Články na téma: Ben Bernanke

Rok 2013 nebyl pro státní dluhopisy příznivý. Poprvé od roku 2006 začaly růst úrokové výnosy dluhopisů, a jejich tržní cena tudíž klesla. Je to signál pro prodej nebo nákup dluhopisů?

Vývoj na měnových trzích v roce 2013 dirigovaly centrální banky. Mezi ekonomy se stále častěji začíná skloňovat pojem měnová válka. Ani Česká národní banka nezůstala jen nečinně přihlížet a rozhodla se pomocí intervencí oslabit českou korunu. V zájmu vyšší inflace.

Americký Senát schválil tento týden nominaci Janet Yellenové do čela Fedu, tedy centrální banky USA. Připomeňme si, jak vbrzku nejmocnější žena světa svého času přihlížela vzniku i bobtnání bankovních molochů.

Slova o „vypnutí americké vlády“ a „bankrotu USA“ zvyšují důvěru trhů v Ameriku.

Američan Eric Maskin, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2007, říká: „Už tak náročná pokrizová léta si Evropa sama dělá ještě náročnější – přehnaným důrazem na úsporná opatření. V USA jsou ozdravné kroky sice rozhodnější, ale také vybalancovanější a celkově citlivější.“

Michael Lim Mah-Hui, přední malajsijský ekonom a bankéř, říká: „Je neuvěřitelné, když si vezmete, že Čína, druhá nejbohatší země na světě, spotřebovává jen tolik procent svého HDP, kolik spotřebovávali Evropané během druhé světové války.“

Stačilo vyslovit pár slov a akciové indexy padaly. Ben Bernanke a pár vět, které dokážou během okamžiku přivodit miliardové ztráty – o čem to svědčí?

Regulace nemusí být vždycky špatná. Pokud ale úřad za svou prioritu vezme zbytečnou buzeraci a pak kvůli jeho nečinnosti na jiných frontách dochází k nenahraditelným ztrátám, není možné ho hájit.

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

„Měla by centrální banka kromě cenové a měnové stability dbát také na růst?“ ptá se Honza Macháček v dalším díle Dialogu. Pavel Kohout odpovídá.

Warren Buffett se protřele stylizuje coby hotový Mirek Dušín, lidumil, který se mezi nenasytnou cháskou z Wall Streetu ocitl nějakým nedopatřením. Ne všichni mu to baští.

„Moc, kterou naše měna má nad světovou ekonomikou, pomalu slábne. A může to pro nás znamenat nepěkné věci,“ říká americký historik H. W. Brands místo úvodu k výňatku ze své nové knihy.

Na rozhovor Lukáše Kovandy s Paulem Samuelsonem, možná nejvlivnějším teoretikem ekonomie druhé poloviny 20. století, jsme na Finmagu od října 2009, kdy vyšel, odkazovali mnohokrát, celý se zde ale neobjevil nikdy. Dnes, téměř na den přesně dva roky poté, co vyšel, jsme se to rozhodli napravit. Některé pasáže jsou totiž aktuálnější než kdykoliv předtím. A to přestože bylo Paulu Samuelsonovi v době, kdy se s Lukášem setkal, čtyřiadevadesát.

Po dvou kolech kvantitativního uvolňování (QE) se nezaměstnanost ve Spojených státech stále drží nad devíti procenty a meziroční index spotřebitelských cen vyšplhal na 3,6 procenta. Z technického hlediska dnes USA stojí před vážnou hrozbou stagflace. Někteří ekonomové však přesto volají o nastartování ekonomiky prostřednictvím čtyřprocentní inflace.

Celý život pracuji na Wall Street a za ta léta jsem už zjistil, že velcí institucionální investoři jako penzijní nebo nadační fondy se málokdy vzdalují od stáda. Spravují příliš mnoho cizích peněz, než aby z něj samotní vystrkovali hlavu. Když pak něco nevyjde, můžou alespoň poukázat na to, že ostatní si vedli stejně špatně.

Je to jistější, než že příštího Slavíka vyhraje Karel Gott. Dokonce jistější, než že Petr Hájek pochází z opice. Bude hyperinflace! Nebo nebude?

„Zastánců samospásného pumpování peněz do ekonomiky ubývá. Bohužel jsou to ale lidé, kteří mají obrovský vliv. Bernanke, Krugman a spol… Přes ně zatím nejede vlak. Ostatní si mohou štěkat, jak chtějí, ale jejich karavana pořád jede dál stejnou cestou,“ říká Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty.