Udržitelnost jen na papíře. Jak se nestát generací, která ve všem selže

Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals) se zavazují k zásadním věcem, například vymýcení chudoby, hladu a nemocí nebo ukončení války a globálního oteplování. Na druhou stranu obsahují řadu cílů zabývajících se okrajovými záležitostmi. V důležitých rozvojových opatřeních tak zaostáváme.

V posledních letech můj think tank spolupracoval s předními světovými ekonomy, abychom společně přišli na to, kde může každá utracená koruna z Cíle udržitelného rozvoje přinést největší užitek. Náš výzkum, který budeme během následujících třech měsíců zveřejňovat na webu Finmag.cz, si klade za cíl zajistit alespoň částečný úspěch z jinak neúspěšných Cílů udržitelného rozvoje. Tady je jeho první díl.

Zásluhou Rozvojových cílů tisíciletí se svět stal mnohem lepším místem pro chudé a zranitelné.

Nadějný vstup do nového milénia

V roce 2000 se stalo něco nevídaného: celý svět se semknul a zavázal se k plnění krátkého seznamu ambiciózních cílů, které vešly do povědomí jako Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals). Tyto cíle – snižování míry chudoby, boj s nemocemi, zajištění základního vzdělání a tak dále – se zúžily na osm konkrétních, ověřitelných cílů, které měly být splněny do roku 2015.

Během té dekády a půl vynaložily vlády, mezinárodní instituce a soukromé nadace o miliardy dolarů víc než dřív, aby v rámci už zmíněných osmi cílů dosáhly 21 dílčích úkolů. Samotná globální rozvojová pomoc se v reálném vyjádření zdvojnásobila. Globální financování zaměřené na zdraví dětí vzrostlo osminásobně, z necelé miliardy amerických dolarů ročně v 90. letech až na osm miliard (195 miliard korun) v roce 2015. Ačkoliv se nám nepodařilo splnit všechny stanovené úkoly, tyto obří investice podle očekávání nastartovaly pokrok.

Počet obětí hladomoru ve srovnání s rostoucí světovou populací

Our World In Data

Zvýšil se počet dětí ve školách a došlo i ke zlepšení v oblasti rovnosti žen a mužů. V nízkopříjmových zemích po celém světě klesala úmrtnost mnohem rychleji než kdy dřív. V roce 1990 docházelo k úmrtí zhruba jednoho dítěte z deseti před dovršením věku pěti let. Dětská úmrtnost klesla do roku 2015 víc než o polovinu. To znamená, že se téměř 19 milionů dětí, které by jinak zemřely, dožilo svých pátých narozenin.

Zároveň se rapidně snížil počet hladovějících: zatímco v roce 1990 trpělo hladem 16 % světové populace, v roce 2015 to bylo kolem osmi procent. Tři sta milionů lidí se tak vyhnulo celoživotním následkům hladu a podvýživy. Zároveň se také urychlil boj proti chudobě, když se počet chudých snížil o neuvěřitelných 1,2 miliardy lidí.

Zásluhou Rozvojových cílů tisíciletí se svět stal mnohem lepším místem pro chudé a zranitelné. Některé úkoly, jako například zajištění čisté pitné vody a hygienických podmínek, se sice nepodařilo urychlit, nicméně ve všech oblastech došlo k dramatickému zlepšení. Mnoha lidem se usnadnil život, ubylo hladu, chudoby i špinavé vody, zlepšila se dostupnost vzdělání a klesl počet úmrtí na tuberkulózu, malárii a HIV. Snížil se rovněž i počet umírajících matek a dětí.

I před komplikacemi s covidem jsme měli nakročeno k tomu, abychom svých závazků dosáhli se zpožděním až půl století.

Přehnané ambice OSN

Vše se pokazilo v roce 2015, kdy byly Rozvojové cíle tisíciletí nahrazeny jinou strategií. Světoví lídři měli opět možnost zaměřit se na pár zásadních cílů, případně se mohli držet těch stávajících, které jsou nesmírně důležité pro ty nejvíc zranitelné lidi. Mohli jsme přesně určit, kde je naše pomoc nejvíc potřeba a kde máme největší šance na úspěch.

Místo toho přišla OSN spolu se světovými lídry s nepřehledným, nesmyslně dlouhým seznamem 169 cílů, kterých má svět dosáhnout v letech 2015 až 2030, takzvaných Cílů udržitelného rozvoje.

Cíle udržitelného rozvoje se zavazují k nesmírně důležitým věcem, jako je vymýcení chudoby, hladu a nemocí nebo ukončení války a globálního oteplování. Na druhou stranu obsahují řadu cílů zabývajících se okrajovými záležitostmi, například zajištění zelených ploch.

Mít 169 cílů v podstatě znamená nemít žádné priority. A nevyhnutelným důsledkem je, že zaostáváme v důležitých rozvojových opatřeních.

Letos jsou Cíle udržitelného rozvoje ve své polovině. Dokonce i před komplikacemi s covidem jsme však při současném vývoji měli nakročeno k tomu, abychom svých závazků dosáhli pravděpodobně se zpožděním až půl století.

Slibovat mír a ukončení kriminality a korupce je sice chvályhodné, ale zároveň je dosažení takového cíle prakticky nemožné.

K úspěchu vede stanovení priorit

Hrozí tak, že se staneme generací, která selže ve všech, či téměř ve všech svých slibech, což je pouze důsledek naší neschopnosti stanovit si priority. Jak tedy stávající situaci napravit?

Nejprve je potřeba stanovit si cíle, které jsou pro nás nejdůležitější. Většina lidí by v tomto ohledu dala přednost snížení hladomoru a lepšímu vzdělání před dobře míněnými závazky o zvýšení míry recyklace a globálního povědomí o životním stylu, který je v souladu s přírodou (dva ze zmíněných 169 cílů).

Za druhé si musíme uvědomit, že některé problémy lze vyřešit levným a jednoduchým způsobem, zatímco jiné ne. Slibovat mír a ukončení veškerého násilí, kriminality a korupce je sice chvályhodné, ale zároveň je dosažení takového cíle prakticky nemožné, zvlášť když ani nevíme, odkud začít.

U některých všudypřítomných problémů však víme, jak je efektivně a levně napravit. Například taková tuberkulóza je zcela léčitelná, a to už víc než půl století, přesto však v tichosti zabíjí víc než 1,5 milionu lidí ročně. Zatímco v bohatých zemích umí devět z deseti dětí v deseti letech číst a psát, v těch nejchudších je to pouze jedno dítě z deseti. A každý rok zemřou při porodu víc než dva miliony dětí a 300 tisíc žen. Na všechny tyto problémy existují levná a efektivní řešení. Měli bychom jim věnovat plnou pozornost, ale neděje se tak.

Úspěchu dosáhneme, když budeme upřímní a stanovíme si priority. Nebuďme generací, která nedodržela své sliby a globální závazky. Staňme se raději generací, která činí ta nejrozumnější a nejchytřejší rozhodnutí jako první.

Bjørn Lomborg je prezidentem Kodaňského konsensu a hostujícím pracovníkem Hooverova institutu Stanfordovy univerzity

 Kam dál? Bjørn Lomborg na Finmagu:

• Svět je hezčí, než se zdá. Věřte datům, ne propagandě
• Svět se zbláznil, čeká nás chaos. Zelený diktát vítězí nad rozumem
• Když přijde Putin, zelená jde stranou. Vyspělý svět konečně přiznal barvu
• Srí Lanka ukazuje, jak jsme mimo. Ekozemědělství svět nenasytí
• Hrozí nám kolaps planety? Proč OSN míchá přírodní katastrofy s covidem

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag