Články na téma: politické strany

Ústavní soud udělal, co musel. Poslanci a senátoři mají času na úpravu a schválení volebního zákona víc než dost. Jen musí makat.

Jiří Skuhrovec věří v otevřená data. V to, že dobrá práce s transparentními informacemi pomůže zefektivnit státní správu a šetřit peníze z rozpočtu. Pracuje jako poradce na Ministerstvu financí, ale ví, že „odejit“ může být velice rychle. Tak jako jeho nadřízený, náměstek Lukáš Wagenknecht. Jak ale říká – neživí mě to, mám luxus říkat si, co si myslím.

Pětadvacáté výročí revoluce je dobrá příležitost přestat se připravovat na minulou válku a přepnout na tu, kterou právě prohráváme.

Tak jako každá barva sestává ze čtyř základních barev smíchaných v určitém poměru, i politické strany mají charakter určený poměrem čtyř základních typů politiků, kteří je reprezentují.

Pokud bych byl finančním poradcem některé z malých stran, patrně bych jí doporučil účast ve volbách do Evropského parlamentu. Důvod je nasnadě: Tato politická soutěž pro ni může být snadným zdrojem státních dotací. Za zápis na start se přitom platí pakatel.

Česká pravice je zasažena krizí a jistě ji na sebe aspoň zčásti sama přivolala. Opakovat to stále dokola už by ale bylo poněkud úmorné. Zajímavé teď bude, jestli dokáže najít odpověď na otázku, co dělat, aby se z krize dokázala vzpamatovat. Domníváme se, že aspoň zčásti ji najdeme v následujícím apelu čtyř osobností, který přetiskujeme v plném znění.

V předvolebním čase přinášíme druhý díl analýzy sociologa Petra Hampla, věnované našemu volebnímu chování a rozhodovacím mechanismům.

Tak se do angličtiny překládá české úsloví „z bláta do louže“. Po návratu z USA do naší středoevropské reality se s vámi podělím o jedno pozorování: V Americe panuje úplně stejně blbá nálada jako u nás, a to v podstatě z podobných důvodů.

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

„Lidé se chovají, jednají a přemýšlejí podle toho, v jakém systému právě žijí. Pokud se lidem řekne, že nesmí brát míč do rukou, ale musí se do něj kopat, hraje se fotbal, pokud se s míčem může i házet, hraje se ragby. A když pravidla umožňují obchody s pořadím na kandidátních listinách, hraje se hra na politickou korupci,“ říká ekonom a spolumajitel Partners Pavel Kohout.

Jan Macháček přišel, inspirován případem Vlasty Parkanové, se zajímavou otázkou. „Nemůže mít série afér a obvinění ten dopad, že v atmosféře strachu přestanou politici vládnout, rozhodovat, pálit si prsty: vždycky se najde někdo, kdo je bude chtít později popotahovat?“ Jen je nechte, ať se bojí!

Je třeba změnit poměrný volební systém a uzákonit neústavnost nadbytečných výdajů.

„Standardní česká politická strana dnes funguje tak, že si na první místo vrazí nějakou pro veřejnost přijatelnou figurku, která naláká voliče, za ní se pak seřadí zjedi a zločinci, kteří si jdou nakrást, a pak, zase aby se neřeklo, se na poslední místo přidá pár slušných lidí. Takhle to dál nejde,“ říká Karel Janeček, s nímž jsme po roce opět sešli, abychom zjistili, co je nového u českých korupčníků.

Po dlouhé době se u nás neprotestuje proti konkrétním nešvarům, ale proti celému systému, proti uplynulým dvaceti letům. Na prvomájové mítinky komunistů, na nichž se vlastně mluvívá o podobných věcech jako minulý týden na náměstí několika měst, jsme si zvykli jako na úsměvný folklór kdesi na úrovni vynášení smrtky. Teď se ale potkáváme s něčím novým, nebezpečnějším. Právě proto bychom neměli nedávné a možná budoucí protesty přecházet mlčením.