Zadarmo „jitrnice“ nevypěstujete. Jak moc se (ne)vyplatí zahrádkaření

Covidová pandemie ukázala na zranitelnost globalizace. Dodávky čerstvého ovoce a zeleniny jsou závislé nejen na výkyvech extrémního počasí, ale také na nečekaných událostech, jako jsou pandemie covid-19 či lokální nebo mezinárodní ozbrojené konflikty.

Na nutnost vrátit se k lokální produkci, která neklade tak velké nároky na zpracovatelské a distribuční řetězce, upozornil i Josef Soukup, děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze.

Zpřetrhané globální vazby poznamenaly i trh se zemědělskými komoditami a Češi by podle Soukupa měli znovu začít pěstovat vlastní ovoce a zeleninu. Otázka je, jestli se jim to finančně vyplatí.

I přes vzrůstající ceny potravin spotřeba jídla v Česku roste.

Soběstačnost Čechů poklesla

Nejdříve ale trocha souvislostí. Data Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, jak od začátku 90. let konce minulého století soběstačnost Česka ve výrobě jídla klesá. Hlavními důvody jsou politicko-ekonomické změny: v roce 1989 změna společenského systému a restrukturalizace zemědělství a v roce 2004 vstup Česka do Evropské unie.

Druhá jmenovaná událost podstatně proměnila zdejší konkurenční prostředí. Výroba vepřového masa se snížila z 94,5 % v roce 2003 na 43,2 % v roce 2020, ve výrobě drůbežího masa z 92 na 59,8 %, másla ze 126,6 na 71,6 %, jablek z 100,2 na 79,9 % a zelí ze 77,5 na 56,7 %.

Pro představu, jak soběstační jsme byli loni: celkem 40 procent ovoce jsme pokryli z vlastní produkce, například u jablek konzumních šlo o padesátiprocentní podíl, u brambor jsme byli soběstační ze 75 procent.

I přes vzrůstající ceny potravin spotřeba jídla v Česku roste. Z celkového množství ovoce a zeleniny, které zkonzumovaly české domácnosti v roce 2020, je patrné, že proti roku 2019 vzrostla spotřeba ovoce na osobu o 1,3 kilogramu, činila 87,8 kilogramu. „Z toho 49,3 kilogramu tvořilo ovoce mírného pásma a 38,5 jižní ovoce. Polovina z ovoce mírného pásma připadla na jablka, z ostatních druhů měly nejvyšší podíl na spotřebě švestky, a to 12,2 procenta,“ konstatuje Renata Vodičková z ČSÚ.

Poměrně výrazně, o 6,2 kilogramu na osobu, se ve srovnání s rokem 2019 zvýšila spotřeba zeleniny. Na každého obyvatele Česka tak v roce 2020 připadlo 93,2 kilogramu čerstvé zeleniny. Například česneku, hlávkového salátu nebo rajčat. „I v tomto ukazateli se pravděpodobně odrazila epidemie nemoci covid-19 a úsilí o zdravější stravování,“ konstatuje statistička.

Zahrádkaření není ani dnes, kdy nás rekordní inflace nutí přemýšlet o všech výdajových položkách, primárně o úspoře peněz.

Samozásobitelství není zadarmo

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, v souvislosti s narůstajícími cenami zeleniny nedávno napsal, že lidé pěstováním zeleniny na „vlastním“ pozemku více ušetří, což je jedním z důvodů enormního zájmu o pronájem pozemků v zahrádkářských koloniích. Když se ale člověk podívá, co vše do ceny takto pěstované zeleniny vstupuje, často je to spíše naopak.

Započtou-li se náklady na sazenice i nářadí, za vodu, pronájem pozemku, případně dopravu na pozemek, není produkce ze zahrádky o mnoho levnější než potraviny z obchodu. Při dnešních cenách za pohonné hmoty, kdy nejprodávanější benzin Natural 95 zdražil na průměrných 45,30 Kč za litr a nafta na 46,35 Kč, pak hraje významnou roli především prostorová vzdálenost zahrádky.

LIdé ale dávají přednost pronájmu zahrádek v blízkosti bydliště. Studie Zahrádkářské osady, anebo proč neztrácet půdu pod nohama, kterou letos vydal Ústav geoniky Akademie věd České republiky, uvádí, že čtvrtina uživatelů zahrádek v Praze se na ni dopravuje pěšky, jedna dvacetina na kole a zhruba třetina městskou hromadnou dopravou. Časová investice do cesty na zahrádku je u necelé poloviny zahrádkářů kratší než čtvrt hodiny. Pouze desetina uvádí dojezdovou vzdálenost nad 45 minut.

Další důležitou nákladovou položkou při pěstování ovoce a zeleniny v zahrádkářské kolonii je voda. Kromě dešťové vody využívají zahrádkáři také vodu z vodovodu. Od 1. ledna 2022, až na některé výjimky, přitom města a obce zvýšily ceny vodného a stočného většinou v řádu jednotek procent.

Zahrádkaření ale ani dnes, kdy nás rekordní inflace nutí přemýšlet o všech výdajových položkách, není primárně o úspoře peněz.

Na rozdíl od pěstitelů v teplejších částech planety jsou čeští zahrádkáři ovlivněni drsnějšími klimatickými podmínkami.

Dostupnější farmářská produkce

Autoři výše zmiňované studie jsou přesvědčeni, že zahrádkaření se svým způsobem produkce blíží potravinám z farmářských trhů a podobných alternativních zdrojů. Ve srovnání s nimi jsou však finančně dostupnější.

Ovoce či zeleninu není v případě vlastní produkce například nutné nákladně balit, chladit či chemicky upravovat, jako to dělají obchodní řetězce, aby potraviny vydržely po celou náročnou mezinárodní přepravu čerstvé. A ve chvíli, kdy jídlo není třeba konzervovat, by neměly do cenotvorby tolik promlouvat ani prudce se zvyšující ceny energií.

Jak vyplývá z výše zmíněné studie, hlavní motivací pro zahrádkaření není finanční stránka věci, ale snadný přístup k čerstvému a zdravému jídlu, o jehož původu není pochyb. Nejoblíbenější plodiny, které čeští zahrádkáři pěstují, jsou rajčata, okurky, brambory, mrkev a řepa; z ovoce jsou nejpopulárnější jablka, meruňky, rybíz, broskve a jahody.

Na rozdíl od pěstitelů v teplejších částech planety jsou ovšem čeští zahrádkáři ovlivněni drsnějšími klimatickými podmínkami. Čerstvé jídlo z vlastní produkce tak lze mít jen asi od března do listopadu.

Zatímco v Británii mají města vypracovaný strategický plán rozvoje zahrádkových osad, v Česku podobný koncept územního plánu chybí.

Vhodných pozemků ubývá

Statistiky Českého zahrádkářského svazu (ČZS), který sdružuje téměř 130 tisíc členů po celém Česku a 2 420 základních organizací, navíc uvádějí, že mezi lety 2009 a 2019 zaniklo zhruba dva tisíce zahrádkářských osad, což čítá asi 3 500 hektarů zemědělské půdy. Také velikost plochy zahrádek se zmenšuje.

Důvodem vzniku zahrádkářských kolonií bylo zkrácení pracovní doby v roce 1960, kdy se zavedl pětidenní pracovní týden. Kolonie začali zakládat hlavně obyvatelé činžovních domů ve velkých městech, jako byly Praha, Plzeň, České Budějovice, Strakonice nebo Hradec Králové.

Zatímco například ve Velké Británii mají města vypracovaný strategický plán rozvoje zahrádkových osad, v Česku podobný koncept územního plánu chybí. Ten dřívější dokonce navrhoval plošnou likvidaci zahrádkářských osad. V metropoli se totiž zahrádky překvapivě nacházejí v přímé blízkosti centra, takže tlak developerských firem je na územní části města tak velký, že investorské zájmy někde nakonec převládnou.

Naopak ve Velké Británii, kde má zahrádkaření velkou tradici, se pravidelně, ve dvouletém cyklu, stav a potřeby zahrádkářských osad monitorují. Zahrádky, které se nacházejí na městských pozemcích, jsou považovány za trvalé a jsou pod přísnou ochranou zákona.

I přes všeobecnou popularitu zahradničení v Česku a tvrzení odborníků o nastartování samozásobitelství ovocem a zeleninou, se tak vlastní produkce nemusí vyplatit, pokud nemáte vlastní půdu, studnu a také znalosti. Schopnost vypěstovat si vlastní jídlo však může být užitečná hlavně v době krize a nedostatku.

Kam dál? Potraviny na Finmagu:

• Kam až vystřelí cena chleba? Zdražování základních potravin očima expertů
• Ostrý byznys plný bolesti. Znáte nejpálivější papričku světa?
• Nová doba, nové zvyky. Covid nakopl byznys s funkčními potravinami
• Ve vlastní šťávě. Jak vařil český národ podle porevolučních kuchařských knih
• O lidi tu nejde, jen o politiku. Potravinové kvóty ženou Česko z Unie