Články na téma: NERV

Vláda na středečním zasedání nestanovila termín vstupu Česka do eurozóny ani do mechanismu směnných kurzů ERM II, který členství předchází, oznámil ministr financí Zbyněk Stanjura. Zároveň vyzvala Národní ekonomickou radu vlády (NERV) a Legislativní radu vlády, aby do konce letošního října vyhodnotily hospodářské a právní dopady obou kroků. K debatě o přijetí společné evropské měny by se měl kabinet vrátit za rok.

Dnešní výběr z toho, co se nám minulý týden přihodilo na Finmagu, nebude veselý. Nebude ani inspirativní. Ouřad, ouřad, daně, práce. Vyhazov z práce. Ale stejně se vyplatí číst. Protože jsme jednoduše – užiteční.

Akcelerace digitalizace, chytré řízení přijímání pracovní síly ze zahraničí, snížení míry certifikace profesí, snazší propouštění či radikální zkrácení povolovacích lhůt a usnadnění vlastních investic do výzkumu a vývoje. To je jen část z 37 doporučení, která v úterý odpoledne zveřejnila Národní ekonomická rada vlády (NERV). Kabinet nyní posoudí, jaká z nich je reálné splnit.

Konec plýtvání. Udělá se jasno v tom, kolik stát využívá budov, kolik metrů připadá na úředníka, kde se topí pánubohu do oken, co by se dalo prodat, koho by se vyplatilo sestěhovat… A začne se šetřit. Nový registr má uspořit stovky milionů ročně. Sám však zatím spolknul čtvrt miliardy. A úřad, který ho spravuje, čeká žaloba.

Bič na rozhazovačné choutky správců veřejných peněz: Návrh takzvané fiskální ústavy počítá se vznikem Národní rozpočtové rady, která se jim má dívat na prsty. Má takový úřad smysl? Zeptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální politiky.

Podle klasických pravidel mají pravicové strany podporovat růst ekonomiky, podnikání, dodržování zákonů a osobní odpovědnost. Česká pravice místo toho čím dál tím víc ekonomiku škrtí, nemluvě o výsměchu právu.

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

Noviny v posledních dnech plní přehledy toho, co příští rok zdraží a co bude pro občany složitější. A nechybí ani řada komentářů o zklamání z vlády, do které tolik lidí vkládalo naději na změnu.

„Každá obec podél dálnice má právo se vyjadřovat k vydání stavebního povolení, a tak je jí potřeba něco slíbit. Spravit tuhle cestu, postavit támhle na kilometru dva mosty, protože jsou zemědělci holt zvyklí jezdit jedním tam a druhým zpátky. Do toho se pak samozřejmě ozvou zelení…“ právě tak popisuje Dan Ťok, generální ředitel české Skansky, jeden z důvodů, proč máme tak drahé dálnice. Jaké jsou ty další, se dozvíte v další části rozhovoru.

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

„Tvé líčení, jak by Tě v roli českého ministra zdravotnictví musela po reformách Tvých představ chránit speciální komanda, bylo přesvědčivé. Už chápu, proč ses vyhnul žádosti vžít se dokonce do rozhodující role premiéra. Vykoledoval sis tím ale logicky otázku, jak bys tedy na základě svých vědeckých poznatků i zkušeností z poradenství naložil s českým systémem daňovým v roli ministra financí. A mimochodem: Nechápu, proč se mí kritici nevěnují Tobě!! Přijdeš mi pro společnost mnohem nebezpečnější!“ ptá se spisovatel Pavel Kohout Pavla Kohouta, ekonoma.

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá:

„Pavel Kohout udělal tu zásadní chybu, že své návrhy v NERVu zpracovával právě pro ty korupčníky, proti kterým zamýšlel bojovat. A to pak jde těžko. Co se asi stane, když řeknete zloději, aby si sám usekl ruce? Chvíli bude souhlasně mlít pantem a pak celou věc potichu smete ze stolu,“ říká Karel Janeček ve třetím pokračování našeho rozhovoru. Tentokrát bude řeč o podivuhodných trampotách při zakládání Nadačního fondu proti korupci, akciích na doručitele a whistleblowingu.

Rezignací Pavla Kohouta se spustila vlna otázek na roli NERVu. Své mediální komentáře jsem si šetřil právě na tento článek. Odchodu Pavla Kohouta je mi líto, do boje proti korupci stejně jako do důchodové reformy vložil mnoho energie, zkušeností a času. Pavla Kohouta považuji za velice nadaného odborníka a publicistu, ač se v mnohém naše názory různí (euro), což je dobře. Není nic méně příjemného než být v místnosti plné lidí, kteří mají na vše stejný názor.

Když jsem si před koncem roku procházel některé zajímavé komentáře, poslední doby, narazil jsem na rozhovor mého kolegy Pavla Kohouta, který upozorňoval, že odstranění korupce v Čechách by dokázalo vymazat v podstatě celý schodek státního rozpočtu. A vedle tohoto rozhovoru s člověkem, který se boji s korupcí věnuje už řadu let, na stole leží pomalu umírající kauza Drobil a stovky menších případů, o kterých se sice napsalo, ale tím také vše utichlo.