Články na téma: předvolební kampaň

Česko má za sebou další krajské volby. A byť v nich leckde hrály důležitou roli osobnosti hejtmanů a místních lídrů, v součtu zase převážil Andrej Babiš.

Náš malý národ dokáže velké věci, elektronizace je dobro, talentovaní a pracovití si zaslouží podpořit. Ten bulšit znáte z vysílání ČT, teď vás na něj balí nejperspektivnější kandidát na premiéra.

Bankovní daň je nesmysl. Může především dobře posloužit v předvolební kampani. A ano, může přinést i nějaké peníze do rozpočtu. Nenechte se ale mýlit: než je tam banky nasypou, vyberou je od nás. Daňový systém je džungle, která nepotřebuje nové přírůstky, ale radikální prořezávku. Zjednodušení, zpřehlednění a ze všeho nejvíc stabilitu.

Kdo vidí úplatky i za špatně označeným pítkem, těžko může s chladnou hlavou rozhodovat o fungování hlavního města. Korupce je problém — ale zdaleka ne jediný.

Moraváci můžou Hudečkovi hrozit Věstonickou venuší, ale jiný recept na národní úspěch, než je úspěšná Praha, nemají.

Nedokážu se zdržet reakce na článek Michala Kašpárka. Mezi všemi hlasy zděšenými z toho, že Svobodní konečně prorazili, je totiž jeden z mála, který obsahuje cenná pozorování. Byla by škoda, aby to zůstalo opomenuto.

Peníze z veřejných zakázek končí neznámo kde. Tedy – pokud se nesmíříme s tím, že nám jako bližší určení stačí jméno toho nebo onoho daňového ráje. Proč s tím politici nic neudělají? Možná jim jistá neprůhlednost taky vyhovuje. S šéfem české Transparency International o financování politických stran a jejich kampaní i o daňových rájích a veřejných penězích.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

Letošní Vánoce budou ve znamení televizních reklam a internetových klipů kandidátů na třetího českého prezidenta. Poprvé v historii si budeme moci vyzkoušet, jaké to je být masírováni žánrem, který v USA letos slaví šedesáté narozeniny. Dočkáme se nějaké originality? A kam se od padesátých let předvolební klipy posunuly?

Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany. Po volbách je to zcela zřetelné. Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

Tak se nám včera ve sněmovně narodil další škrt. Poslanci vládní koalice a odpadlické trio Bém, Doktor, Šťovíček schválili novelu zákona o důchodovém pojištění. Nářky opozice penzistům nepomohly. Budou se utahovat opasky. Jediná konstruktivní myšlenka z novely vypadla.

Slováci teprve v posledních pěti letech okusili „středoevropskou životní úroveň“. Předseda liberální strany Svoboda a solidarita Richard Sulík však varuje, že Slováci projídají svoji budoucnost.

Pamatujete se z dějepisu, co byly žluťácké odbory? Šlo o tom, že majitel podniku založil odborovou organizaci, jmenoval vůdce a fakticky odbory řídil. Do těchto vlastních odborů přihlásil všechny své zaměstnance. Celé to nemělo jiný účel než zabránit vzniku skutečné odborové organizace. A většinou to dobře fungovalo.