Hudba komunismus neprovozuje, Sting nás zastínil, říkají organizátoři festivalu

Marek Hudema
Marek Hudema
14. 10. 2022

Největší hvězdy typu Nicka Cavea nezajímají pouze peníze. A diváci zase řeší nejenom program, ale i komfort. Stejně důležité jim připadají i keramické záchody, říkají Libor Winkler a David Gaydečka, kteří stojí za festivalem Metronome.

Hudba komunismus neprovozuje, Sting nás zastínil, říkají organizátoři festivalu
Libor Winkler (vlevo) a David Gaydečka / Zdroj: Daniel Hamerník
Další fotky
v galerii (6)

Prvního ročníku se zúčastnilo 7500 diváků, druhého 14 tisíc a letošního, pátého 22 tisíc. Festival Metronome každým rokem roste, letos se potvrdilo, že lidé budou po chudých covidových letech na kulturu pořádně natěšení. „Jsme vděční divákům za zájem. Diváci se vrátili rychle, otázka je, co bude dál. Česko čeká asi ekonomicky těžké období a to se v tom promítne,“ uvědomuje si jeden z pořadatelů festivalu David Gaydečka.

Z Metronome se nakonec stalo to, co jeho organizátoři označují jako komfortní městský festival. Něco, z čeho si nepotřebujete odpočinout a cítíte se tam jako doma. Původním záměrem bylo, aby v Praze „bylo něco pořádného“. Reakce diváků na letošní vystoupení slavných interpretů ukazují, že se to povedlo.

Když chcete vytvořit festival pro desetitisíce lidí, sponzoři jsou nezbytní.

V červnu proběhl pátý ročník hudebního festivalu Metronome, který byl zároveň prvním po covidu. Víte už, kolik přišlo návštěvníků a jak jste dopadli finančně?

David Gaydečka: Akce potvrdila i po pandemii rostoucí návštěvnost, která byla letos doslova rekordní. Na čtrnáct tisíc diváků si užívalo koncerty ve čtvrtek a v sobotu, v pátek to bylo o něco méně i s ohledem na počasí. Jednotlivých držitelů vstupenek prošlo branami festivalu přes dvacet dva tisíc. Souběžně s koncem letošního ročníku jsme dali do prodeje první tisícovku bez programu, naslepo, bez jediného zveřejněného jména na programu, a ta se prodala během několika dnů. Jsme vděční divákům za zájem. Diváci se vrátili rychle, otázka je, co bude dál. Česko čeká asi ekonomicky těžké období a to se v tom promítne. Sponzoři a partneři po pandemii vycítili příležitost komunikovat prostřednictvím sponzorování sportu, někteří hledají generaci Z, která je podle některých jejich průzkumů někde na nových technologiích, a ne až tolik na hudebních festivalech, jako je Metronome. Jiní zase místo sponzorování kultury věnovali peníze na podporu Ukrajiny, což je záslužné. Může trvat rok či dva, než se to srovná a hodnota sdílených kulturních zážitků bude ve společnosti zas vysoko.

Festival Metronome

Pražský hudební festival, který vznikl v roce 2016. Prvního ročníku se zúčastnilo 7500 diváků, druhého 14 tisíc a letošního, pátého 22 tisíc. Koná se na pražském výstavišti. Společnost Metronome Production, která ho pořádá, vlastní David Gaydečka, Libor Winkler a Martin Voňka. Gaydečka je, stejně jako Martin Voňka, spolupořadatelem festivalu United Islands of Prague, spoluprovozuje také neziskovou organizaci Opona, která organizuje oslavy pádu železné opony a komunismu v Československu. Libor Winkler je spolumajitel a šéf investiční společnosti RSJ a filantrop. Podporuje hudbu, výtvarné umění, vědu a nepřímo i některá média.

Co vlastně tvoří příjmy z festivalu? Uváděli jste, že vstupenky pokryjí něco přes třetinu nákladů. Z čeho ještě máte peníze, je to třeba občerstvení?

Gaydečka: Pokud jde o občerstvení, snažíme se pozvednout jeho úroveň, nemáme proto opečené párky a levné pivo, ale plzeňské pivo, hamburgery Franz Kaiser a mexickou kuchyni. Funguje tu ale stále tak trochu železná opona, takže příjem je zatím nízký. Na Západě vás stojí čtvrtinka piva čtyři eura, tedy přes stovku, u nás se prodává půllitr za sedmdesát korun. Takže obraty jsou třetinové oproti Západu, ale nákladovost je podobná. Může z toho být 20 až 30 procent marže. Pak jsou tu sponzoři různého typu. Ti, kteří festival využívají jako marketingovou akci, propagaci, a chtějí veřejnosti na festivalu nebo vůbec všeobecně něco sdělit. Další si objednávají vstupenky pro svoje zaměstnance a klienty. Přispívají i veřejné instituce. Něco Praha, něco ministerstvo kultury. Teď máme od Prahy tříletý grant, je to poprvé a dává to určitou jistotu. Pokud jde o prodej dalších věcí, lidi si určitě chtějí koupit třeba tričko s hvězdou, jakou je Nick Cave. Ale to je jeho byznys a my se s ním můžeme maximálně dohodnout, že mu s tím pomůžeme a že z toho budeme mít podíl. Celkově zhruba 40 procent příjmů je ze vstupného, 40 procent je sponzoring a 20 procent tvoří ostatní příjmy, občerstvení a podobně.

Dá se vůbec udělat festival bez sponzorů?

Gaydečka: Nic bych nevylučoval, ale vznikla by drahá elitní záležitost pro nejvyšší vrstvu společnosti. Kapacitně by byl festival také menší. Když chcete vytvořit festival pro desetitisíce lidí, sponzoři jsou nezbytní. Navíc se pohybujeme v tržním prostředí. Ostatní festivaly v Evropě mají své sponzory, bez nich bychom byli v nevýhodě a nedosáhli na to, co chceme pro festival objednat. Ať už jsou to služby, nebo program.

Libor Winkler: Tady je třeba zdůraznit, že se nesponzorují organizátoři festivalu, jak si občas lidé myslí. Sponzoruje se cena lístků, aby vstupenka byla dostupnější pro širší veřejnost.

Rozpočet Metronome byl letos zhruba 80 milionů korun. Optimálních by bylo 85 milionů.

Neříkají vám potenciální sponzoři, vždyť máte ve firmě pana Winklera, to je miliardář, ať to zaplatí on, proč máme platit my?

Gaydečka: Ano, někdy cítím, že si myslí, že když je potíž, ať si řeknou Winklerovi. Podobně je to i v politice. Když akci zaštítí primátor, je tu najednou dost lidí, kteří přestanou pomáhat, protože si myslí, že jste jeho kůň a ať to tedy řeší on. Přitom to tak není. Chcete jen dělat v dané lokalitě tu nejlepší akci, tak jdete za tím nejvyšším, za těmi, kteří jsou schopni vám ji pomoci uvést do pohybu.

Martin Šimral
Martin Šimral
Další obrázky v galerii (6)

Winkler: Pro někoho může být sponzoring festivalu lehce filantropie, ale sponzoři, kteří dělají maloobchodní prodej a mají spoustu klientů, například banky či mobilní operátoři, dostanou protiplnění. Není to dárcovství, je to sponzoring. Stejné je to s městem a státem. Říkáme jim, nevydělávejte na kultuře, vraťte nám daně, které odvádíme. Z festivalu nemáme velké příjmy, ze začátku se musí dotovat. Odvádíme DPH, pracuje tam spousta lidí, kteří odvádějí daně a zdravotní pojištění, a zpátky z toho dostáváme zlomek. A to nepřipomínám, jaký efekt to má i pro Prahu. Spousta lidí tu kvůli festivalu přenocuje a utratí další peníze, jak nám ukazuje studie od poradenské firmy KPMG. Zatím bohužel nevidím osvíceného ministra kultury, který by se o to staral a zapsal se do historie.

Mluvíte o dostupnosti, ale lístky na festival jsou docela drahé.

Gaydečka: Záleží na úhlu pohledu. Nejprve stál lístek 1990 korun, poslední týdny před akcí to bylo 2690 korun a na místě jsme ho museli ještě o tři sta korun zdražit. Máte v tom ale 50 koncertů po tři večery. Normálně by vás lístek na každý večer, pokud by šlo o samostatné koncerty třeba Nicka Cavea nebo Becka, kteří letos na Metronome vystupovali, stál na jednoho minimálně tisíc korun, spíš víc. Když se na to podíváte takhle, tak vám to nepřipadá až tak drahé. Právě proto, že kumulovaně je to levnější, festivaly vlastně existují.

Winkler: Náklady jsou dneska jiné, než byly v době Woodstocku, kde stačilo oplotit nějaký plácek a často ani to nebylo potřeba. Máte různé hygienické, bezpečnostní a další předpisy, regulace, která drtí všechny obory. Dopadá i na kulturu a to něco stojí.

Gaydečka: Často se také neví, že v ceně vstupenky je daň z přidané hodnoty, poplatek za autorská práva, srážkové daně zahraničních umělců a městské poplatky, které nám letos naštěstí městská část odpustila. Ale i tak zhruba třetina ceny vstupenky padne na tohle. Bez sponzorů by byly vstupenky zhruba dvakrát dražší.

Kolik jsou tedy náklady celé akce?

Gaydečka: Rozpočet Metronome byl letos zhruba 80 milionů korun. Optimálních by bylo 85 milionů. Když zvažujeme co dál, je otázka nikoliv, jestli zvýšit počet diváků, ale zda festival neprodloužit, třeba na více dní.

Winkler: Kdyby se festival rozšiřoval jinak, zvedalo by to náklady. Musely by tu být dražší kapely a je otázka, kolik lidí by přišlo. Je to něco jako biopotraviny, pro ty také není tak velký trh. Pak je tu covid, což vytváří nejistotu, vždyť se kvůli němu dva ročníky nekonaly. Dřív bylo největším rizikem špatné počasí, pak přišlo tohle.

Pokud jde o honoráře a vůbec příjmy a výdaje, hudba žádný komunismus neprovozuje. Je to nejpružnější trh, jaký existuje.

Proč by nestálo už tolik časově festival rozšířit? Jsou tam nějaké fixní náklady, které se s prodloužením akce už nezvyšují?

Gaydečka: Udělat festival je složité a po pandemii o to složitější, že ne všichni, co to dělají, jsou zkušení a už to dělají deset let. Přicházejí noví lidé. V průběhu covidových uzávěr někteří odešli a nové je třeba zaučit. S lidmi je problém i mimo náš tým. Dnes je vše zprofesionalizované, v branži jsou desítky a stovky firem, které stavějí pódia, mají sklad techniky, dodávají lešení, hudební nástroje, občerstvení. Když dřív člověk něco chtěl, věděl, kam zavolat. Po pandemii se to změnilo. Nejsou lidi, takže vám často nejsou schopni techniku ze skladu dodat. Letos jsem třeba zažil, že přišel partner festivalu a řekl mi, že by si na festival potřebovali dát stan a že v tom případě tam přijdou se třemi sty lidmi. Ve snaze získat další příjem pro festival jsem stan slíbil, ale pak mě kolega upozornil, že žádný stan není k dispozici. Protože není, kdo by ho dovezl.

Chodíte na hudební festivaly?

Kolik lidí vlastně festival organizuje a co všechno dělají?

Gaydečka: Náš tým má silnou programovou složku, pak je tu vybudování festivalového areálu, od pronájmu po jeho stavbu, což se dělá deset dní před začátkem. Nejsložitější je festivalové městečko postavit a zbourat. Provozovat ho mezitím už není tak obtížné, takže není takový problém přidat den festivalu. Pak děláme celý rok marketing, komunikujeme s diváky, kteří už na akci byli, a hledáme nové. Dál je tu člověk odpovědný za produkci, lidi odpovídající za program, máme účetní a základní administrativu. Celkově je to osm až deset lidí, kteří se akci věnují celý rok. Letošní program stál okolo 30 milionů korun, 25 milionů je vybudování areálu, zhruba 20 milionů stojí kampaň, což je částečně placeno protiplněním od médií, pět milionů ročně jde na provoz.

Letos byl na Metronome už zmíněný australský zpěvák Nick Cave. Jak moc je festivalový byznys postaven na hvězdách a jak velký vlastně chtějí honorář?

Winkler: Když jsme se o tom v minulosti bavili, šlo nám spíše o to, vybudovat značku festivalu než o hvězdy. Ostatně, zaplatit si deset velkých hvězd si prostě nemůžeme dovolit. Navíc když je značka festivalu ještě mladá, není vyprofilovaná, může taková hvězda zastínit samotnou akci. Například na třetím ročníku Metronome tu byl Sting. Říkalo se, že tady byl Sting, a značka festivalu se pak ztrácí.

Gaydečka: Pokud jde o honoráře a vůbec příjmy a výdaje, hudba žádný komunismus neprovozuje. Je to nejpružnější trh, jaký existuje. Peníze pro účinkující se mění podle data a místa. Navíc účinkující jsou různí. Někteří jedou za penězi, seřadí si za sebou nabídky festivalů podle ceny, podívají se na mapu Evropy a zjistí, jestli se tak dá jet. Jiní zase mají nějakou vizi, třeba být na zajímavém festivalu v každé zemi. To byl letos případ Nicka Cavea, pro kterého nebyly peníze jediné hledisko. Důležitá je i síla značek. Když účinkující budou vědět, že Metronome je silná značka, budou sem jezdit a nemusí je sem přitáhnout nejvyšší finanční nabídka.

(...)

Zaujalo? Celý rozhovor najdete v tištěném Finmagu

Finmag 2022/4Zdroj: Finmag

Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v časopise. Ale pozor: aktuální číslo už bude na stáncích jen pár dní. Tak neváhejte.

Na co ještě přijde řeč?

• Kolik berou velké hvězdy.

• Jsou některé skupiny ochotné hrát i zadarmo?

• Jsou velké hvězdy tím hlavním, za čím lidé na festival jdou?

• Navštěvují Metronome jeho pořadatelé i jako diváci?

Nový Finmag najdete v trafice. Nebo si ho můžete koupit přes web: elektronicky i na papíře.

 

OBJEDNAT FINMAG

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

Ohodnoťte článek

-
6
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii,... Více

Související témata

byznyshudbahudební průmyslKulturaPraharozhovor

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo