Jídla je přehršel, část světa ale dál hladoví. Jak zlevnit potraviny pro všechny?

Z největší části mají na onom nárůstu podíl farmáři, kteří z každého hektaru půdy vypěstovali víc potravin. Za tímto nevídaným pokrokem stojí takzvaná Zelená revoluce, která do zemědělství přinesla moderní (nejen) pěstební postupy.

Odhaduje se, že agronom Norman Borlaug, nositel Nobelovy ceny za mír a duchovní otec Zelené revoluce, zachránil víc než miliardu lidí před hladověním – patrně víc než kdokoliv jiný. Díky modernímu zemědělství měli lidé co jíst a společnost zbohatla; mimo jiné se prokázalo, že desetiprocentní navýšení podílu ploch osetých vysoce produktivními odrůdami v roce 2000 odpovídá zvýšení HDP na obyvatele o deset až patnáct procentních bodů.

Zároveň se s růstem efektivity zemědělství lidé osvobodili od namáhavé práce, mohou se tak věnovat širšímu spektru výrobních činností.

Zelená revoluce tedy byla výjimečným úspěchem. Svět však potřebuje druhou Zelenou revoluci, aby z ní mohli profitovat i ti nejchudší a snížila se míra hladu ve světě. Zejména dnes, kdy se nám stále nedaří nakrmit celou planetu, je tohle téma velmi aktuální.

Rokem 2023 se dostáváme do poloviny časového horizontu pro splnění našich velkých slibů, ale reálně jsme od téhle poloviny na hony vzdáleni.

Zůstalo jen u slibů

Od roku 2016 slibují světoví lídři obrovský posun v rozvoji všech zemí, kterého chtějí dosáhnout do roku 2030. Jedná se o takzvané Cíle udržitelného rozvoje. Jeden z těch nejdůležitějších se přitom zaměřuje právě na podporu zemědělství – od ukončení světového hladu po zajištění lepší výživy a udržitelnějšího hospodaření.

Shutterstock

Udržitelnost jen na papíře. Jak se nestát generací, která ve všem selže

Cíle udržitelného rozvoje, které v roce 2015 schválila Organizace spojených národů (OSN), jsou letos ve své polovině. Jejich naplnění je ale hodně daleko. Mít 169 cílů totiž v podstatě znamená nemít žádné priority, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

V plnění svých závazků ale bohužel selháváme, a to nejen kvůli covidu. Z podrobného sledování vývoje situace před pandemií vyplývá, že ani při tehdejším trendu bychom tyhle sliby politiků nesplnili, natož pak do vytyčeného roku 2030. Pravdou je, že by to bylo o víc než 80 let později, tedy až začátkem 22. století. S plněním svých nejdůležitějších závazků ostatně bude mít zpoždění celý svět.

Rokem 2023 se přitom dostáváme do poloviny časového horizontu pro splnění našich velkých slibů, ale reálně jsme od téhle poloviny na hony vzdáleni. Proto v našem think-tanku Kodaňský konsenzus spolupracuje s několika předními světovými ekonomy, abychom pro zbývající čas vymysleli co nejefektivnější strategii. Pokud totiž nemůžeme splnit vše, měli bychom se zaměřit aspoň na ta nejchytřejší řešení v každé oblasti, a to včetně zemědělství a související problematiky hladovění.

Naši výzkumníci se zabývali mnoha zemědělskými strategiemi, od dotování hnojiv po navýšení objemu závlahy. Přestože všechny představují pro společnost určité výhody, v přepočtu na každou investovanou korunu nejsou jejich účinky nijak oslnivé. Existuje však možnost, která by lidstvu přinesla výsledky srovnatelné s původní Zelenou revolucí: velké navýšení investic do zemědělského výzkumu a vývoje.

Máme tu před sebou obrovský nevyužitý potenciál. Investování do zemědělského výzkumu a vývoje by mohlo mít pro ty nejchudší nebývalý přínos.

Výzkum nemá být jen pro bohaté

Realitou dneška stále je, že v chudších zemích se na zemědělský výzkum a vývoj vynakládá až příliš málo prostředků; velké společnosti raději utrácejí v bohatých zemích, kde mají velcí zemědělci dostatek financí. Například v roce 2015 šlo 80 % celosvětových prostředků na zemědělský výzkum a vývoj právě do bohatých zemí a zemí s vyššími příjmy, zatímco země s nižšími příjmy dostaly jen 20 %. A ty nejchudčí dokonce téměř nic. Takhle nevyvážené investování navíc trvá už víc než půl století.

Shutterstock

Srí Lanka ukazuje, jak jsme mimo. Ekozemědělství svět nenasytí

Brutální ruská válka na Ukrajině způsobuje čím dál větší nedostatek potravin ve světě. Mezinárodní společenství se už proto připravují na celosvětovou potravinovou krizi. K jejímu odvrácení je ovšem nutné přijmout závazky, které jdou přímo proti smýšlení bohatého světa: produkovat víc hnojiv, kvalitnějších semen, ale i maximalizovat potenciál genetických modifikací.

To je ostatně hlavní důvod, proč Zelená revoluce nepomohla nejchudším zemím ani zdaleka tak jako těm bohatším. Úroda obilovin v zemích s vysokými příjmy se mezi lety 1961 až 2018 téměř ztrojnásobila, zatímco v nízkopříjmových zemích byl tenhle nárůst mnohem menší, a to až o polovinu.

Máme tu tak před sebou obrovský nevyužitý potenciál. Investování do zemědělského výzkumu a vývoje by mohlo mít pro ty nejchudší nebývalý přínos. Podle výzkumu našeho think-tanku z tohoto týdne by k jeho dosažení stačilo, aby svět ročně vynaložil jen o něco víc prostředků než dosud; odhadem by dodatečné náklady v tomto desetiletí činily zhruba 5,5 miliardy dolarů (122,5 miliardy Kč) ročně. Pro zajímavost je to míň než utratí Američané ročně za zmrzlinu.

Tahle investice by přinesla nejen kvalitnější osiva, ale i vysoce produktivní plodiny, které budou navíc odolnější vůči změnám počasí spojených s klimatickými změnami. Větší a odolnější úroda pak bude přínosem pro zemědělce a zároveň se díky vyšší produkci potravin sníží ceny pro spotřebitele.

Jde tedy o skutečně fenomenální investici, protože nejenže díky ní zvýšíme produktivitu celého zemědělství, ale ještě pomůžeme dalším lidem...

Cíl? Nižší ceny potravin

Chcete konkrétní čísla? Na základě často citovaného a dlouhodobě zavedeného ekonomického modelu spočítali výzkumníci zjistili, že celkový čistý přínos přesáhne v příštích 35 letech dva biliony dolarů (44,6 bilionu Kč). Z každého vynaloženého dolaru tak plyne ohromný sociální přínos v hodnotě 33 dolarů, což už je velmi slušná investice.

Ony dodatečně vynaložené finanční prostředky navíc navýší do roku 2050 zemědělskou produkci o deset procent, ceny potravin klesnou o 16 procent a o čtyři procenta se zvýší příjem na osobu. Investice by do roku 2030 zvýšila HDP v rozvojových zemích o 2,2 bilionu dolarů (49 bilionů Kč) a do roku 2050 pak o 11,9 bilionu dolarů (265 bilionů Kč), což představuje dvou-, respektive šestiprocentní nárůst příjmů na obyvatele. Efektivnější zemědělství by navíc snížilo globální emise skleníkových plynů o víc než procento.

Jde tedy o skutečně fenomenální investici, protože nejenže díky ní zvýšíme produktivitu celého zemědělství, ale ještě pomůžeme dalším lidem být produktivní a inovativní v jiných odvětvích. Daná investice povede k menšímu počtu hladovějících a sníží cenu potravin pro všechny.

Do roku 2030 nelze splnit všechny naše sliby. Měli bychom ale splnit slib týkající se zemědělského výzkumu a vývoje pro nejchudší polovinu planety, protože představuje jednu z nejvýhodnějších investic, jakou může lidstvo učinit.

 Kam dál? Bjørn Lomborg na Finmagu:

• Svět je hezčí, než se zdá. Věřte datům, ne propagandě
• Svět se zbláznil, čeká nás chaos. Zelený diktát vítězí nad rozumem
• Když přijde Putin, zelená jde stranou. Vyspělý svět konečně přiznal barvu
• Srí Lanka ukazuje, jak jsme mimo. Ekozemědělství svět nenasytí
• Hrozí nám kolaps planety? Proč OSN míchá přírodní katastrofy s covidem

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag