Články na téma: rasismus

„Minulost nikdy neumírá. Vlastně ještě neskončila,“ píše v Rekviem za jeptišku americký nobelista William Faulkner. A kam se ekonomové podívají, tam mu dávají za pravdu. Z minulého čísla časopisu odemykáme text Petra Houdka.

„Cítím se být Čech ‒ černý Čech. Cítím se něco jako dva v jednom. Moje tělo je africké, ale moje srdce je české.“ V roce 1985 ČSSR přijala v rámci internacionální pomoci 56 namibijských dětí. „Černí Češi“ dodnes slaví české svátky a nedají dopustit na české jídlo, doma ale nejsou nikde. I to je výsledek sociálního experimentu, který se odehrál na zámku v severomoravských Bartošovicích.

Komu fandíš? Domácím? Hostům? Bidenovi, nebo Trumpovi? Ze sportovišť se stávají místa, kde se kromě sportovních klání, čím dál víc řeší i politika. Ne každému to vyhovuje, protože míst, kde by člověk mohl být aspoň chvíli v první řadě člověkem, a ne voličem ubývá.

Most! sice otevřel debatu – jenže co čekat od debaty otevřené komediálním seriálem?

Jen tak si sedíte doma, Zeman něco plácne v televizi a někde jinde už se chystají vás vybombardovat. Jste přece Češi, ne?

Vepřín na místě tábora v Letech je neocenitelný lakmusový papírek. Pravidelně ukazuje, komu všemu přijde zotročení celých rodin jako fér trest za nepřizpůsobivost.

Historie není spravedlivá. Často vyzdvihuje spíš ty, kteří převracejí zaběhané pořádky, přestavují a ničí. Na ty, kteří dávají věci do pořádku nebo jen rozumně spravují svěřené, se zapomíná. Takovou postavou je i Calvin Coolidge, třicátý prezident Spojených států amerických.

Pro stranu, která se navenek projevuje vulgárně a dogmaticky, je jeden mandát strop.

Když jsem (vinou mladické nerozvážnosti) studoval v Praze filozofii, jediná přednáška, která za něco stála, byla ta o dějinách ekologické etiky. Přednášel Erazim Kohák (jehož osoba tvoří celý český sociálně demokratický think tank) a pokaždé se nám snažil podat jeden směr ekologického myšlení optikou jeho zastánců, byť by s nimi ve skutečnosti vášnivě nesouhlasil. Pokud tedy po přečtení tohoto textu pojmete podezření, že jsem se zbláznil, nezoufejte. Jen následuji příkladu svého skvělého učitele a snažím se vám volně převyprávět jeden z nesmírně vlivných příběhů současné Ameriky. Za domácí úkol potom zadávám uhodnout původního autora.

Nespokojení místní občané, Romové a policisté by se měli vzít za ruce a společně si došlápnout na úředníky, aktivisty a profesionální bojovníky proti diskriminaci.

Petr Nečas přispěl k tomu, že se zuřivě, a přitom bez jakýchkoliv čísel v ruce, začali hledat paraziti a vyžírky na každém k rohu. Nenašli se. Tak stát začal preventivně šikanovat každého.

Možná bychom je mohli začít doceňovat dřív, než budou bezpečně pod zemí.

Jsem moc bílá, říká si právě kdekterá Evropanka a míří do solária, případně na zimní dovolenou do některé z exotických destinací. Jsem moc tmavá, říká si ve stejnou dobu kdekterá Afričanka či Indka a vyrazí do místního kiosku pro zesvětlující krém. Nic naplat, bílá je celosvětově sexy.

Romské téma je emocionálně nejvypjatější téma v České republice. V bouři emocí zaniklo, že neexistuje jeden „romský problém“, ale existují „romské problémy“ dva. První je problém majoritní společnosti s Romy. Druhý je problém Romů.

Nemá smysl rozšiřovat řady textů o tom, zda byla česká demokracie zachráněna před plukovníkem Bátorou připravujícím státní převrat nebo zda se jednalo o zlovolnou štvanici na nevinného člověka. V České republice je totiž asi tak 10 lidí, kteří o doktoru Bátorovi mají nějakou spolehlivou informaci, a asi tak 10 milionů lidí, kteří na něj mají názor.

Na Šluknovsku vybuchla časovaná bomba. Tikala dlouho, a politici byli hluší. Migrační kolotoč se točí dál a stejné exploze hrozí dalším regionům. Puma sestává z mnoha součástek, zásadní jsou však dvě: kšeftování s lidskou chudobou a konstrukce jedné ze sociálních dávek – státního příspěvku na bydlení.

V debatě o tragické události v Norsku se často přehlíží několik základních paradoxů. Zaprvé, pokud považujeme Breivika za blázna a šílence, na čemž se shodnou skoro všichni, pak přece nemá ale naprosto vůbec žádnou cenu poslouchat jeho argumenty, pohnutky, důvody a pocity.