Články na téma: politický marketing

„Andrej Babiš jako jediný dokáže pragmaticky pracovat se svými protivníky. Jde o princip známý třeba z juda, kdy se snažíte využívat sílu druhých ve svůj prospěch. Mluví se stále pouze o něm,“ hodnotí dosavadní kampaně někdejší politický marketér a majitel komunikační agentury katz83.

Jan Keller se diví, že mezi českými studenty nejsou socialisté islandského střihu. Ivo Možný je překvapený, že se na fakultu, kterou zakládal, nehlásí dříči Made in USA. Kde by se tu asi tak jedni i druzí vzali?

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

Kniha Start With Why je užvaněná a applocentrická. Pokud ale něco někomu prodáváte, nakouknout byste do ní měli.

V první části tohoto textu představil Piotr Legutko polskou mediální demokracii: emoce převážily nad rozumem a o náplni politiky dávno nerozhodují politici ale mediální poptávka. Pokud ti, kteří by měli zemi řídit, nejsou ve vleku médií úplně, znamená to jen to, že jejich spin doctors dokážou médiím podsunout vlastní příběhy. Ty ovšem mají jediný úkol: udržet svého hrdinu na očích během volební kampaně, která dnes trvá permanentně...

Navenek zůstalo všechno stejné. Politici soutěží o moc se svými programy a média podrobují jejich vládnutí kritické analýze a oponentuře... Polský novinář a analytik médií Piotr Legutko tvrdí, že pod povrchem je to dávno jinak. Politika se odehrává v médiích, skrze média – a pro média. Média jsou dávno ta, která určují politickou agendu. Styčné body i rozdíly mezi Polskem a zemí Pepíků už zkuste najít sami...

Už první demokracie, ta řecká, měla mouchy. A to šlo o relativně malé státy, kde volební právo nebylo pro každého a lidé své politiky znali osobně nebo nejdál z doslechu. Jak to asi může fungovat dnes, kdy má volební právo i ten, kdo se o věci okolo sebe vůbec nezajímá, a kdy svého politika osobně neznáte ani vy, ani vaši příbuzní či známí a ani známí vašich známých? Zato ho perfektně znáte z jeho „správné“ mediální stránky. A média, jak asi víte, dokážou z kostky vykouzlit kouli a z bílého černé nebo šedivé…