Články na téma: hyperinflace

Inflace v Česku je jen slabý odvar. Když se člověk podívá do světa, nejsou tam na tom lépe. Natož pak v Latinské Americe, která má za sebou několik mimořádně složitých let a aktuálně se stala globálním inflačním premiantem.

Historie se opakuje. Po dlouhých 12 letech se opět začalo mluvit o strašáku vysokých cen, dokonce snad o hyperinflaci. Jestli se ovšem doslova nezblázníme, nekontrolovatelného růstu cen se bát nemusíme. Neznamená to ale, že by všechno bylo v pořádku.

Co je dovolené akademickému ekonomovi, není dovoleno Andreji Babišovi?

„Jakkoliv se tu dokážeme plácat po ramenou, vždycky budeme malý trh a pořád jsme také trh nevyvinutý. Jiné věci je možné naučit se jen tak, že Čech vyrazí do ciziny načerpat zkušenosti, nebo přijde cizinec ze zahraničí,“ říká Michal Špaňár, nový výkonný ředitel Partners. On sám se do ciziny vydal, transformoval největší brazilskou banku a pracoval na vrcholových postech pro ING v Jižní Koreji.

Člověk otupí. Když je špatných zpráv moc, přestane jim věnovat pozornost, když je příliš často varován, rezignuje. Pak funguje jediné: změnit žánr!

V čem by měla spočívat nezávislost centrální banky? Nechat banku dělat cokoli, co uzná za vhodné.

Mizí-li riziko bankrotu, začínají se organizace chovat rozmařile a žádný systém kontrol ani pravidel nedokáže omezit neustále rostoucí výdaje a požadavky. To se netýká jen komerčních podniků, ale také vlád. Iluze světa bez státních bankrotů nemůže být udržována donekonečna.

Angela Merkelová se dopouští podobných omylů jako její předchůdci před nástupem Hitlera.

I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství. Chudé zajímá, jak zbohatnout nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, anebo úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

Uprostřed rámusu kolem Řecka jdou stranou významnější zprávy. Kdo například ví, že Evropská centrální banka od počátku krize napustila do evropského bankovnictví téměř bilion eur? A kdo si povšiml, že francouzská obchodní bilance padá do minusu jako kámen?

Vrcholní evropští politici v čele s Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym přešlapují na místě. Dluhová krize se tím jen stupňuje. Zeptali jsme se předních českých ekonomů, proč se politici neodhodlají k razantnímu řešení situace.

A to by ještě slovo demokracie mohlo být opatřeno různými přívlastky – například bankovní demokracie. „Místo ve vládě vznikaly klíčové reformy v kancelářích Živnobanky,“ říká v druhém díle rozhovoru věnovaného mýtům o prvorepublikovém hospodářství historik moderních hospodářských dějin z VŠE Radek Soběhart.

Navzdory odpuštěným dluhům má Německo finance v horším stavu než Spojené státy.

Během několika let se můžeme potýkat s hyperinflací a devalvací měn, ještě dříve můžeme být svědky bankovní krize. Přitom aktuálně upadá svět do hospodářské recese a ke slovu se hlásí deflace. Jak v této nejisté a chmurné době chránit a zhodnocovat majetek?

Je to jistější, než že příštího Slavíka vyhraje Karel Gott. Dokonce jistější, než že Petr Hájek pochází z opice. Bude hyperinflace! Nebo nebude?

„Zastánců samospásného pumpování peněz do ekonomiky ubývá. Bohužel jsou to ale lidé, kteří mají obrovský vliv. Bernanke, Krugman a spol… Přes ně zatím nejede vlak. Ostatní si mohou štěkat, jak chtějí, ale jejich karavana pořád jede dál stejnou cestou,“ říká Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty.