Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nezastavitelný stroj na prosperitu. Proč jsou města nejlepší vynález všech dob

Jakub Žofčák
Jakub Žofčák
31. 5. 2023
 6 355

Co je nejdůležitější vynález v historii lidstva? Překvapivě to není ani vakcína na pravé neštovice, ani iPhone, a dokonce ani Nutella. Bezkonkurenčně nejlepším vynálezem všech dob je město.

Nezastavitelný stroj na prosperitu. Proč jsou města nejlepší vynález všech dob
Přes všechnu přelidněnost, chudé čtvrti, mcdonaldizované hotely a umělé developerské projekty jak přes kopírák je město nezastavitelným strojem na prosperitu. (ilustrační foto) / Zdroj: Tokyo Visionary Room / Shutterstock.com

Světová banka uvádí, že ve městech dnes žije polovina světové populace, zhruba 4,4 miliardy lidí. Ještě před padesáti lety to bylo o tři miliardy lidí méně. Je to paradoxní – města mají oproti venkovu horší kvalitu vzduchu, vyšší náklady na život, větší hustotu zalidnění a vyšší kriminalitu.

Přesto je urbanizace jedním z hlavních znaků bohatých ekonomik: všechny tři nejbohatší země světa (Katar, Lucembursko a Singapur) mají přes 90 procent obyvatel ve městech. Města jsou totiž doslova továrny na lepší život.

Bez nadsázky lze říct, že za dnešní životní úroveň vděčíme svým praprapraprarodičům, kteří z vesnice odešli pracovat do špinavé továrny ve městě.

Od neolitické k průmyslové revoluci

Dějiny měst – stejně jako dějiny lidské civilizace jako takové – začínají v momentě, kdy jsme přestali lovit a sbírat a začali sázet a obdělávat, tedy během neolitické revoluce před zhruba deseti tisíci lety.

Ke sestěhování lidí do měst je potřeba, aby měšťany někdo nasytil. Prvotní zemědělství však bylo velmi neefektivní a jedinec jím musel trávit prakticky veškerý čas, aby se dokázal uživit. Zatímco dnes nasytí jeden americký farmář zhruba 155 lidí, před deseti tisíci lety nakrmil jeden farmář sebe a možná svou rodinu. Tisíce let trvalo, než zemědělci vynalezli první pluh. A ještě jedno milénium, než je napadlo domestikovat krávu a za ten pluh ji zapřáhnout. A v momentě, kdy svým výnosem uživili nejen sebe, ale vytvořili i přebytečnou potravu pro ostatní, mohla konečně vzniknout pořádná města jako Ur v Mezopotámii.

Přebytek jídla, který jde obchodovat, znamenal vznik ekonomiky jako takové, umožnil první budování kapitálu, osobní vlastnictví, nastavení vzájemných pravidel… To už jsme vlastně krůček od pizzy a sledování Netflixu.

Urbanizace je natolik přirozeným jevem, že je zakořeněná i v pohádkách – každá správná pohádka začíná odchodem hlavního hrdiny z pohodlí venkovského domova „do světa“, tedy do nejbližšího města, aby zažil dobrodružství. Lidé se před tisíci lety stěhovali do měst prakticky ze stejného důvodu jako dnes, kvůli příležitostem. Zbaveni okovů neustálého otročení na poli se totiž mohou konečně specializovat na to, v čem jsou dobří.

Počet lidí žijících v hlavních městech

Ekonomové tomu říkají specializace na základě komparativní výhody a je základním kamenem tržní společnosti. A jak nás ekonomie dále učí, dobrovolná směna přináší užitek všem zúčastněným a nejsnadněji se směňuje ve městech, protože větší hustota obyvatel zvyšuje pravděpodobnost, že najdeme někoho, kdo poptává, co nabízíme, a nabízí, co poptáváme. Neplatí sice, že každý ve městě zbohatne, ale každý, kdo zbohatne, tak učiní ve městě.

Nejlépe potenciál měst ukázala před 250 lety průmyslová revoluce. Technologické objevy a bezprecedentní ekonomický růst a zlepšování životních podmínek byly možné jen díky masivnímu přesunu lidí do měst, když se hnali za touhou zlepšit svůj život. I přes z dnešního pohledu hrozivé podmínky tehdejších měst je výsledkem průmyslové revoluce do té doby nepředstavitelný růst bohatství a všech možných metrik měřících kvalitu života. Bez nadsázky lze říct, že za dnešní životní úroveň vděčíme svým praprapraprarodičům, kteří z vesnice odešli pracovat do špinavé továrny ve městě.

Lokální chudoba je dědičná, do chudých čtvrtí vlády často neinvestují dost peněz, bohaté firmy zde nestaví fabriky…

East side story

Ale přerušme přednášku z dějepisu a podívejme se na to, co nám průmyslová revoluce nechala ve městech dodnes. Otázka za tři bludišťáky – co mají společného New York, Paříž, Helsinky, Toronto, Manchester a Pittsburgh? Dvě věci: průmyslovou minulost a chudou východní stranu města. Jedná se o proslulé east side čtvrti, které jsou tradičně sídlem chudých dělníků. Ale proč jsou to vždycky východní čtvrti?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Touto otázkou se zabývali ve svém výzkumu ekonomové Stephan Heblich, Alex Trew a Yanos Zylberberg, kteří publikovali skvělou studii v prestižním časopise Journal of Political Economy. Za fenomén east sides můžou dva faktory: vítr a průmyslová revoluce.

Jak totiž ví každý zapálený meteorolog, na severní polokouli mezi 30. a 60. stupněm zeměpisné šířky převládají západní větry, které foukají na východ. Teplý vzduch od rovníku totiž stoupá na sever k pólu a kvůli otáčení planety proti směru hodinových ručiček tak vzniká Coriolisova síla, která žene vítr na východní stranu měst. A jelikož zrovna mezi 30. a 60. stupněm zeměpisné šířky se rozkládala všechna průmyslová města, byl tento vítr v 18. a 19. století plný prachu a smradu z továrních komínů.

Heblich s kolegy si vytipovali 70 anglických průmyslových měst a pomocí velmi podrobných viktoriánských map ukázali, kde se nacházely na konci 19. století tovární komíny. Tuto mapu prohnali moderním sofistikovaným atmosférickým modelem, který ukázal, kudy tehdy foukal vítr, a voilà – vyšla vysoká korelace mezi tehdejším znečištěním ovzduší a výskytem chudého obyvatelstva na východních stranách měst. Kdo měl totiž v roce 1880 peníze, odstěhoval se na západ města a na východě zbyli chudí dělníci.

Znepokojivé je ovšem to, jak je tato mapa relevantní i dnes. Závěrem výzkumu je, že toto staré znečištění dokáže z 20 procent předpovědět dnešní výskyt segregovaných čtvrtí. A to i přesto, že se v Británii uhlí nepálí už dobrých 50 let. Lokální chudoba je totiž do určité míry dědičná, do chudých čtvrtí vlády často neinvestují dost peněz, nekvalifikovaní pracovníci se nedokáží odstěhovat, bohaté firmy zde nestaví fabriky… Začněme si tedy konečně vážit hipsterů, kteří přijíždějí gentrifikovat vaši zaostalou dělnickou čtvrť. Může za to vítr, který foukal před 150 lety.

Nejlevnější a nejdostupnější věci jsou unifikované, ať už je to Big Mac, nebo londýnský mrakodrap.

Tady už jsme byli, ne?

Chudé east sides ale nejsou to hlavní, co dnes města trápí. Moderní americká (a pomalu i evropská) města sužuje jiný problém – pozvolná standardizace a to, že všechno začíná vypadat podezřele stejně. Kdo někdy projel Spojené státy z východu na západ, přesně ví, o čem je řeč. To, že je Amerika vybudovaná pro automobily, asi nikoho nepřekvapí. Má to však důsledek v podobě měst jak přes kopírák (viz video). Standardizovaná mezistátní dálnice, okolo které je deset stejných fastfoodových krabic, jedna velká krabice Walmartu, turistická atrakce, čtyři stejné hotely a o 300 kilometrů dál to samé.

Vylidňování amerických center je něco, co tento článek nedokáže obsáhnout, ona standardizace však není jen na úrovni fastfoodů, ale i hotelů či obytných budov.

Příčin je několik. Obvyklí podezřelí jsou legislativa, vysoké náklady a staré dobré úspory z rozsahu. Stavební regulace poměrně přísně upravují, jak má vypadat nový činžák a především kde může stát. Nejbezpečnější je proto stavět budovy, které v minulosti už tímto kolotočem povolení prošly, a nejlevněji je postaví developeři, kteří je už někdy někde postavili. Tito oligopolní stavitelé mohou snadno recyklovat použité plány, postupy, dodavatele, kontakty na radnicích…

Výsledkem je, že třetinu vícepatrových obytných domů v USA postavilo 25 největších developerů, kteří v posledních letech prošli velkou konsolidací. Tohle známe i v Praze, podle serveru Finsider postavilo dvě třetiny nových pražských bytů jen deset developerů. Developer je sice sprosté slovo, ale s růstem ceny pozemků, materiálu a byrokratických nákladů si prostě nováčci na trhu jen tak neporadí. Potom není divu, že nevíte, jestli jste na Zličíně, nebo na Žižkově.

Jak vysvětluje YouTube kanál Wendover Productions, poměrně důležitým byznys modelem je v tomto směru franšízing. A nejde jen o McDonaldy (57 procent všech amerických restaurací jsou franšízy), franšízují se ve velkém třeba i hotely.

Zipfův zákon

Pokud čte tento článek nedejbože nějaký lingvista, asi slyšel o Zipfově zákonu. George Kingsley Zipf si všiml pozoruhodného principu – nejpoužívanější slovo v každém jazyce je zhruba dvakrát používanější než druhé, třikrát používanější než třetí, čtyřikrát používanější než čtvrté a tak dále. Toto zatím nevysvětlené statistické rozdělení platí nejen pro každý přirozeně vzniklý jazyk, ale i pro počet slov ve vaší oblíbené knize, pro notové zápisy, příjmení v telefonním seznamu, počty zaměstnanců v korporacích a taky obyvatel ve městech.

Největší americké město New York má zhruba dvakrát více obyvatel než druhé Los Angeles, třikrát více než Chicago, čtyřikrát více než Houston a pětkrát více než Phoenix. To samé platí v Německu. Ukazuje to, že města jsou skutečně něco přirozeně vyvinutého a dopředu neplánovaného.

Například jeden z největších hotelových řetězců Choice Hotels International na to jde chytře. Chcete-li podnikat v tomto oboru, udělá z vás doslova hoteliéra na klíč. Vyberete si značku hotelu podle toho, jaký chcete brand, zvolíte si počet pater, bazén, barevné schéma a počet pokojů a zaplatíte. Za rok můžete otevírat čtyřstý první Sleep Inn Hotel ve vámi vybrané lokaci. Díky tomuto modelu se ušetří za architekty, designéry, dodavatele a stavební povolení a hoteloví hosté jsou rádi, protože se mohou kdekoliv na světě ubytovat ve stejném a známém hotelu. Jedinou negativní stránkou je, že to zase vypadá všude stejně.

A mrakodrapy? Stačí se podívat, kdo v nich sídlí. Je to vždycky těch samých deset společností: J.P. Morgan, Bank of America, Citibank, Credit Suisse, S & P Global, KPMG, Societe Generale, Deloitte, EY a HSBC. Není divu, že si lze snadno splést, jestli jste ve finančním centru Londýna v Canary Wharf, ve frankfurtském Bankenviertel nebo v Sydney. Zaměstnanci, co se přesouvají z jednoho města do druhého, chtějí mít stejné zázemí, stejně jako návštěvníci Sleep Inn.

Je to dobře, nebo špatně? To je pro ekonomy velmi špatná otázka. Patří to prostě k nákladům. Nejlevnější a nejdostupnější věci jsou unifikované, ať už je to Big Mac, nebo londýnský mrakodrap.

Svět vybízí ke stejnosti. A jak uklidňuje architektonické vlákno vynikajícího Twitter účtu Cultural Tutor, není to zdaleka nic nového. Před sedmi sty lety se všude po Evropě stavěly gotické katedrály jako přes kopírák. Proč? Kvůli dostupným materiálům, technologiím, estetice a protože to prostě tehdy bylo praktické. Stejně jako je dneska praktické všude stavět stejné hotely. A můžeme si být jistí, že tehdy se ohrnoval nos nad lomeným obloukem stejně, jako ho dneska ohrnujeme nad zateplenou fasádou.

Přes všechnu přelidněnost, chudé čtvrti a umělé developerské projekty jak přes kopírák je město nezastavitelným strojem na prosperitu.

Nejdůležitější drát na Manhattanu

Ať nekončíme takhle otevřeně, přidejme si jeden tip na newyorskou atrakci, které jste si určitě nevšimli. Čtyři a půl metru nad zemí je po obvodu celého Manhattanu natažený celkem 29 kilometrů dlouhý kovový drát. Jeho údržba stojí přes dva miliony korun ročně a hradí ji skupina ortodoxních newyorských synagog.

Vývoj urbanizace za posledních 500 let

V Talmudu je totiž Židům během šabatu zapovězeno pracovat. A co je definováno jako práce? Přenášení věcí z místa na místo, vaření, psaní, prakticky všechno. To je pro milion a půl newyorských Židů celkem problém, protože to znamená, že během šábesu nemohou ani vyjít z domů s taškou. Ale chytří rabíni přišli s řešením – v Talmudu je totiž klička. Stačí si ohraničit „soukromý prostor“ plotem, zdí nebo alespoň symbolicky kovovým nepřerušeným drátem, uvnitř kterého tato pravidla neplatí.

Kde žijete?

Takto vznikl v roce 1999 manhattanský eruv, nejdelší drát na světě, který se takto využívá. Každý čtvrtek musí rabín nasednout do auta a celý ho objet, aby do soboty zkontroloval jeho integritu. A to zdaleka není jediná překážka, kterou musí newyorští ortodoxní Židé očůrávat. Během šabatu se totiž nesmí „dokončovat úkony“, což znamená třeba nemačkat vypínače, protože se tím uzavře elektrický okruh. Opravdu, to není vtip. Výtahy v ortodoxních čtvrtích proto v sobotu staví v každém patře bez mačkání tlačítek.

Podoba měst je prostě výsledkem každodenního rozhodování milionů lidí na základě minimalizace nákladů, regulací, náboženských dogmat, počasí, které panovalo v roce 1850, a prachsprosté náhody. Města jsou nádherný chaos. Přes všechnu přelidněnost, chudé čtvrti, mcdonaldizované hotely a umělé developerské projekty jak přes kopírák je město nezastavitelným strojem na prosperitu. Nejlepší vynález, který nikdo neplánoval vynalézt. Takže jestli jste to ještě neudělali, sbalte kufry a odstěhujte se do města ještě dnes. Nebudete litovat.

Kam dál? Tištěný Finmag na webu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
22
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jakub Žofčák

Jakub Žofčák

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na NF VŠE a momentálně si dělá doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Živí se lektorstvím a pořádáním kurzů pro studenty, spolupracuje jako... Více

Související témata

architekturačasopisdevelopeřiekonomieFinmaghotelyprůmyslová revoluceurbanizace
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo