Padesát odstínů řeči. Finmag newsletter o jazycích, učení a mattonce

Berapa banyak bahasa yang Anda gunakan, berapa kali Anda menjadi manusia.

Nerozumíte? I kdybych totéž napsal finsky, turecky, svahilsky nebo mongolsky, většina z nás, obyčejných smrtelníků, by nevěděla, která bije.

Ne tak Eva Spekhorstová. Ta by zřejmě odpověděla, že je to indonésky něco jako kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem (alespoň podle překladače DeepL, kdyžtak ho opravte).

Na tuhle talentovanou slečnu, která ve svých osmnácti letech mluví padesáti jazyky, jsem narazil nedávno na DVTV. Vždycky si při zprávách o takových talentech vzpomenu na básníka Jaroslava Vrchlického. Z jeho života a díla mi kromě sbírek Poutí k Eldorádu nebo Okna v bouři zůstal v paměti i fakt, že překládal z 18 jazyků.

A přemýšlím, do jaké míry lidé jako výše zmíněná Eva tolik jazyků ovládají. Zda jsou schopni v nich sledovat filmy a rozumět jim, číst v nich romány, nebo „jen“ tak maximálně si objednat kafe a cigára.

Tím vůbec nesnižuji talent, schopnosti a píli takových polyglotů, jen mě to nutí dávat si pozor na volbu slov při psaní (nejen) o nich. Tedy že hovořit není totéž co rozumět, nebo dokonce umět. A co vlastně? Umět základy, gramatiku, nebo mít slovní zásobu jak průměrný rodilý mluvčí?

Každopádně Eva Spekhorstová zaslouží obdiv. Já si na rozdíl od ní v japonštině kávu neobjednám. Natož v mrtvé etruštině. Pusťte si tenhle rozhovor. Dívka z Třebíče v něm prozradí, jak se jazyky učí, jak vybírá ty, které se chce učit, nebo kdo jsou její oběti.

-ný, -natý, -itý, -ičitý

Eva v rozhovoru kromě jiného taky zmiňuje, že učení ze slovníku nebo pomocí kartiček se slovy u ní nefunguje. Zásadní je pro ni při učení kontext. A přesně to tvrdí v nesmírně zajímavém článku v Deníku N o efektivním učení i výzkumnice Kamila Urban z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Hlavní sdělení článku (pozor, jen pro předplatitele) prozrazuje už titulek, a to že dokola si číst text a podtrhávat není efektivní. To tak trochu tušíme všichni, kdo jsme se ve škole něco „nadrtili“ skoro nazpaměť, při zkoušení před tabulí dostali „za jedna“ a za dva týdny to zase zapomněli.

Jak se ale učit tak, aby v nás informace zůstaly déle, abychom jim rozuměli a dovedli je dál využívat? Vyplatí se začíst a místy hutným textem se prokousat, klidně na etapy, protože je v něm řada překvapivých zjištění. A kromě strategií učení i „recept“ na to, jak dětem ve školce citlivě říct, že se mýlí, nebo jak klást otázky, které dětem vybudují zdravý sebeobraz.

Ke kafi ku poslechu máme...

Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté.

Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

 

To chci!

U jazyků, řeči a učení zůstaneme i v dalších tipech. O významu jazyka, o tom, jak nazývat Rusy, kteří se snaží uniknout před mobilizací, a jak k nim přistupovat, o propagandě a dezinformacích hovoří v podcastu Vinohradská 12 na iRozhlas.cz americký historik Timothy Snyder. A jako vždy je srozumitelný a přesvědčivý. A mnohdy nekompromisní; třeba když kárá Reuters a další média, která používají slovo referendum k popisu toho, co se v čtyřech ukrajinských oblastech nedávno odehrálo.

„Dělají obrovskou chybu. Položit maličkému procentu lidí v regionu otázku a zastrašovat je při tom násilím, to není referendum… Ale přesně to Rusové těmito mediálními cvičeními, která lidi bohužel nazývají referendy, říkají. Říkají, že 97 procentům lidí v Luhanské oblasti se líbí, když jsou vražděni, znásilňováni, deportováni, mučeni,“ říká Snyder.

Jazyk, písmo a ještě víc civilizace, historie a technologie jsou i tématy dalšího dílu podcastu Future Is Now, který pro magazíny Heroine a Finmag připravuje antropoložka Sara Polak a počítačový vědec Tomáš Mikolov. Podle Sary má archeologie poměrně zkreslené představy o tom, co je to civilizace a na kolika historických kulturách naše moderní společnost stojí. Parametry, které k jejich hodnocení používáme, totiž nejsou podle ní vždycky dostačující. A naráží tím na písmo, tedy vizuální zápis jazyka.

„Lidé, kteří nezanechali materiální kulturu, tak nemají v historii žádný hlas. Krásným příkladem je impérium Inků, kteří neměli písmo. Inkové používali jenom systém uzlů, který se jmenoval kipu, a na jeho základě byli schopni organizovat společnost. Čím víc do toho člověk hrabe, tím víc zjistí, že těch modu operandi civilizací je opravdu mnoho,“ vysvětluje v podcastu Polak.

Naše chápání ideální společnosti je podle ní zabarvené naším vlastním vnímáním a způsobem, jakým přistupujeme k vědě, medicíně a dalším oblastem lidského bádání.

Jazyka, respektive jeho porozumění, se částečně týká i další text, který mě v poslední době zaujal. Bývalý kolega Marek Hudema v něm na stránkách Finmag.cz recenzuje knihu novináře a ekonoma Tima Harforda Jak číst čísla s podtitulem Deset pravidel pro orientaci ve statistikách. Titul prý vhodný pro každého, kdo se zajímá o statistiky, ať už při svém rozhodování v práci, nebo jen při konzumaci médií.

V době, kde každý druhý politik a manažer šermuje čísly, poměrně užitečná věc. Vtipné je, že všechny Harfordovy rady, jak být odolný vůči manipulaci statistik (nepodléhat emocím, spojovat statistiku s osobní zkušeností, pochopit význam, hledat souvislosti, nevěřit velkým datům atd.), lze zestručnit do jediné: zajímejte se. Kdo se aktivně zajímá o svět kolem sebe a je připraven pátrat po tom, jak funguje, ten bude podveden méně často. Bude totiž odolnější proti manipulaci druhých i sebe sama.

Minerálka, kluby a mladé dámy

Nejen jazykem ale živ je člověk, byť je novinář. A tak další pozoruhodné články, které mě cvrnkly do nosu, už jsou jiného ražení. Hned ten první je z naší kuchyně (přihřeju si polívčičku, pardon). V novém Finmagu, který je čerstvě na stáncích, je skvělý rozhovor Jiřího Nádoby s šéfem Mattoni 1873 Alessandrem Pasqualem. Tím pánem, který sedí v obleku na dřevěné bedně a trochu přísně si vás měří z obálky časopisu.

Italský byznysmen, žijící v Česku a ve Švýcarsku, v něm mluví o Green Dealu, o tom, zda jeho zelené ideály nepůjdou v krizi na vedlejší kolej, jak chápe udržitelnost nápojového odvětví nebo jak to má s uhlíkovou neutralitou. A taky o otci, který tady úspěšný rodinný byznys s bublinkami v 90. letech rozjel.

„Můj otec je mazaný – chová se spíš jako skeptik, čímž navenek tolik neriskuje. Buď se jeho obavy ukážou jako nepodložené, ale protože všechno běží dobře, tak jsou všichni spokojeni a nikdo si na někdejší sýčkování nepamatuje. Anebo se hrozby naplní a můj otec je pak za génia, který přece předem všechno věděl a říkal,“ svěřuje se v rozhovoru.

S klidným svědomím můžu říct, že tohle číslo se povedlo. A nic tady nesmrdí, já ty texty nepsal, tudíž je můžu chválit. A tak si kromě Mattoni určitě nalistujte i článek Potkáme se v klubu o zákulisí společenských, nebo, chcete-li, pánských klubů. Či tradičně čtivého Jakuba Žofčáka (zde přehled jeho textů pro Finmag jako důkaz) a jeho text o etiketě. Dozvíte se v něm, jak se etiketa vyvinula z nástroje absolutistické monarchie do pravidel obchodního jednání, jak funguje poslední škola pro mladé dámy ve Švýcarsku a proč zákaz plesů před 150 lety málem položil britskou monarchii.

Etiketa podle Jakuba nezmizela do propadliště dějin s aristokracií a feudalismem, ale naopak se dostala k nejvyššímu počtu lidí v historii – díky byznysu. Slovy ekonomického novináře B. C. Forbese: „Slušnost nic nestojí, ale může přinést velké zisky jak jednotlivci, tak firmě.“

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Co nešlo a už jde, a co šlo a nejde už. Máme pro vás nový Finmag newsletter
• Zase ta válka. A k ní ve Finmag newsletteru i nesmrtelnost a Nobelovka
• Inteligence, inteligentní služba, příliš mnoho inteligence. A newsletter je tu
• Nevěřte všemu, co se šušká. Umělá inteligence ve Finmag newsletteru
• Jak na generování obrázků a textů. Tipy ve Finmag newsletteru

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag