Články na téma: morální hazard

Co by v Česku způsobila dluhová amnestie a jakou podobu by mohla mít? Ptáme se ekonomů, advokátů, zástupců věřitelů a insolvenčních správců a došlo i na prezidentského kandidáta.

Družstevní záložny čekají ještě krušnější krušné časy. Novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech jim výrazně komplikuje život. Nebo i zkrátí. Je přísnější metr správný, nebo jde o diskriminaci? Ptáme se odborníků na bankovnictví, na právo, zástupců kampeliček, ekonomů.

Svět „slaví“ pět let od pádu Lehman Brothers. Je to možná trochu hloupé, ale na druhé straně je co slavit. Například, že svět stále stojí. A že na akciích se dalo od té doby dobře vydělat.

Září nebývají v posledních letech zrovna zářná. Mnozí finančníci a ekonomové mají 15. září 2008 za podobně temný milník, jakým je 11. září 2001 obecně. Většinou jsou schopni přesně říci, kde před právě pěti lety byli a co dělali. Pád investiční banky Lehman Brothers je zkrátka historickým mezníkem finančnictví – finanční svět už nikdy nebude takový, jakým byl před oním pět let starým víkendem.

Už loni uprostřed závodů o nejvyšší úrok na spořicích účtech se objevovaly hlasy, že družstevní záložny si hrajou s ohněm, a aby získaly peníze, půjčují příliš rizikovým dlužníkům. Před dvěma měsíci přišly problémy: kontroly z ČNB ve WPB Capital, blokace účtů v Metropolitním spořitelním družstvu. A najednou slyšíme, že před kampeličkami varoval už dávno každý druhý, při způsobu jejich podnikání prý se průšvihy dávno daly čekat...

Ve dvou dílech přinášíme rozsáhlejší esej ekonoma Pavla Kohouta na téma krizí minulých, současné i budoucích. První část je věnovaná americké recesi z roku 2008. Poučena velkou depresí, zachovala se vláda nesprávně a skandálně – zachránila velké banky, nechala padnout jen jedinou. Nesprávné a skandální to však podle Pavla Kohouta může být jen pro laika...

Too big to fail? Některé bankovní domy jsou prý tak veliké, že jejich pád by znamenal takovou katastrofu pro celé ekonomiky, že ho vlády nemohou dopustit. I kdybychom to připustili, lepším kritériem k rozhodování, koho (ne)nechat padnout, je podle švýcarských vědců spíš množství a význam vzájemných vztahů mezi bankami než jen velikost.

Říká se, že když dlužíte bance stovku, máte problém. Když dlužíte bance milion, má problém ona. Dnes můžeme dodat, že když dluží vlády Itálie, Španělska, Portugalska, Řecka a Irska bankám bilion, máme to všichni spočítané. A k něčemu takovému má asi eurozóna nakročeno.

Začnu od konce – vřele doufám, že k žádnému budování federace, transferové unie ani politické unie nedojde. Proč: vývoj v posledním desetiletí jasně ukazuje, že čím těsnější unie, tím horší výsledky přináší.