Články na téma: bezrůstová společnost

Budoucnost je otevřená, nicméně některé věci se zdají být jisté. Kapitalistická revoluce reaganovského typu se již nebude opakovat. Sociálně třídní struktura brání obnovení prosperity a není nikoho, kdo by měl motivaci a možnost tuto strukturu změnit. Nejpravděpodobnější varianta spočívá ve vytvoření masivní šedé ekonomiky bez jakékoliv regulace za fasádou evropského či světového neosocialistického režimu.

Nemožnost přijmout opatření, která by vedla k obnovení hospodářského růstu, není otázkou selhání určité skupiny politiků, ale přímo vyplývá ze sociální struktury společnosti. Vládnoucí elita sestávající ze státních zaměstnanců, intelektuálů, manažerů korporací a aktivistů neziskovek nedokáže ubránit své postavení bez těch opatření, která brání pracujícím třídám podnikat, vyrábět, obchodovat a vytvářet pracovní místa.

Všeobecně akceptovaný mýtus o tom, že v moderních západních společnostech mají téměř všichni srovnatelné šance uspět, je v rozporu se skutečným stavem. Pro naprostou většinu z nás platí, že naše životní šance jsou v zásadě určeny tím, do jaké společenské vrstvy jsme se narodili. Právě tato kombinace třídní struktury a rétoriky rovnosti šancí působí zmatení a umožnila vyšším třídám přeměnit „sociální stát“ v gigantický nástroj na vysávání těch, kdo by na tom byli hůř i za přirozených podmínek. Projekty typu společné evropské měny jsou jen vystupňováním tohoto trendu.

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.