Články na téma: Evropa

Nad Evropou se stahují mračna. Šest let po vypuknutí největší ekonomické krize od druhé světové války se stále zřetelněji objevují známky toho, že život na starém kontinentě už nikdy nebude takový, jako dřív.

Zbaví se Evropa závislosti na ruském plynu? Zatím tomu nic nenasvědčuje. Ani břidlicový boom v Americe.

Jak se pozná, že pro nás něco má skutečnou hodnotu? Podle oběti, kterou jsme ochotni pro tuto hodnotu přinést.

Jak se Švédsko stalo z klasické rozvojové země jedním z nejbohatších států? Velmi často se poukazuje na to, že zde dlouhou dobu vládne sociální demokracie – a navzdory poučkám liberálních ekonomů se ve Švédsku žije blahobytně. Bohumír Žídek nás seznamuje s textem, který prozkoumává dějiny švédského hospodářského zázraku a tvrdí, že Švédové se mají dobře spíš levici navzdory, díky liberálnímu základu.

Portál libertarianism.org před nedávnem uveřejnil pozoruhodný text Johana Norberga, který boří mýtus o Švédsku jako příkladu ekonomického úspěchu sociální demokracie. Švédský ekonomický zázrak totiž nastartovala politika ekonomického liberalismu.

Dluhopisové fondy zažily loni svou chvilku slávy. Jejich výkonnost přesáhla hravě deset procent. Na konzervativní investici slušný výkon, ale co dál?

Evropu obchází strašidlo deflace čili politika státních škrtů a úspor a následný pád do recese. Jediným anglickým slovem austerity. A hledá se viník. Německo, euro, Evropská centrální banka, absence fiskální unie, luteránská přísnost dcery pastora Angely Merkelové a v neposlední řadě i chybná ekonomická teorie, jež nedovolí stimulovat ekonomiku.

Hladomory předpovídané přemnoženému lidstvu zhruba před padesáti lety nenastaly. Populační exploze se totiž zastavila nejen v Evropě, ale i v Latinské Americe a Asii. Přispěl k tomu i dříve nepředstavitelný technologický rozvoj – například rozšíření kabelovky do chudých venkovských oblastí.

Kdo mocí vnucuje jinému svobodu, uvrhá ho do nesvobody. Rozdíly v americké a evropské tradici svobody. Dalším dílem pokračuje rozhovor o základních slovech. Téma nahazuje Irena Válová, odpovídá Aleš Pejchal, nynější soudce mezinárodního štrasburského soudu.

V dalším pokračování rozhovorů o nejzákladnějších věcech ne snad v životě člověka, ale určitě v životě lidského společenství připomíná americkou Deklaraci nezávislosti jakožto zásadní dokument, který definoval lidská práva a svobody. Aleš Pejchal pak do kontrastu k americkému pojetí práv a svobod dává pojetí evropské, vyrůstající z odlišných kořenů.

Před dvaceti lety souhlasili mnozí Češi s rozdělením státu, protože mysleli, že na tom vydělají. Že přestanou „doplácet“ na Slováky, že budou moci uskutečnit radikální ekonomické reformy, že rychleji doženou Západ. Dvacet minulých let je v tomto ohledu velké zklamání.

Minulý týden jsme na Finmagu ohlásili nový seriál. Bude se věnovat podílovým fondům, které se podle autora minimálně vymykají průměru. A to v pozitivním slova smyslu. Prvním z nich je akciový fond Franklin Mutual European.

Plnější státní kasy, méně zadluženého nebo aspoň pomaleji se zadlužujícího státu můžeme dosahovat dvojím způsobem: jednak míň utrácet, jednak víc „vydělávat“, tedy vybírat na daních. Ekonom Pavel Kohout upozorňuje na to, jak zvrácené je jedním dechem mluvit o obojím jako o – úsporách.

Akciím v USA se daří lépe než akciím v Evropě a Japonsku. Znamená to, že máme kupovat akcie americké, nebo evropské a japonské?

Pomohl by eurozóně odchod Řecka? V čem se Česká republika podobá Španělsku? A proč by měli evropští lídři radši jezdit na chatu než do Bruselu? Exkluzivní rozhovor s ekonomem Alešem Michlem, který si vážně nebere servítky.

Staré známé akciové pořekadlo říká „sell in May and go away“! Květen je pro výnosy z akcií opravdu historicky nejhorší měsíc, a proto se pověrčiví burziáni snaží na konci dubna akcií zbavovat. A jak vidno, letošek je už třetím rokem po sobě, který jim dává za pravdu.

Evropa prochází vážnou krizí: týká se její ekonomiky, politiky i identity. Eurozóna vrávorá nad propastí, ekonomika skomírá, roste napětí mezi jednotlivými členskými zeměmi. Je zpochybňována efektivita „kapitalismu s lidskou tváří", pro Evropskou unii vždy příznačného. K tomu všemu se přidává ještě spor o hospodářskou nezávislost zemí starého kontinentu.

„Je otázka, zda nám kromě peněz můžou čínské investice přinést něco dobrého. Odpověď je stále spíš záporná,“ píše Luboš Palata z Varšavy, kam se sjeli zástupci států nejen střední Evropy, aby se ucházeli o čínské investice.

Harold Demsetz, proslulý americký ekonom, říká: „V podstatě mě nepřekvapuje, že rozdělení příjmů ve společnosti je stále více nerovné. Je to vlastně přirozené.“

Dramatický nástup nových ekonomik na světovou scénu budí obavy, zda nenastal soumrak Evropy. Má vůbec starý kontinent šanci proti asijským tygrům a dalším velmocím? Má, a velkou – pokud nezopakuje ty chyby, které způsobily stagnaci zemí jako Čína nebo Indie.

Musím se omluvit. Nedávno jsem zveřejnil článek s názvem Proč vás nezaměstnám. Byl to velmi hulvátský článek. Něco tak obhroublého zkrátka do slušné společnosti nepatří. A jako by to nestačilo, vykřikoval jsem navíc, že „bych nikdy nezaměstnal ženu“.