Články na téma: behaviorální ekonomie

„Ani přes spoustu pozitivních signálů si nejsem jistý, že má svět ekonomickou krizi definitivně za sebou. Přirovnal bych to k situaci, kdy je člověk nemocný, má horečky a nemůže se zvednout z postele. Paralenem sice zažene příznaky nemoci, podstatu problému ale nevyřeší,“ zamýšlí se v našem rozhovoru ekonom Lukáš Kovanda.

Před dvěma dny oznámila Královská švédská akademie věd letošní laureáty Nobelovy ceny za ekonomii. Stali se jimi hned tři američtí vědci. A dva z nich lze směle označit za protiklady. Lukáš Kovanda nabízí zajímavou historickou paralelu...

Zatímco „ekonomové bez přívlastku“ mají někdy tendenci motivaci člověka k takovému či onomu jednání vysvětlit jen finančním či hmotným ziskem, behaviorální ekonomové, jako je Petr Houdek, se snaží odhalovat motivaci skutečnou, často mnohem složitější. Ukazuje se, že jen část našeho jednání se dá vysvětlit rozumově. Ostatně... ne každý má v každé situaci dost informací (a nakonec i rozumu samotného), aby se dokázal racionálně rozhodovat.

Behaviorální ekonomie vrací po letech vyhnanství do ekonomické teorie psychologii. Svým důrazem na ni jsou behaviorální ekonomové podobní ekonomům rakouské školy. V čem se naopak oba směry liší?

V následujícím textu se zamyslím nad vztahem ekonomie rakouské školy a takzvané pop-ekonomie čili populární ekonomie.

Ekonomie už nám vysvětlila, jak bychom se měli v určitých situacích chovat. Behaviorální ekonomie, o které jsme si povídali s Petrem Houdkem, se snaží najít vysvětlení, proč se tak ve skutečnosti nechováme. Dlužno přiznat, že oproti světu klasických ekonomů, kde nenajdete než suchopárné a přísně racionální osoby, je svět behaviorálních ekonomů, kde je místo i pro ty, kteří se rozhodují i neracionálně, hravě nebo třeba i pošetile, poněkud barevnější a veselejší místo.

Každý investor má svoji metodu. Někdo jednoduše nechá nákupy i prodeje na někom jiném, jiný naopak dny a noci zkoumá fundamenty, aby odhadl, jak se trh zachová. A asi každý by chtěl dlouhodobě nad trhem vítězit, kupovat podhodnocené akcie a prodávat je, když jejich cena bude převyšovat hodnotu. Teorie efektivních trhů ale říká, že to není možné. Ptali jsme se, co si o ní myslí ekonom Pavel Kohout, analytik Aleš Michl, investor Jaroslav Šura a další osobnosti ze světa financí.

Jednou přijatý plán bývá radno dodržovat i tehdy, jsou-li okolnosti právě nepříznivé.

Novinář Lukáš Kovanda vydal útlou sbírku rozhovorů a úvah o ekonomii. Je to chytřejší čtení, než by se mohlo zdát podle obálky a anotace, rozpakům se ale pozorný čtenář nevyhne.

Včera jsme varovali před příliš rychlým a absolutizujícím zobecňováním výsledků modelových her, které mají odhalovat povahu člověka a jeho ekonomické preference. Modelové hry na peníze, prospěch, ztráty a zisk jsou nepochybně zajímavé, jen se nikdy nesmí zapomenout, že jsou to jen modely, simulace.

Behaviorální ekonomie je dnes módní disciplína. Otázkou ale často zůstává, jakou její experimenty mají vazby k reálnému světu. Nevěřte všemu, a to ani tehdy, když za to dostal někdo Nobelovu cenu.

Americký ekonom a psycholog George Loewenstein má za to, že ekonomové nahlížejí na člověka zkresleně. A jeho snem je uskutečnit výzkum, který by zkoumal a porovnával pocity mužů a žen po orgasmu. Zatím mu však chybějí možné účastnice takového experimentu.

„Jak na americké deficity? Ať vláda prodá rozhlasové a televizní kmitočty a zbaví se vojenských základen,“ tvrdí Richard Thaler, přední světový behaviorální ekonom přednášející na Obchodní fakultě Chicagské univerzity. V letošním roce byl často zmiňován jako horký adept na zisk Nobelovy ceny za ekonomii. Činný je i mimo akademickou půdu. Společně s finančníkem Russellem Fullerem vede investiční společnost Fuller & Thaler Asset Management, v jejíž řídící radě zasedá kromě jiných i Daniel Kahneman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002, původním povoláním psycholog.