„Na mrtvé planetě nejsou zákazníci.“ Změna klimatu je hrozbou i pro byznys

Předsedáte soutěži SME EnterPRIZE, která má za cíl podporovat udržitelné podnikání malých a středních firem. Proč se tímto tématem vůbec zabývat?

Klimatická změna je nebezpečí číslo jedna pro nás všechny, tedy i pro byznys. Na mrtvé planetě nejsou žádní zákazníci. Stačí se podívat třeba na Světové ekonomické fórum, které každoročně vydává reporty největších světových rizik. Na horizontu dvou let se na předních příčkách objevují extrémní počasí, přírodní katastrofy nebo selhání ve zmírňování klimatické změny. V desetiletém výhledu je většina nebezpečí v první desítce právě environmentální, přidávají se rizika ztráty biodiverzity a kolapsu ekosystémů. Není to tedy názor jen nás environmentalistů. I proto jsme se rozhodli podílet se na soutěži SME EnterPRIZE.

Jak jste se stala předsedkyní soutěže?

K propojení došlo v roce 2020, když Generali Česká pojišťovna hledala partnera pro první ročník soutěže a oslovila naši Nadaci Veronica, kde se zabýváme ochranou přírody, krajiny a klimatu. Máme blízko i k tématu udržitelného podnikání, neboť všechny své aktivity vytváříme a financujeme na bázi sociálního podnikání.

Kdo je Helena Továrková

Foto: Generali Česká pojišťovna a Nadace Veronica

Je ředitelkou Nadace Veronica, která se zaměřuje na ochranu přírody, krajiny a klimatu. V minulosti se věnovala ekologickým projektům u nás i v Anglii, pracovala se startupy a technologickými firmami v inovačním centru a působila taky v médiích. V roce 2021 získala Cenu Fóra dárců pro Osobnost nadačního sektoru za aktivní propagaci témat udržitelného rozvoje. 

Uvědomují si české podniky hrozbu klimatické změny a s tím související dopad na jejich byznys?

Klimatická změna je dnes už nepopiratelný fakt a je důležité, že se nijak nezpochybňuje ani ve veřejné debatě. Stále ale trochu vázne porozumění tématu, a to v jeho úplném základu. Firmy sice mají nějaké strategie, baví se o udržitelnosti, ale když něco vnímáte jako hrozbu, tak je důležité se v tom taky patřičně vzdělat. Spousta lidí problematice nerozumí, shromáždí si pár informací z různých stran a pak se v tom těžko orientuje. Lidé už – aspoň z mé zkušenosti – nezpochybňují roli člověka ve změně klimatu, liší se ale ve svém přístupu; jak jsou ochotni se omezit a něco s tím dělat. To se promítá i do firem.

Můžete uvést konkrétní příklad, kde udržitelnost dobře funguje?

Napadají mě hned dvě společnosti ze soutěže, jež to mají dobře nastavené. Jedná se o firmu Kama, která vyrábí pletené zboží. Kromě toho, že se snaží absolutně minimalizovat odpad a používají kvalitní certifikované materiály, se snaží změnit i to, jak funguje jejich továrna. Odpadním teplem z jedné části výroby například vytápějí jinou část.

Minulý ročník zas vyhrála B2B firma In-Eko Team, která se zaměřuje na výrobu vodohospodářských zařízení z nerezavějící oceli určených k čištění odpadních vod. Společnost si vede vlastní výzkum a vývoj, všechna zařízení si sama vyrábí. Před lety investovala do vlastní fotovoltaiky, kterou dále rozšiřuje, aby mohla maximum energetické spotřeby pokrýt z obnovitelných a vlastních zdrojů.

V Česku není kritérium udržitelnosti příliš zohledňované. Nestává se výhodou ve veřejných zakázkách ani při nákupech ze strany veřejné správy.

Z čeho tedy obecně udržitelné podnikání vychází?

Klasická poučka praví, že máte ve stejném poměru zohledňovat rovinu ekonomickou, environmentální i sociální. Když půjdeme víc do hloubky, tak by se udržitelnost měla zvažovat a promítat do všech zásadních rozhodnutí. Společnosti potom samozřejmě musí poskytovat služby nebo vyrábět produkty, které se dají označit za udržitelné – mají nějaký nižší dopad na životní prostředí. Zajímavé je i srovnání, jestli má firma ve svém segmentu menší environmentální dopad, ekologickou či uhlíkovou stopu než konkurence, jestli je progresivnější.

Liší se nějak přístup v rámci segmentu malých a středních podniků a velkých firem?

Zatímco korporace disponují dostatkem prostředků a mohou tak komunikovat i daleko menší projekty, SME podniky s nižšími zdroji tolik vidět nejsou. Naopak u korporátu je daleko náročnější udržitelnost prosadit, protože je tam každé významné rozhodnutí extrémně rozložené. Jeden člověk nic nerozhodne. V SME podnicích jdou rozhodnutí za konkrétními lidmi, kteří dohlížejí na celý proces a mají za něj odpovědnost.

Čelí malé a střední firmy nějakým překážkám, když chtějí podnikat udržitelně?

Když se bavím s účastníky soutěže, zaznívá, že v Česku není kritérium udržitelnosti příliš zohledňované. Nestává se výhodou ve veřejných zakázkách ani při nákupech ze strany veřejné správy. Ačkoliv je konkrétní produkt v dlouhodobém měřítku kvalitnější, vydrží déle, tak nedokáže uspět, neboť z krátkodobého hlediska vychází dráž. Naopak v sousedních zemích, jako jsou Rakousko či Německo, je veřejná správa tahounem tématu.

Na první pohled se udržitelnost prezentuje jako drahá, ale když se podíváte blíž, tak ten, kdo investoval do obnovitelných zdrojů, se nyní směje a šetří.

Je udržitelnost drahá?

Na první pohled se udržitelnost prezentuje jako drahá, ale když se podíváte blíž, tak ten, kdo investoval do obnovitelných zdrojů před 12, 15 lety, se nyní směje a šetří. Z dlouhodobého pohledu se nejedná o drahé opatření. Navíc se vám vždycky vyplatí a vrátí.

Pokud se chce společnost ubírat směrem k udržitelnosti, kde začít?

Dnes se dá obrátit na řadu konzultačních firem. Za mě je ale dobré začít třeba u měření uhlíkové stopy. Ačkoliv se jedná o vstupní investici, nestane se vám, že se budete zbytečně soustředit na zcela marginální věci. Data vám poskytnou vstupní představu, kde je uhlíková stopa firmy největší a na co by mělo smysl se zaměřit, dát prostředky, energii a čas, aby to mělo co největší dopad.

Když se ještě vrátím k soutěži, jak a kdo vlastně udržitelnost hodnotí?

V porotě máme široké zastoupení – od porotce, jehož firma se věnuje měření a snižování uhlíkové stopy, přes kolegy, kteří se zabývají zemědělským pojištěním a pojištěním malých a středních podniků a mají dobré srovnání, kdo co v daném segmentu dělá, až po kolegy z vysokých škol. Zveme předchozí vítěze, kteří nám dají pohled zevnitř podnikání.

Při posuzování sledujeme, jestli jsou daný produkt nebo služba udržitelné, zda se udržitelnost zohledňuje v byznysových rozhodnutích dlouhodobě, promítá se do různých oblastí podnikání. Jestli je daná praxe v konkrétním segmentu běžná, nebo přináší něco nového. Čím víc se blíží finále, tím víc zvažujeme, nakolik firmy obstojí v evropském kole a zda z něj mohou profitovat.

Text vyšel v rámci spedálu magazínu Finmag a Finmag.cz Podnikavé Česko, jehož je Generali Česká pojišťovna partnerem.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Vracet knížky jako flašky od piva. Knihobotu se daří, míří na Západ
• Fotbal mi dal chuť něco dokázat, říká Gecov. Teď rozjíždí miliardový byznys
• Zvýšení odvodů OSVČ očima expertů. Vážně platí podnikatelé státu málo?
• Delikatesy má v krvi, Česko zásobuje lanýži. Stojí i 180 tisíc za kilo, říká Hrubá
• Opustila korporát, prorazila s e-shopem. Splněný sen, říká bývalá manažerka