Články na téma: Ronald Reagan

V pátek přestane být Donald Trump prezidentem-čekatelem a stane se prezidentem, se vším, co k tomu v Americe patří. Jak asi bude nakládat se svěřenou mocí? Bradford DeLong z univerzity v Berkeley nabízí několik scénářů.

Americký ekonom Arthur Laffer, duchovní otec proslulé Lafferovy křivky, říká v londýnském rozhovoru „Od té doby, co Clinton opustil úřad, vydělal asi sto milionů dolarů. Za účast na konferencích, kde promlouvá. Můžu ho sledovat v televizi, je ho plný YouTube. Proč mu k čertu lidi pořád tolik platí, za nějaký omletý řeči?!“

5. června uplynulo deset let od úmrtí Ronalda Reagana. Rád bych tuto osobnost dodatečně připomněl v několika nepříliš známých souvislostech.

Historie zná jen málo úspěšných podnikatelů, kteří za sebou nechali světlou stopu v politice. Oba světy vyžadují odlišné schopnosti.

V předchozím příspěvku jsem se vám pokoušel přiblížit názory amerických liberálů (to jest sociálních demokratů) volným převyprávěním toho, jak vykládá americkou historii i současnost jeden z jejich hlavních ideologů. Jen jsem neprozradil, o kterého šlo – to bylo na vás. Redakce prý byla trochu v šoku, že první správný tip na Paula Krugmana se pod článkem objevil už o půl čtvrté ráno. Protože mám ovšem starost o vaše duševní zdraví, teď vám řeknu, jak to bylo s Amerikou ve skutečnosti.

Když jsem (vinou mladické nerozvážnosti) studoval v Praze filozofii, jediná přednáška, která za něco stála, byla ta o dějinách ekologické etiky. Přednášel Erazim Kohák (jehož osoba tvoří celý český sociálně demokratický think tank) a pokaždé se nám snažil podat jeden směr ekologického myšlení optikou jeho zastánců, byť by s nimi ve skutečnosti vášnivě nesouhlasil. Pokud tedy po přečtení tohoto textu pojmete podezření, že jsem se zbláznil, nezoufejte. Jen následuji příkladu svého skvělého učitele a snažím se vám volně převyprávět jeden z nesmírně vlivných příběhů současné Ameriky. Za domácí úkol potom zadávám uhodnout původního autora.

Michael Lim Mah-Hui, přední malajsijský ekonom a bankéř, říká: „Je neuvěřitelné, když si vezmete, že Čína, druhá nejbohatší země na světě, spotřebovává jen tolik procent svého HDP, kolik spotřebovávali Evropané během druhé světové války.“

Následující text jsem napsal pro MF Dnes téměř přesně před osmi lety. Bylo to v době, kdy se již stačily projevit důsledky změn z období Zemanovy vlády (červenec 1998 až červenec 2002). Předkládám jej dnes beze změny, pouze s komentářem. Ale nejprve článek samotný.

Budoucnost je otevřená, nicméně některé věci se zdají být jisté. Kapitalistická revoluce reaganovského typu se již nebude opakovat. Sociálně třídní struktura brání obnovení prosperity a není nikoho, kdo by měl motivaci a možnost tuto strukturu změnit. Nejpravděpodobnější varianta spočívá ve vytvoření masivní šedé ekonomiky bez jakékoliv regulace za fasádou evropského či světového neosocialistického režimu.

„Koupili jsme si většinu bývalé sovětské říše. Ty vlády ovládáme, vlastníme. A pravděpodobně vlastníme i Českou republiku,“ říká Paul Craig Roberts, duchovní otec hospodářských reforem za vlády Ronalda Reagana.

Moc a peníze najdeme především tam, kde se rozhoduje o regulacích. A také u poradenských a právních firem, které pro takové instituce pracují. Logickým důsledkem je finanční superpřevaha těch politických stran, které usilují o zvyšování daní a státních zásahů.