nejlepší bezplatná reklama na Slovensko“. V roce 2010 dostal svou stranu do vlády. O rok a půl vládu shodil, nelíbil se mu mechanismus záchrany slabých evropských ekonomik. A jak říká, kompromisy dodnes nejsou jeho silná stránka.

Jako bychom zaslechli oblíbenou mantru našich dní: My ty peníze musíme vyčerpat! Slovensku prý hrozí, že „přijde až o půl miliardy eur“ evropských dotací. Tak to vypadá z pohledu českých i slovenských médií. Vyvážené zpravodajství by ovšem jedním dechem dodalo, že to vlastně může taky znamenat, že se sto miliard z rozpočtu ušetří.

Sever Evropy nejen že je movitější než jih, ale taky rychleji dál bohatne.

Společenský a ekonomický dopad je obrovský: Jedním z největších a nejméně řešených problémů nových zemí Evropské unie je ekonomická emigrace. „Noví Evropané“ odcházejí za lepším životem do bohatší západní Evropy – a na jejich místo nikdo nepřichází a nikdo se nerodí. Jde v mnoha případech o úbytek obyvatelstva srovnatelný s tím, který přinesla druhá světová válka. Nebo větší.

Evropská komise schovává svou nebezpečnou hospodářskou politiku za sofistikované studie, v Čechách si vystačíme s novinovými rozhovory. Výsledek je ale stejně škodlivý.

Slovenská ekonomika je na tom v posledních dvou letech lépe než česká, i loni se za řekou Moravou dařilo držet slušný hospodářský růst. Zásadním problémem tu ale zůstává nezaměstnanost: s patnácti procenty nezaměstnaných Slovensko kleslo na čtvrté nejhorší místo v Unii. Do boje proti ní vláda nasazuje zbraně, jejichž použití se může jen vymstít.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Před dvaceti lety souhlasili mnozí Češi s rozdělením státu, protože mysleli, že na tom vydělají. Že přestanou „doplácet“ na Slováky, že budou moci uskutečnit radikální ekonomické reformy, že rychleji doženou Západ. Dvacet minulých let je v tomto ohledu velké zklamání.

Na největší českou investici v zahraničí, jaká se kdy odehrála, by si měl Petr Kellner dohlédnout sám. Slovensko se vrací ke státnímu kapitalismu – a v tom šéf PPF umí chodit.

Slovenský premiér Robert Fico vždy považoval podnikání ve zdravotnictví za něco téměř nemravného. Proto ani příliš nepřekvapilo, když za jeden z prvních cílů své vlády označil zrušení soukromých zdravotních pojišťoven a vrácení všech slovenských pojištěnců pod křídla jediné státní Všeobecné zdravotné poisťovne, nejpozději v roce 2014.

Chceme-li v Evropské unii prosazovat své zájmy, potřebujeme spojence. Společná ekonomická a strategická témata máme zejména se zeměmi, s nimiž jsme spřízněni nejen geograficky, ale i osudem. Visegrád je projekt, který nám ještě stále může být ledacos platný...

Na tři sta tisíc lidí v romských osadách na Slovensku žije na nelegálně zabrané půdě. Osady se rozrůstají a nelegálních záborů přibývá. Opozice navrhuje zákon, který by tomu měl bránit.

Slovenská důchodová reforma byla jednou z nejodvážnějších v celé Evropě. Levicový kabinet Roberta Fica ji však odmítá dál financovat a vrací se zpět k průběžnému státnímu systému, v němž je spoření v penzijních fondech pouhým doplňkem.

Levicový kabinet Roberta Fica hledá peníze, kde může. Zrušení dvou státních svátků by prý rozpočtu přineslo stovky milionů eur. Jenže jeden ze dvou svátků na odstřel je svátkem, který se Slovensko slavit zavázalo. Ve smlouvě nikoli s ekonomických ďáblem, nýbrž – s církví.

Rusko by rádo vybudovalo širokorozchodnou železnici do Vídně. Trať by měla vést přes Slovensko. Evropské unii ruský projekt nevadí. Nedá na něj však ani euro. V projektech železnic jde totiž i politický vliv na dané území.

Levicový premiér Robert Fico ruší na Slovensku rovnou daň, symbol liberálních reforem. Tamější ekonomiku to může přijít draho.

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

Tři roky po zavedení „chytré reformy“ je na Slovensku více dlužníků i vězňů. A taky díra do právního systému. Bonus: vygenerujte si na konci článku vlastní reformu!

Slovensko není v jednoduché ekonomické situaci. Je otázkou, zda má nový premiér Robert Fico nějaký reálný scénář, jak takovou situaci řešit.