Články na téma: Portugalsko

I když má Česko s Portugalskem mnohé společné, v jednom se obě země velmi liší: ve zvládání pandemie. Zatímco západní evropský stát ji přechází s bravurní disciplinovaností obyvatel, my se zas a znovu dostáváme do krizí hlubších než ty předchozí. V čem tkví onen portugalský „očkovací zázrak“?

Měli bychom určit termín přijetí eura? Má smysl hnát se právě teď do eurozóny? Zeptali jsme se Vladimíra Dlouhého, Evy Zamrazilové, Petra Macha, Karla Havlíčka a dalších osobností.

Turecko, Tunisko, Egypt. Dříve jedny z nejoblíbenějších cílů českých turistů. Dnes už ale kvůli bezpečnostním rizikům tolik nelákají. Kam se místo nich vypravit k moři?

V roce 2014 rostly nejvíce akcie v Bangladéši a poklesly nejvíce akcie v Rusku. Dařilo se informačním technologiím, biotechnologiím, realitním trustům a dopravcům. Naopak nejvíc ztrácely akcie těžařů ropy. Pro rok 2015 věřím zejména japonským akciím a akciím dopravců.

Zájem o řecké, španělské, italské i portugalské dluhopisy je veliký. Úrokové výnosy klesly na předkrizové hodnoty, jako by ani žádná krize nebyla. Přitom zadlužení neustále roste až strašidelným tempem. Dluhopisová bomba potichu tiká… ale nikdo to neslyší.

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Jaký je hlavní a podstatný výsledek voleb? Stará levice nemá většinu ve Sněmovně. Velká úleva. Není jisté, co bude. Jisté je, že mohlo být hůř.

Po německých volbách nastane nová éra, říká komentátor Mark J. Grant. Éra, kdy si Evropa bude muset přestat lhát do kapsy.

Pas zemí Evropské unie otevírá svému držiteli řadu možností. V některých zemích Unie je jeho získání jen otázkou peněz. Z hlediska rovného přístupu k právu jde nepochybně o diskriminaci, z bezpečnostního hlediska pak o těžko odhadnutelné riziko.

Společná měna není v krizi, ale mnozí její uživatelé ano. Prohrává většina eurozóny.

Sever Evropy nejen že je movitější než jih, ale taky rychleji dál bohatne.

V dohledné době by se akcie měly vracet k průměru. Ty, které rostly nejvíc, by měly klesnout, ty co zaostávaly, by měly svoje ztráty umazat. Tak to aspoň říká akciový stratég Saxo Bank Peter Garnry.

Řecko stále zatíná sekeru státního dluhu hlouběji a už zase žádá mezinárodní věřitele o další peníze. Jak dlouho ale ještě bude trvat, než si začnou Řekové financovat svůj dluh sami přes úspory v bankách?

Když nebudeme hodní, dopadneme jako to zlobivé Řecko, které zas neplní podmínky, uložené mezinárodními institucemi. Tak se u nás strašívá. Tomáš Prouza ve svém komentáři připomíná, že v průšvihu jsou i státy, které se podmínky snaží poslušně plnit. Jen jim to vůbec nepomáhá, naopak. Ale o tom je asi třeba mlčet!

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné“. Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko.“

Levicový kabinet Roberta Fica hledá peníze, kde může. Zrušení dvou státních svátků by prý rozpočtu přineslo stovky milionů eur. Jenže jeden ze dvou svátků na odstřel je svátkem, který se Slovensko slavit zavázalo. Ve smlouvě nikoli s ekonomických ďáblem, nýbrž – s církví.

Jedna z nejmenších ekonomik na světě má potenciál způsobit druhou a patrně ještě ničivější světovou finanční krizi, než jakou jsme zažili v letech 2007–2008.

Pro eurozónu by mohl být odchod Řecka vysvobozením. Zároveň však může jít o spouštěč, jenž strhne lavinu, která na evropské ekonomice napáchá obří škody. Co si o tom myslí ekonomové Aleš Michl, Jan Procházka, Petr Mach a další osobnosti ze světa financí?

Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku „nemocný muž Evropy“. Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.

Dne 9. března 2012 vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost. Tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázka je, kdo další je na řadě.

Když jste pozadu se splátkami hypotéky nebo spotřebitelského úvěru, exekutoři drahoty nedělají a na pokrytí půjčky vám zabaví klidně i psí boudu s vaším miláčkem uvnitř. Když je se splácením dluhu pozadu stát, může na věřitele dělat dlouhý nos: nenajde se exekutor, který by mu sáhl majetek. A že majetek by byl...