Články na téma: porodnost

Každé dvě minuty zemře na komplikace spojené s těhotenstvím a porodem devět novorozenců a jedna matka. Za letošní rok nepřežije první měsíc svého života 2,4 milionu novorozenců a 295 000 žen podlehne komplikacím spojeným s těhotenstvím. Řečí čísel jsou to biliony korun ročně, které takto ztrácíme.

Zapomeňte na Putina: skutečný problém světa jsou Číňané a jejich rychlé stárnutí. K nevyhnutelně zpomalenému ekonomickému růstu přičtěte stále citelnější nedostatek žen a máte v ruce recept na hlubokou frustraci, z níž povede jediná cesta přes zvýšenou toleranci vůči riziku – a rostoucí agresivitu.

Premiér Andrej Babiš by rád v Česku zvýšil porodnost. Navrhuje proto, aby rodiny se třemi a více dětmi dostaly od státu příspěvek na nákup nového automobilu. Dobrý nápad, nebo nesystémový populismus, který jen zatíží státní kasu a nepřinese efekt?

Jak velkou hrozbu představuje pro naši budoucnost demografický vývoj? Kdo nám zaplatí důchody? A jak motivovat Čechy, aby měli víc dětí?

Francouzský prezident Macron si naběhl, když za jeden z problémů Afriky označil prudké přibývání obyvatelstva. Porušil tím jedno tabu: že se bílí muži nevyjadřují k tomu, kolik dětí rodí černé ženy. Jenže... neměl náhodou v jádru pravdu?

Za měsíc a rok se možná bude platit sociální pojištění podle toho, kolik kdo státu vychovává budoucích poplatníků. Rodičům s více dětmi sociální pojištění klesne, bezdětní a lidé, kteří už mají děti odrostlé, budou naopak platit víc. Je to fér? A bude se rodit víc dětí, jak předpokládá důchodová komise, která návrh iniciovala?

Vědecké studie poukazují na úzký vztah důchodů a sociálních dávek, životního stylu, demografických trendů a ekonomik „pečovatelských států“. Sociální stát měl být vrcholným společenským zřízením. Jak se ale ukazuje, táhne ve skutečnosti Evropu dolů.

Jak by měla vypadat reforma důchodového systému, která by mohla dlouhodobě přežít? Zeptali jsme se Lukáše Kovandy, Petra Hampla, Ilony Švihlíkové, Jana Procházky a dalších ekonomických odborníků.

Hladomory předpovídané přemnoženému lidstvu zhruba před padesáti lety nenastaly. Populační exploze se totiž zastavila nejen v Evropě, ale i v Latinské Americe a Asii. Přispěl k tomu i dříve nepředstavitelný technologický rozvoj – například rozšíření kabelovky do chudých venkovských oblastí.

Dovolte nám lehkou parafrázi názvu pořadu, se kterým Miroslav Donutil vydělal miliony: Na nic se mě neptejte, já, na co chci, odpovím. V tomto vydání naší pravidelné ankety jsme poněkud pootočili role. Nezvolili jsme žádné konkrétní téma, ale chceme po osobnostech, aby nám téma navrhly. Chceme, aby nám řekly, o čem se podle nich nemluví, i když by se mluvit mělo.

Penzijní systémy západního světa narážejí na hranici svých možností. Přesněji: na hranici možností populace. Věková struktura obyvatelstva se za sto let radikálně proměnila. A nejde jen o to, že žijeme déle, ale i o to, kolik se rodí dětí. Příčina? Jednou z hlavních, říká ekonom Pavel Kohout, je takzvaný první pilíř důchodového systému.

„Vyzývám vládu České republiky, aby připravila opravdovou reformu penzijního systému. Přidání dalšího spoření dlouhodobě nic neřeší. Zaveďte mezigenerační důchodový systém, individuální důchodové účty na principu částečných rezerv a zvedněte rychleji věk pro odchod do penze,“ píše Jan Traxler Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovu a Jaromíru Drábkovi.

„Tedy, Pavle…! Zpráva, že naše sociální a zdravotní pojištění je skrytá, a navíc nafouklá daň a že to jako jediná svobodná země trpíme, mi vzala dech. Kdy a jak jsme k tomu přišli? O kolik tu přitom občan přichází ve srovnání s modely sousedů? A co se s tím dá dělat? Dál se neptám, chci Ti dát víc místa na odpovědi…“ říká Pavel Pavlovi. Kohout Kohoutovi. Spisovatel ekonomovi.