Články na téma: chudoba

Průměrná česká mzda ve druhém čtvrtletí letošního roku vykázala meziroční růst o 4,4 %. To ovšem ani zdaleka nestačilo na pokrytí míry inflace a reálná hodnota průměrné mzdy tak poklesla o 9,8 %. Nikdy dřív takhle Češi nezchudli.

Srí Lanka je v těžké ekonomické krizi, pod níž se podepsal i neuvážený zákaz dovozu chemických hnojiv. Alternativa z Číny spásu nepřinesla, teď země hledá pomoc u Světové banky i Indie.

Covid, energetická krize, válka, pádivá inflace. Drtivý dopad na ekonomiku Česka se čím dál víc propisuje do hospodaření domácností. Jejich počet s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z devíti procent koncem loňského roku na současných 16. A podle všeho bude velmi brzy ještě hůř. Jak účinně bojovat s hrozbou chudoby? A je toho vláda schopná?

Dnešní výběr z tisku nevypadá pozitivně. Napřed si projdeme ty nepříjemné věci, které se týkají nějakého snesitelného přežití, ve druhé části se podíváme na zoubek zubaté. Ale – úplně na konci je optimistická tečka.

Vánoce jsou obdobím, kdy řada lidí myslí i na jiné. Myšlenka dávat je zkrátka duchu Vánoc vlastní, z čehož těží i řada charitativních organizací. Tahle slavnostní chvíle je tak i skvělým časem přemýšlet nad tím, kde lze pomoct nejvíc a především nejefektivněji. A to nejen lokálně, ale i globálně.

Málokterou část světa zasáhla pandemie nového koronaviru tak ničivě jako právě Latinskou Ameriku. Přestože v regionu žije méně než desetina světového obyvatelstva, připadá na něj bezmála třetina všech dosavadních obětí pandemie.

Obědy zdarma. To je, oč tu běží. Pro všechny děti ve školkách a školách? Jen pro rodiny s dávkami? Nebo snad pro nikoho?

Cla na dovoz oceli, která prosadil americký prezident Trump, nás přibližují obchodní válce. Evropská unie varuje, že má pro reakci „k dispozici celý arzenál“, Čína vyhrožuje „oprávněnou a nezbytnou odpovědí“.

Stát ročně odebere ročně rodičům desítky až stovky dětí. Kvůli chudobě. Sociální podpora by měla mířit dřív k nim než k matkám s nadprůměrnými příjmy.

Většina zemí Evropské unie je ke svým bohatým tvrdší než Česko. Na lidi s výrazně vyššími příjmy se v Evropě uvalují výrazně vyšší daně než u nás. Máme na to být hrdí? Nebo bychom naopak měli s Evropou srovnat krok?

Ekonomická kniha, o které se letos nejvíc mluví a bude mluvit, v otázkách a odpovědích.

V každé dobré zprávě o aktivních mladých, co se sebrali a šli vyčistit potok, se skrývá špatná zpráva o tom, že je potok špinavý a znečistitel od něj dává ruce pryč.

Odboráři i levice neférově zobecňují negativní jednorázové či dílčí ekonomické aspekty.

„Před Vánoci jsem byla v Kotvě a dívala se, kolik lidé utrácejí peněz za naprosté nesmysly. Pořád jsem musela myslet na to, co by se za to dalo koupit v Pucamarce a jak by to pomohlo změnit život tamějších lidí.“ Tak popisuje Olga Vilímková moment, kdy se definitivně rozhodla, že založí Nadační fond Inka.

Na účet chudých lidí a bezdomovců se dá dělat náramná zábava, která boří zažité šablony o dojemném utrpení. Televize Nova ale jen hloupě ohrnuje nos nad inzertně nezajímavým segmentem publika.

Nicholas Eberstadt napsal nevelkou, ale důležitou knížku, která břitce ukazuje, jak se rozšiřuje sociální stát, a odhaluje propast, na jejíž hraně nyní v důsledku této expanze balancují přetrvávající ideály republikánské vlády. Národ pobíračů: americká epidemie nárokování je poučný a alarmující. Avšak tomu, co je na našem nynějším politickém uspořádání skutečně zničující, se Eberstadt věnuje jen nepřímo.

Škodlivost minimální mzdy je jednou z mála věcí, na které se ekonomové napříč názorovým a politickým spektrem ve značné většině shodnou. Kdo však skutečné dopady zákonem stanoveného prahu ceny práce odmítá pochopit jsou – možná nikoli překvapivě – politici.

Až do nedávna byly země skupiny BRIC (případně s Koreou BRICK) považovány za budoucí tahouny světové ekonomiky a tamější akcie byly investiční hit. V posledních týdnech a měsících se ale investoři probouzejí. A jak už to tak někdy bývá, z blaženého spánku přecházejí rovnou do stavu paniky. V hledáčku je teď hlavně Indie.

Masové pouliční protesty jsou projevem toho, že model Mezinárodního měnového fondu je tváří v tvář ekologickým a energetickým výzvám neudržitelný.

Stamiliony lidí od Afriky po české příhraničí dávají přednost mobilu a internetu před tekoucí vodou a splachovacím záchodem.

Sever Evropy nejen že je movitější než jih, ale taky rychleji dál bohatne.