Černá budoucnost malovaná narůžovo. Ušlí dnové ve Finmag newsletteru

Posledně jsem vás tu vyzýval k účasti v malé newsletterovské soutěži. Není mi jasné proč – snad že prázdniny a dovolené – ale nezapojil jste se nikdo. Hlavní cenu si tedy vypiju sám… Smůla. 😎

Zde jsou nicméně mé tipy na názvy oněch firem. Jestli se některé z nich snad rozhodnete využít, berte to ode mě jako malý dárek. Royalty free, jak se říká.

UKUHAU (aneb firma první: IT společnost v B2B segmentu dodávající daňové systémy)

KAAMEO (aneb firma druhá: subdodavatel v automobilovém průmyslu se světelnou technikou)

KUKUI (firma třetí: větší pekárenská síť, která si zakládá na tradiční výrobě)

Variant je samozřejmě celá řada, ale tyhle bych volil já. Šel jsem na to stejně jako onen zakladatel úspěšné české IT firmy: složením slov odpovídajících jejímu zaměření.

A tady je ten bonus: protože slibovaný rozhovor ještě nevyšel, ale už ho mám nachystaný, udělám výjimku speciálně pro vás, čtenáře Finmag newsletteru: tady ho máte s předstihem (pšššt a nešířit!).

Tipy na zajímavé čtení

Zajímavého čtení se naopak sešlo víc než dost. A začnu rovnou malou domů, protože doufám, že už třímáte v ruce nový tištěný Finmag. Doporučuji z něj především (ale nejen!) hlavní rozhovor s „pražským chodcem“ a partnerem Wood & Company Janem Sýkorou. Ochutnávku najdete na webu, celý v printu.

Rozhovor vedl ekonom Dominik Stroukal. Kdo ho aspoň trochu zná, musí vyzdvihnout jeho pozitivní přístup k životu i práci. I proto jsem ho nedávno poprosil, zda by nám nesepsal komentář inspirovaný tímhle textem z The Economist. Sepsal. Najdete ho tady. Jen je to „něco jiného, protože jsem sám sebe občas vyargumetoval a musel vycouvat“, jak mi sdělil v mailu. I tak: Good one!

Ke kafi ku poslechu máme...

Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté. Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

To chci!

Už dneska (čtete-li náš newsletter v pátek, kdy chodí registrovaným – jinak napravte, registraci najdete v boxu nebo tady) ve Velké Británii končí hlasování členů Konzervativní strany, ze kterého vzejde jméno nového premiéra. Nebo spíš premiérky, jak odhaduje v téhle povedené analýze pro Finmag.cz František Kalenda. Komu unikla, napravte… Potvrdila bohužel krutou novinářskou realitu, že dobré věci se moc nečtou.

A teď se tu zbavím všeho, co nemám moc jak propojit, jen mi to přistálo v záložkách. Zaujal mě seriál The Economist, ve kterém můžete najít tipy co číst, když chcete pochopit smýšlení ekonomů, či tipy na pět knih, aby člověk plně porozuměl umělé inteligenci. Pak taky tohle dlouhé vlákno na Twitteru, které přináší deset zajímavých tipů na užitečné weby. Sám jsem jich už pár využil.

Trochu mimo pak stojí doporučení k sestrám z Heroine: Jak naučit děti poznat fake news. Ono totiž zdaleka nejde ani tak o řetězové maily a důchodce, ale i to, jak naučíme mladší generace vyznat se v informačním chaosu, který se na ně valí.

Nikoli černé, ale růžové zítřky

A teď konečně k tomu paradoxu dnešní Evropy. Zatímco Putin a Medveděv se nám z Kremlu pěkně smějí, jak rapidně rostou (či padají) ceny plynu na zdejším trhu, a ze stále víc stran jsou slyšet volání po zastropování cen plynu, Olaf Scholz maluje budoucnost Evropy narůžovo. Nedalo mi to a poprosil Petra Fischera, aby tenhle kontrast nějak glosoval.

V kontextu zdánlivé německé sebereflexe ostatně přidávám i tenhle zajímavý rozhovorna iRozhlasu s německým velvyslancem v Česku: „Trvalo dlouho, než jsme si uvědomili pravý záměr Kremlu,“ přiznává v něm mimo jiné Andreas Künne.

Mně osobně představa Scholze o budoucí Evropě, kterou vřele doporučuji detailně pročíst, lehce připomíná páně Babiše a jeho Country for the Future. Obě vize státníků se nadmíru shodují: budoucnost plná prosperity, technického rozvoje, bezpečnosti a… znalostní ekonomiky. Funguje to Singapuru, funguje to Číně. A v Evropě o tom rádi mluvíme, ale mozky utíkají.

Na rozdíl od Babišovy vize o prosperujícím Česku je ovšem Scholz trochu jiný kalibr: jednak stojí v čele země s mnohem větší váhou v EU, jednak mluví o Evropě celé. Na koho byste vsadili víc?

Nejdůležitější je ale podle mě především jediné: konat. Třeba začít víc využívat nerostného bohatství a potenciálu spojených zemí. Třeba začít budovat energetická úložiště dřív, než zavřeme drahé jaderné elektrárny, které ale vyrábějí levnou energii. Třeba pumpovat peníze do inovací víc než jakéhosi vprsobijství a zelených idejí.

Aby – slovy Olafa Scholze – „ideologie ustoupila pragmatismu“.

Dnešní přehled bych tak zakončil slovy Franka Herberta, autora ságy Duna: „Lidé touží po návratu do idealizované minulosti, což je ale minulost, která ve skutečnosti nikdy neexistovala“. Nejenže je nadmíru přiléhavý aktuálnímu zmaru s ruským neocarem, ale začíná jím i můj poslední tip na pěkný rozhovor s archeologem, geologem a antropologem Petrem Šídou v Salonu Práva.

Ona totiž ta nová malá doba ledová možná přijde o něco dřív. Jen v poněkud jiné formě...

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Kola, deskovky a volná láska. Máme pro vás nový Finmag newsletter
• Válka, hračky, plovárny. Cestování časem ve Finmag newsletteru
• Starý a nový kapitalismus. Starý a nový svět ve Finmag newsletteru
• Pane, paní, pojďte si hrát! Finmag newsletter a tipy na zajímavé čtení
• Jak začít programovat v Pythonu. Finmag newsletter tentokrát jinak