Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Statistika je mocná věc. Jak číst čísla a nenaletět manipulaci?

Marek Hudema
Marek Hudema | 28. 9. 2022 | 3 838
dezinformaceknihyrecenzestatistika

Statistiku používáme všichni a často si toho ani nevšímáme. Pracují s ní politici, měří se v ní pracovní výkony a banky s její pomocí rozhodují, zda dostaneme úvěr. Jenže čísly, grafy a křivkami lze člověka i snadno ošálit a ani není nutné lhát. Jak se nenechat napálit? Ve své zatím poslední knize, která nedávno vyšla v českém překladu, o tom píše novinář a ekonom Tim Harford.

Statistika je mocná věc. Jak číst čísla a nenaletět manipulaci?

Tim Harford se v knize Jak číst čísla pokusil shrnout, jak se nenechat oklamat statistikami. (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Zapomeňte na rčení z populární písničky Jaroslava Uhlíře, že „statistika nuda je“ nebo na údajný citát spisovatele Marka Twaina: „Jsou tři typy lží: lež, hnusná lež a statistika“. Tim Harford vás v knize Jak číst čísla přesvědčí, že statistika je zábava a že lží je hlavně pro toho, kdo v ní neumí číst. Statistika pomáhá státu, firmám a domácnostem a může i zachraňovat životy.

Harfordovat kniha je, jak autor přiznává, o víc než půl století opožděnou reakcí na dodnes populární knihu amerického spisovatele a lobbisty Darrella Huffa Jak lhát se statistikou vtipně a jinak. Huff ve své knize, která se dodnes používá na některých amerických i českých vysokých školách, popsal statistiky s určitou dávkou cynismu jako „kouzelnický trik, který je dobrou zábavou, ale není třeba jej brát vážně“.

Za hlavní zábavu přitom původně Huff považoval odhalování švindlování a podvodů při šermování se statistikami. Nakonec se ale stal lobbistou tabákových firem, který velmi úspěšně zpochybňovat spojení rakoviny s kouřením cigaret. A využíval triky, proti kterým kdysi sám bojoval.

Vidíme, co chceme vidět. Podle vědeckých výzkumů dokonce před takovým postojem nechrání ani vyšší vzdělání, právě naopak.

Falešný obraz a starý znalec

Harford se pokusil shrnout, jak se nenechat oklamat statistikami a jak je správně číst, do deseti pravidel. Hned to první (nahlédněme do své duše, přesněji řečeno zkoumejme své pocity) upozorňuje, že oklamat se nejčastěji dá ten, kdo se oklamat nechat chce. Tedy ten, kdo chce, aby se něco ukázalo nebo si chce nechat potvrdit svůj názor. Harford to ilustruje na jednom z největších padělatelských případů moderní historie (viz box).

Případ Vermeer

Jako ideální příklad prvního pravidla Horfordovi posloužil příběh padělatele obrazů Johanese Vermeera, Nizozemce Henricuse Antoniuse van Meegerena a Abrahama Brediuse, experta na staré obrazy a speciálně na Vermeera.

Právě Bredius potvrdil pravost Meegernova padělku Kristus s učedníky v Emauzích jako Vermeerova díla. Ačkoliv obraz byl dost odlišný od ostatních Vermeerových děl, jak sám Bredius přiznal, a vlastně docela statický a humpolácký, označil ho za skvělé, panensky čisté Vermeerovo dílo. Bredius vlastně poznal na první pohled, že s obrazem něco nesedí, ale sám sebe přesvědčil, že je vše v pořádku. Dílo totiž mělo náboženský motiv, a Bredius celý život hledal podle něj zřejmě ztracená Vermeerova díla s biblickým motivem. Navíc Kristus v Emauzích kompozicí odkazoval na italského malíře Caravaggia, o kterém si Bredius myslel, že Vermeera inspiroval. 

Meegeren dal Brediovi zkrátka to, co si celý život přál vidět, a expert na sklonku svého života na to skočil.

Stejné je to i se statistikami, které potvrzují naše mínění. Vidíme, co chceme vidět. Podle vědeckých výzkumů dokonce před takovým postojem nechrání ani vyšší vzdělání, právě naopak. Vzdělanější lidé s předem daným určitým názorem či předsudkem lépe argumentují, proč je tento jejich názor správný, a lépe hledají zdánlivé i skutečné chyby v argumentech a číslech svých odpůrců.

U velkých dat přetrvává hodně problémů dat malých. Hodně dat neznamená málo problémů. Spíš víc.

Zbytečné počítání mrtvol

Není to ale jediná věc, kdy náš subjektivní postoj ztěžuje porozumění statistice a světu. Další pastí je naše vlastní zkušenost, která často zkresluje pochopení daných údajů. Zároveň ale chybějící přímá zkušenost a práce od stolu může vést ke sběru dat, které správně nepopisují realitu a dávají mizerný či dokonce mylný návod na to, jak jednat.

Tim Harford

Tim HarfordTim Harford

Britský novinář a ekonom píšící pravidelné sloupky do deníku Financial Times. Pro rozhlasovou stanici BBC vytvořil seriál o statistice, respektive statistických podvodech a nepřesnostech, s názvem Víc nebo míň. Zabývá se především mikroekonomií a lidským chováním.

Vydal deset knih o ekonomii a za svůj přínos ke zlepšení pochopení ekonomie širokou veřejností dostal Řád britského impéria. Do češtiny byly kromě díla Jak číst čísla přeloženy i jeho knihy Adaptujte se a Logika života.

Harford uvádí například statistiku londýnské dopravy, která vlastně na průměrech neukazuje nic, protože z vlastní zkušenosti víme, že málokdy jedeme celou jízdu třeba průměrně obsazeným metrem, či statistiku příjmů, pod kterou je těžké si něco představit bez popisu či obrázků životní úrovně daných lidí.

Patří sem i naprosto zavádějící statistika mrtvých vojáků a bojovníků, pomocí které se americký ministr obrany Robert McNamara snažil řídit a vyhrát válku ve Vietnamu. Přitom v okamžiku, kdy vietnamským komunistům na rozdíl od Američanů nezáleželo na ztrátách a zároveň nebylo možné je všechny zabít, počítat mrtvé na obou stranách a podle toho usuzovat, kdo vyhrává, nedávalo žádný smysl.

Někdo si myslí, že tyto problémy by mohla vyřešit třeba umělá inteligence, počítače, které geniálně vymyslí, co a jak sledovat a využijí k tomu takzvaná velká data, tedy spousty údajů, které jsou nově k dispozici. Ovšem pozor, i v tomto případě jsou na člověka, který důkladně nepřemýšlí, nastavené pasti, jež postřehne jen obtížně. I počítače se dokážou mýlit, pokud se učí od lidí s předsudky nebo mají zadaná chybná vstupní data.

Například počítač, který se na obrázcích učil rozeznávat plemena psů, si nakonec spojil Huskyho se sněhem, takže pes na sněhu byl vždycky Husky. Zní to jako vtipná drobnost, než si uvědomíme, že podobná automatizace může ovlivňovat přidělení či nepřidělení půjčky klientovi v bance nebo dokonce v blízkém budoucnu určování lékařských diagnóz.

„U velkých dat přetrvává hodně problémů dat malých. Hodně dat neznamená málo problémů. Spíš víc,“ cituje Harford britského statistika Davida Spiegelhaltera.

Určitě se víc dočtete o lidech, kteří uspěli v podnikání či vybírání peněz na svůj projekt, než o tisících a milionech pokusů, které nikdy nevyšly.

Nové a neobyčejné přitahuje

Důležité je také dívat se na čísla a statistiky s nadhledem a zasadit údaje do širšího kontextu.

Jak číst číslaArgo

Tim Harford: Jak číst čísla. Deset pravidel pro orientaci ve statistikách. V roce 2022 vydala nakladatelství Argo/Dokořán. 248 s., cena u nakladatele 399 Kč.

 

Ukázku z knihy si můžete pročíst na stránkách nakladatelství Argo.

Klasickou ukázkou toho, jak je třeba chápat statistiky, jsou údaje o kriminalitě. Konstatování, že se někde nějaký rok zvýšila míra zločinnosti nebo že je vyšší než v jiném městě, ještě nemusí nic znamenat. Pokud nemáme údaje o tom, jak to bylo se zločinností v předcházejících letech a zda její zvýšení nemá na svědomí třeba jeden ojedinělý atentát, nebo nevíme, kolik obyvatel porovnávaná města mají, nic podstatného se z takového faktu nedozvíme.

Navíc je třeba počítat s tím, že to, co se dozvídáme zejména z médií o světě kolem sebe, je zkreslené sítem lidské přirozenosti a výsledný obraz neodpovídá statistice. Lidé se častěji než o potvrzení známé skutečnosti či konstatování, že se situace dlouhodobě pomalu zlepšuje, zajímají o tragické a překvapivé zprávy. Tedy něčím výjimečné. Média na tuhle poptávku reagují. Spíš se tedy dozvíte, že například počet vražd stoupl, než třeba to, že celkový počet násilných zločinů léta pomalu klesá.

Podobně jako v případě zločinu to funguje třeba i v podnikání a ve vědě. Například se toho určitě víc dočtete o lidech, kteří uspěli v podnikání, či vybírání peněz na svůj projekt na internetu, než o tisících a milionech pokusů, které nikdy nevyšly.

Ve vědě zase odborné časopisy publikují především výsledky experimentů, které nějak zajímavě vyšly. Nikoliv těch, které nic zajímavého neobjevily a prokázaly jen to, že tudy cesta nevede. Někdy dokonce vědci tak dlouho upravují plán svého experimentu, až jim nakonec něco zajímavého vyjde. Pomáhá jim k tomu třeba vyřazení některých pokusů či vzorků, které se do výsledku nehodí, použití jen malého zkresleného statistického vzorku či „vhodné“ statistické metody.

10 pravidel pro orientaci ve statistikách

  1. Nepodléhejte emocím, nepřijímejte nebo neodmítejte fakta a tvrzení podle toho, jaké pocity ve vás vyvolávají
  2. Hledejte možnost, jak spojit statistiku dávající možnost pohledu „z ptačí perspektivy“ s vaší osobní zkušeností. Nenechte ale zkušenost převálcovat data
  3. Snažte se u každého statistického výroku pochopit jeho význam, ujistěte se, že mu rozumíte. Co vlastně statistika zahrnuje třeba pod pojem násilná hra nebo kvalifikovaný přistěhovalec?
  4. Hledejte srovnání a souvislosti v patřičném rámci, dívejte se, zda se porovnávají odpovídající věci a zda je daný údaj vypovídající pro danou věc.
  5. Podívejte se, odkud data pocházejí a zda se nějaká neztratila. Například víc toho víme o vysoce úspěšných lidech, ale převaha ve společnosti je těch, kteří takový úspěch nemají
  6. Uvědomte si, že občas se ve statistikách na někoho „zapomnělo“. Například výraz „všichni dotazovaní“ často neznamená opravdu všichni a velikost statistického vzorku při opomenutí důležité skupiny nemusí být rozhodující. Z toho pak plynou třeba některé chyby v předvolebních průzkumech
  7. Nevěřte slepě velkým datům a algoritmům, když vidíte jen „černou skříňku“, která s nimi neznámým způsobem pracuje
  8. Podívejte se, kdo dělá oficiální statistiky a jak jsou či nejsou tyto úřady nezávislé na politické moci
  9. Krásné obrázky a grafy mohou být matoucí, protože i dezinformace jsou krásné
  10. Udržujte si otevřenou mysl, když se změní okolnosti, je třeba použít nových modelů a vysvětlení, ne trvat na starých

Kdo se aktivně zajímá o svět kolem sebe a je připraven pátrat po tom, jak funguje, ten bude podveden méně často.

Jednoduchý recept na konec

Návyky, které by si za pomoci Harfordových rad měl člověk vytvořit, by měly konzumentovi statistik dát určitou odolnost proti manipulaci prostřednictvím statistik.

Anketa

Co vy a statistiky?

Ne, že by člověk měl stále používat všechny, ale minimálně by neměl podléhat při pohledu na nějaké číslo či graf hned svým emocem, jásat či plakat, ale měl by se nad věcí zamyslet, podívat se na ni z širší perspektivy, a říct si, jestli vše zhruba sedí. Pokud má čas a chuť se o danou věc zajímat déle, tím lépe, a může jít do větší hloubky.

Ostatně, jak píše sám Harford, všechny jeho rady jdou zestručnit do jediné: zajímejte se! Kdo se aktivně zajímá o svět kolem sebe a je připraven pátrat po tom, jak funguje, ten bude podveden méně často. Bude totiž odolnější proti manipulaci druhých i sebe sama.

Hodnocení

Harfordovu knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o statistiky, ať už při svém rozhodování v práci, nebo jen při konzumaci médií. Přináší totiž solidní a navíc zábavný základ pro to, jak je chápat. A bez toho už se nikdo v moderní společnosti, kde každý druhý politik a manažer šermuje čísly, málokdo obejde. Tato kniha zároveň není žádným zjednodušením a vysoce ji hodnotí i profesionální statistici a matematici. A kdo chce jít dál a víc do hloubky, ten jistě najde další inspiraci v poznámkách.

A mimochodem, i když je kniha do češtiny přeložena dobře, přece jen si – pokud jste schopni i texty tohoto typu číst v angličtině – některé odstíny Harfordova textu i použité příklady vychutnáte líp v originále. Což je dáno i tím, že vtipný novinář používající brilantně svůj rodný jazyk se prostě špatně překládá do jiné řeči.

Kam dál? Marek Hudema na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii, kde se snažil co nejvíc cestovat, a také ekonomiku a ekonomii.