Články na téma: mzda

Vláda se částečně vzdává kontroly nad minimální mzdou. Ta má v příštích letech být kolem 45 procent průměrné mzdy. Novela zákoníku práce také zjednoduší systém zaručených mezd.

Daňová podpora nefinančních benefitů, které poskytují firmy svým lidem, měla být napřed úplně zrušena. Nakonec v osekané podobě přežila. Svazuje to zaměstnavatelům ruce a znevýhodňuje to střední a menší firmy, které nezvládnou konkurovat těm velkým s týmy daňových optimalizátorů?

Možná už delší dobu uvažujete nad tím, jestli nerozjet vlastní byznys. Třeba dokonce od základní školy víte, že jednou chcete podnikat. Nebo se naopak bojíte opustit zaměstnání a z občasných přivýdělků udělat hlavní zdroj svých příjmů. Je tedy lepší být zaměstnanec, nebo podnikatel?

Má se zrušit superhrubá mzda? Přinesla víc škody, nebo užitku? A hlavně: jak propříště nastavit zdanění práce? Ptáme se ekonomů, daňových odborníků, politiků i zástupců podnikatelů a zaměstnavatelů.

Spropitné komplikuje život hostům a dává mizernou zpětnou vazbu personálu i jeho vedení. Připojme se k zemím, kde obsluha dostává motivující mzdy automaticky.

Dílo letošních ekonomických nobelistů má na rozdíl od prací mnoha jejich předchůdců široký praktický přesah.

Pár postřehů člověka, kterého těsně minul kalich „teplého místa“.

Kdo bude chtít dál využívat daňové výhody u investičního životního pojištění, přijde o možnost vybírat z něj volně peníze. Zůstane pak příspěvek na pojištění oblíbeným zaměstnaneckým benefitem? Nevezmou (nebo neberou už) někteří zprostředkovatelé změnu za záminku ke zbytečnému rušení pojistek a nucení pojistek nových? Nebudou změny mít nějaké jiné, nechtěné důsledky?

Jiří Hlavatý se necítí být podnikatelem. A přece se stal podnikatelem roku. Sám sebe vidí jako šéfa – asi není náhoda, že témuž slovu dával kdysi dávno přednost před všemi ostatními Tomáš Baťa. Jaký je příběh člověka, který dokázal postavit na nohy firmu na pokraji zhroucení a vybudovat z ní prosperující podnik?

Jsou ženy diskriminovány na pracovištích? Dostávají za úplně stejnou práci nižší odměnu než muži? Je na ně vyvíjen kulturní tlak, aby se vzdaly vzdělání a kariéry? Lze odpovědět na tyto otázky „ne“, a přesto úplně nezavrhnout ideu feminismu?

Není to zas tak dávno, co se do práce chodilo šest dnů v týdnu. Dočkáme se v dohledné době zkrácení pracovního týdne na čtyři dny? Může něco takového pomoci boji s nezaměstnaností? Zeptali jsme se sociologa Jana Kellera, ekonomů Aleše Michla a Lukáše Kovandy, zástupce odborů Víta Samka a dalších zajímavých osobností.

Závěrečný díl miniseriálu o hospodářských cyklech nás opět zavede do Ameriky. popíše tamější „vysokoškolskou bublinu“ a mechanismus, kterým ji pomáhá přifukovat tamější centrální banka.

Kvalitnější státní správa znamená buď propouštění, nebo další zadlužení.

Kvóty pro rovná zastoupení žen ve vedení a představenstvech soukromých společností nejsou než bezpráví ve jménu práv.

Proč je některá práce sexy, jiná „šlep“ a proč ani patnáctihodinový pracovní týden nemusí přinést pohodu.

Škodlivost minimální mzdy je jednou z mála věcí, na které se ekonomové napříč názorovým a politickým spektrem ve značné většině shodnou. Kdo však skutečné dopady zákonem stanoveného prahu ceny práce odmítá pochopit jsou – možná nikoli překvapivě – politici.

Zatímco „ekonomové bez přívlastku“ mají někdy tendenci motivaci člověka k takovému či onomu jednání vysvětlit jen finančním či hmotným ziskem, behaviorální ekonomové, jako je Petr Houdek, se snaží odhalovat motivaci skutečnou, často mnohem složitější. Ukazuje se, že jen část našeho jednání se dá vysvětlit rozumově. Ostatně... ne každý má v každé situaci dost informací (a nakonec i rozumu samotného), aby se dokázal racionálně rozhodovat.

V těchto dnech „přestáváte pracovat na stát“. Gratulujeme. Víte ale, kdy přestanete napracovávat na hospodářský propad nebo na to, že jste žena? Doplňte si kalendář o další „dny svobody“.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek vyhlásil švarcsystému válku. Firmám i pracovníkům hrozí vysoké pokuty. Neměl by se ale švarcsystém spíš legalizovat? Zeptali jsme se advokáta Tomáše Sokola, ekonomů Aleše Michla a Tomáše Prouzy a dalších zajímavých osobností.

Andor Jakab nechce doma v Maďarsku zaměstnávat lidi, protože státu musí za každého zaměstnaného občana vyplatit nájemné vyšší, než bude činit mzda onoho občana. Jeho rozhodnutí vzbudilo vášně i v Česku. A to nám po Maďarech nic není. Co potom vzbudí zpráva o nákladech na zaměstnávání v Česku?

„Peníze vám nedáme, ale bude to pro vás dobrá zkušenost“ je nové „k noze a lehni, čokle“. Jak poznat, že se s vámi někdo snaží vytřít, a kdy naopak nebýt sketa a pracovat bez nároku na odměnu?