Články na téma: Itálie

Pro eurozónu by mohl být odchod Řecka vysvobozením. Zároveň však může jít o spouštěč, jenž strhne lavinu, která na evropské ekonomice napáchá obří škody. Co si o tom myslí ekonomové Aleš Michl, Jan Procházka, Petr Mach a další osobnosti ze světa financí?

V Evropě se debatuje o možné bankovní krizi na jihu Unie a všichni přemýšlejí nad tím, jak nastartovat růst. Česko strká hlavu do oprátky kvůli evropským dotacím a utkvělé snaze řídit se číslem, které nic neznamená.

Jaká témata se v ekonomických médiích neobjevují, i když by si to zasloužila? A proč je vlastně média ignorují? Na to jsme se zeptali ekonomů Pavla Kohouta, Petra Macha, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí.

Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku „nemocný muž Evropy“. Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.

„Dostává se Česká republika kvůli tomu, že premiér Nečas odmítá podepsat smlouvu o fiskální odpovědnosti, v Evropě do izolace?“ ptá se komentátor Jan Macháček. Pavel Kohout odpovídá:

Dne 9. března 2012 vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost. Tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázka je, kdo další je na řadě.

Když jste pozadu se splátkami hypotéky nebo spotřebitelského úvěru, exekutoři drahoty nedělají a na pokrytí půjčky vám zabaví klidně i psí boudu s vaším miláčkem uvnitř. Když je se splácením dluhu pozadu stát, může na věřitele dělat dlouhý nos: nenajde se exekutor, který by mu sáhl majetek. A že majetek by byl...

„Když Itálie, Řecko nebo kdokoli další vyhlásí bankrot, bude mít Evropská centrální banka dostatek kapitálu, aby ty následné ztráty pokryla? Odpověď je ne,“ říká italský ekonom Enrico Colombatto.

V posledních několika dnech jsme na dluhopisových trzích mohli vidět něco, co by před několika lety vypadalo jako směšná iluze: na dražbě krátkodobých dluhopisů prodala německá a britská vláda své dluhopisy se záporným výnosem. Ano, čtete správně – investoři dostanou od vlád zpátky míň, než jim půjčili.

Začátek ledna, čas k bilancování. Jaký byl minulý rok na akciových trzích? Asi vás nepřekvapí, že evropské akciové indexy v roce 2011 zaznamenaly největší ztráty, ale určitě vás bude zajímat, jak se dařilo motorům světové ekonomiky, jako je třeba Čína nebo státy Jižní Ameriky.

Když začátkem roku 2002 lidé dostali do rukou eurové bankovky a mince, byla to velká sláva. Ale někteří již věděli, že euro není dobrý projekt. Dokonce i někteří z těch, kdo euro pomáhali prosadit.

Tématem posledních dní je evropská rozpočtová federace. Zachránila by euro? Ve včerejším článku Pavel Kohout vysvětloval, proč euro ani eurozónu není třeba zachraňovat. „Dejme však tomu,“ uvozuje ekonom exkluzivní pokračování článku, „že bychom rozpočtovou federaci chtěli z jiných důvodů než kvůli hypotetické záchraně eura. Co by bylo potřeba udělat, aby vznikla, a jaké důsledky by její vznik měl?“

Lídři eurozóny nás žádají o půjčku 90 miliard korun. Potápí se loď a má případně cenu pokoušet se ji zachraňovat? Ptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Petra Macha, Tomia Okamury a dalších osobností.

Řada politiků eurozóny věří, že by trhy uklidnila jiná a méně hrozivá zbraň než tisk peněz – společně vydávané dluhopisy. Spekulanti by tak už nemohli soustředit palbu na jednotlivé země, tvrdí obhájci eurobondů, a úrokové míry by klesly na snesitelnou úroveň, protože garantem dluhu by byly silné státy eurozóny. Podle zastánců této myšlenky by tak rovněž vznikl velký a likvidní trh, který by investorům nabídl plnohodnotnou alternativu k americkým „treasuries“.

Evropa stojí na kraji srázu a dívá se dolů do propasti, říkalo se v předešlém díle trojdílného seriálu. Přední evropští státníci jsou zoufale nejednotní a přibírají na váze, protože kvůli takzvanému řešení dluhové krize se svolává jeden summit a jeden pracovní oběd za druhým. Jenže peníze mezitím docházejí: příští rok bude potřeba zaplatit staré dluhopisy – jenže nové nikdo nechce...

Finančními trhy obchází strach a investoři se stahují z krizí postižených zemí eurozóny. Německá kancléřka Angela Merkelová je kategoricky proti tomu, aby ECB použila proti krizi veškerou svou palebnou sílu, a tak se zdá, že měnová unie stojí na pokraji zániku. Někteří ekonomové dokonce volají po znovuzavedení německé marky. Více v prvním dílu třídílného seriálu z dílny reportérů Der Spiegel.

Politický příběh dvou zemí. V hlavní roli miliardáři s velkým B.

Proč by podle ekonoma Aleše Michla byl nejrozumnějším řešením dluhové krize bankrot Řecka a dalších nesolventních států? Co má naše vláda společného s politiky jižanských zemí? Přečtěte si v exkluzivním rozhovoru pro Finmag a Peníze.cz.

O finančním pádu Itálie se spekuluje už nejméně půldruhého roku. Pád Silvia Berlusconiho ony spekulace řádně přiživil. Možná to ale nebude zas tak horké, i když by se Itálie nakonec položila... Tedy, jak pro koho!

Itálie dnes platí za další černou ovci. Přitom tato bohatá země s obdivuhodnou kulturou zažila doby, kdy byla vzorem rozpočtové střídmosti. Přinejmenším některé vyspělé italské státy by mohly být inspirací i dnes.

Vyvrcholí dluhová krize rozpadem eurozóny? Ptáme se ekonomů Lukáše Kovandy, Petra Macha či Pavla Kohouta, podnikatele Tomia Okamury a dalších osobností, jak moc je to se společnou evropskou měnou nahnuté...