Články na téma: Itálie

Neapolská pizza je chloubou celého italského regionu Kampánie – a také jeho ekonomickým zachráncem. V posledních letech její obliba roste i v Česku. Kde tyto podniky najdete? Vyplatí se platit poplatky za členství v Asociaci pravé neapolské pizzy? A v čem vlastně tkví její výjimečnost?

Zadlužení Italové se vydali ve stopách Marka Pola a upsali se byznysu s Číňany.

Budiž sociální stát, usnesla se italská koalice. A bude. Kdo ho ale utáhne, anebo spíš odskáče?

Politika může naše životy ovlivnit víc, než si připouštíme. Co od ní čekat v novém roce?

Měli bychom určit termín přijetí eura? Má smysl hnát se právě teď do eurozóny? Zeptali jsme se Vladimíra Dlouhého, Evy Zamrazilové, Petra Macha, Karla Havlíčka a dalších osobností.

Přijde s politickou nestabilitou v Itálii i nestabilita ekonomická? Co znamenají výsledky referenda pro oslabené italské banky? A může na Apeninském poloostrově vyklíčit další globální hospodářská krize? Zeptali jsme se ekonomů.

Investoři se obvykle na Vánoce těší. Na konci roku se totiž jezdí takzvaná Santa Claus rally – ceny akcií tou dobou často stoupávají. Letos ale zařadily zpátečku. Americké indexy ztrácely asi pět procent a třeba britské šly dolů až o devět procent. A tak se ke stresu z lovu dárků v přeplněných obchodech přidal strach o výsledek investic. Prosinec zvednul nejednomu investoru tlak.

Nad Evropou se stahují mračna. Šest let po vypuknutí největší ekonomické krize od druhé světové války se stále zřetelněji objevují známky toho, že život na starém kontinentě už nikdy nebude takový, jako dřív.

Vysněný cíl Pekingu dohnat Ameriku je v dohledné době splnitelný jen v disciplíně, která je nejméně důležitá.

Zájem o řecké, španělské, italské i portugalské dluhopisy je veliký. Úrokové výnosy klesly na předkrizové hodnoty, jako by ani žádná krize nebyla. Přitom zadlužení neustále roste až strašidelným tempem. Dluhopisová bomba potichu tiká… ale nikdo to neslyší.

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Je stávající podoba eurozóny udržitelná, nebo by měl někdo jít z kola ven? Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl a řada dalších evropských ekonomů se přiklání k druhé variantě. Přečtěte si, jak se tenhle nápad zamlouvá Pavlu Kohoutovi, Aleši Michlovi, Oldřichu Rejnušovi a dalším osobnostem.

Cesta k prostředí, které přeje ekonomice? Bez seriózní vlády to půjde těžko.

Jaký je hlavní a podstatný výsledek voleb? Stará levice nemá většinu ve Sněmovně. Velká úleva. Není jisté, co bude. Jisté je, že mohlo být hůř.

Po německých volbách nastane nová éra, říká komentátor Mark J. Grant. Éra, kdy si Evropa bude muset přestat lhát do kapsy.

Zápisky ze čtrnácti dnů v nejšpinavější evropské metropoli.

V italských parlamentních volbách zazářilo nové hnutí, vedené Beppem Grillem, bývalým komikem. Pro novináře, zejména cizozemské, má Grillo automaticky nálepku populisty. Jenže – „Označovat Grilla za populistu není fér – i přesto, že některé prvky programu mají líbivý ráz,“ říká ekonom Pavel Kohout.

Podrobnější rozbor ukazuje, že nepoctivost při zadávání státních zakázek neškodí bohatství národů až tolik, někdy dokonce naopak. Totéž platí o některých daňových únicích. Jsou ovšem situace, kdy taková nepoctivost může být zničující. Místo davové hysterie bychom měli analyzovat, rozlišovat a hledat uspořádání, v němž by poctivé jednání napomáhalo všeobecnému prospěchu a v němž by se zároveň vyplácelo.

Papírově možná nejlepší premiér, jakého kdy Itálie měla, ve funkci neuspěl.

Řecko stále zatíná sekeru státního dluhu hlouběji a už zase žádá mezinárodní věřitele o další peníze. Jak dlouho ale ještě bude trvat, než si začnou Řekové financovat svůj dluh sami přes úspory v bankách?

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné“. Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko.“