Tipy na čtení z webu. Finmag newsletter je ale tentokrát s příchutí papíru

19. 6. 2022

5 044

Končím s Finmagem. A tak je tenhle soubor tipů na čtení trochu rozlučkových. Ale úplně se mě ještě chvíli nezbavíte, kluci z redakce říkali, že právě na tyhle newslettery si mě nechají.

Vždycky těm klukům z redakce a okolí říkám, že tipy na čtení mají být stručné a krátké. Chceme přece, aby lidi četli to, na co odkazujeme, ne nás. A pak smutně dodám, že to stejně pořád umí jenom Kašpárek.

Dneska se ale znakům navíc nevyhnu a vyhýbat nebudu, omlouvám se za to, ale mám důvod. Nechci počítat, jak dlouho jsem pro Finmag pracoval, nejdřív jako editor webu, později jako editor v papíře. Ve čtvrtek vyšlo poslední číslo, na kterém jsem jako editor dělal – a rád bych z něj na rozloučenou pár věcí vypíchnul. Tak se nezlobte, že tohle na webu nenajdete. I když něco časem jo, viz třeba z minulého čísla přetištěný příběh Alexeje Pažitnova, programátora Tetrisu.

Newsletter z kuchyně Finmagu

Pravidelně pro vás přinášíme přehled chytrého čtení (nejen) na víkend. Protože dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu: nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden tým magazínu Finmag a webu Finmag.cz ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru.

Hlásím se!

V tomhle čísle od Jakuba najdete text o tom, kolik v Česku vychází deskovek, s jakou vášní je hrajeme, a taky o tom, jak se liší eurohry od zámořského ameritrashe. A dohodli jsme se, že je to naposled, co mu do titulku dáváme složeninu s druhou částí -nomie. Tak si tu Deskonomii užijte. A pokud tohle čtete v pátek a v sobotu a neděli máte čas, v pražské městské knihovně pořádají víkend s deskohraním. Mimochodem – dají se i ve vaší knihovně půjčit hry domů?

Text Kateřiny Kubalové o současnosti někdejšího Paláce kultury, Pakulu, Lidojemu… berte jako pozvánku na exkurzi. Dan Hamerník k němu pořídil skvělé fotky: vůbec jsem netušil, jak velkorysé a velkolepé jsou tam interiéry a kolik pozoruhodných tam mají uměních.

Byl bych rád, kdyby se na web dostal komentář Vojty Dobeše Parkování dělá z pravičáků soudruhy. Téma není nové, ale chci vidět nová a nová rozhořčení nad touhle starou pravdou. A bacha – Vojta už napsal hodně o automobilové elektrofuture, tak abyste neměli šok, když ke konci časopisu najdete jeho cestopis z Rujány, kde do nebes vychválí dieslového bavoráka.

A konec promování papíru. Rychle něco ze sítí.

Ze sítí

Odmala mám rád futuristické ilustrace. Jak bude jednou vypadat život na Zemi. Nedávno jsem na jeden takový obrázek vzpomínal v textu o letounech s kolmým startem, která v Česku vyvíjí Michal Illich – možná si ho pamatujete z pořadů jako Jyxo, blog.cz Sklik nebo Zdrojak.cz. Kdybyste někdo takovou ilustraci někde měli, budu rád, když mi ji pošlete.

Jenže obrázky budoucnosti, to je něco jiného než budoucnost – ve které ovšemže žijeme. Když mě cesta zavede k lesu větrných elektráren, třeba v placatějších německých krajích, bývá mi z toho ouzko. A přitom to je ta budoucnost! ČTK (já četl na Ekolistu) upozorňuje, že německá vláda rozhodla vyhradit větrákům dvě procenta země. Nechal jsem si to přepočítat na Václavácích na něco, co znám – je to plocha velká jak milion stadionů v Edenu, kde jsem byl naposledy na koncertě Depeche Mode. A na žádném z toho milionu už asi Depešáci nezahrajou.

Ke kafi ku poslechu máme...

Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté. Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

To chci!

Baťa prý kdysi dělníkům nechal vymalovat na stěnu továrny vzkaz, aby nečetli ruské romány, že to bere radost ze života. Pomalu to rozšiřuju na jakékoli texty, co se týkají Ruska. Ani nemusí být přímo o něm. „Z hlediska dobra a zla lze popsat v naší společnosti cokoli, ale to neznamená, že takový popis je sám o sobě dobrý,“ píše Jiří Přibáň v eseji, který na příkladech Jürgena Habermase a Noama Chomského přibližuje dva intelektuální proudy, přes rozdílná východiska dospívající ke stejnému závěru: nedávejte zbraně Ukrajincům. Paradoxně ale i vybroušenost Přibáňova textu nakonec ukazuje především bezmocnost sebelepšího slova při popisu světa proti tomu, když se jeden druhému podepisuje na záda klackem.

Už jsem doporučoval odebírat newsletter TechMix Pavla Kasíka? Jestli ne, případně pokud jsem nebyl úspěšen, doporučuju znovu a na pomoc si beru tenhle text, který vysvětluje, že umělé inteligence si nejspíš ještě nevymyslely lidem nepřístupný vlastní jazyk, jak se všude psalo, ale přesto si jistým způsobem rozumějí.

Je dobrý čas připomenout si sborník Hospody a pivo v české společnosti, který editoval Vladimír Novotný a který v roce 1997 vydal Ústav pro českou literaturu. Je to sice v rychle skenovaných pédéefkách, ale taky jsou na světě knihovny. Moderní Česko totiž vzniklo v hospodě. A Alena Géblová teď napsala článek o tom, že pivo bude tak drahé, že ho možná přestaneme pít. Což mi vůbec nevadí, protože jsme se prý stejně za covidu naučili lemtat všude jinde jen ne v hospodě. A právě hospoda a její společenská funkce je na pivu to podstatné, ne pivo.