Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Tupý pragmatismus vs. byznys. Proč nerušit druhý cizí jazyk

Petr Fischer
Petr Fischer | 28. 4. 2022 | 5 komentářů | 7 053
angličtinabyznysjazyknázorNěmeckoškolství

Poznání, že se učíme pro život, ne pro školu, platí tisíce let. Výklad formule Vitae non scholae discimus se ale v moderní době poněkud omezil na tupý pragmatismus. Po odmítání povinné maturity z matematiky přichází likvidace povinné výuky druhého cizího jazyka. A obojí se stejně limitovaným argumentem: pro život to většina lidí vůbec nepotřebuje.

Tupý pragmatismus vs. byznys. Proč nerušit druhý cizí jazyk

Má být na ZŠ druhý cizí jazyk povinný? Společnost se neshodne, byznys má jasno (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Samozřejmě, že to z jistého provozního pohledu pravda je. Bude stačit, když se děti na základních školách budou učit jazyk globální civilizace. Lingua franca (omlouvám se za zcela zbytečnou latinu) je dnes angličtina. Budou-li mít děti alespoň slušné základy angličtiny, což mohou zvládnout i ty méně nadané, domluví se všude na světě od Austrálie po Portugalsko.

Jenže výuka jazyka není jen dril slovíček a gramatiky, tak jako matematika není počítání s čísly a geometrickými obrazy, nýbrž škola abstrakce a logické představivosti, kterou ovládáme současný svět. Studium cizího jazyka zase souvisí s přístupem k jinému myšlení, jinému kulturnímu světu, jinakosti vůbec, a to se v globálním světě bude hodit vždycky, i když tendence k jeho zestejňování všude jsou dnes ještě silnější.

Angličtina je jazykem kultury, byznysu i politiky, což sice zdánlivě usnadňuje porozumění, ale vede to také k zažehlování do stejných populárních a módních vzorů. To je cena, kterou ne vždy rádi platíme, jakkoliv vzory, formy, standardy a značky jindy považujeme za znaky západní civilizace (McDonald’s, KFC, Apple, Uber...).

Cesta k jiným kulturám má i praktické ekonomické důsledky, i proto se ozvala například Česko-německá obchodní a průmyslová komora.

Proč druhý cizí jazyk?

Rušení výuky druhého jazyka má vést k usnadnění a větší koncentraci na výkon v jiných, pro život důležitějších předmětech. Smyslem školy se tak stává kapitalizace naučeného. Jenže ke kulturnímu kapitálu vždy patřila a patří znalost jiných prostředí, schopnost přijímat vědomí odlišností, k čemuž jazyk jako via regia (zas ta trapná latina, přitom je to jen „královská cesta“) k určité kultuře slouží velmi dobře.

Dva povinné jazyky? Pro!

Jestli vás to snad minulo, nevadí. Debaty rozvířil plán ministerstva školství zrušit povinný druhý cizí jazyk na základních školách. Zatímco ředitelé škol a řada rodičů jsou pro a nejčastěji argumentují zbytečným přetěžováním žáků či dostačujícím zaměřením se na angličtinu jako hlavní světový jazyk, okolní státy ústy svých velvyslanců vyjádřily přinejmenším nespokojenost. Podobně reagují i zaměstnavatelé. Například rychlý průzkum personální agentury Předvýběr.cz uvádí, že znalost víc než jednoho cizího jazyka považuje za konkurenční výhodu 94 % oslovených zaměstnavatelů. Že by měl být druhý jazyk součástí už základního vzdělávání, pak souhlasí 76 % z oslovených firem. Jen dvaadvacet procent souhlasilo s možností, že spíš ne, a pouhá dvě procenta jsou rozhodně pro zrušení. Druhý cizí jazyk se na základních školách začal povinně vyučovat od školního roku 2013–⁠14. Do té doby byl jen volitelným předmětem.

Jistě, nejde o to dokonale za tři roky umět mluvit, psát a číst v jiné řeči. Stačí umět pobývat v jiné kultuře, což je něco jako globální inkluze. Škola dnes už není primárně místem výuky znalostí, leccos se učíme mimo zdi školních budov. Co ale nahradit nelze, je proces socializace.

Právě k němu se cizí jazyky vždycky zatraceně hodí. A to nejenom teď, kdy se české školy plní spolužáky z válkou zasažené Ukrajiny a místo ukrajinštiny, ruštiny nebo češtiny se pak často volí spojující angličtina…

Cesta k jiným kulturám má i praktické ekonomické důsledky, což je také důvod, proč se proti rušení povinné výuky druhého cizího jazyka ozvala například Česko-německá obchodní a průmyslová komora: „Snížit v rámci učebních plánů nároky a nabídku cizích jazyků považujeme v případě Česka, země v srdci Evropy, za špatný signál. Tento krok by vedl ke zhoršení znalostí německého jazyka ve vzdělávacích profilech absolventů. S ohledem na intenzivní česko-německé hospodářské vztahy zůstanou v budoucnosti nevyužité šance a příležitosti pro jednotlivce i podniky z obou zemí.“

Německý velvyslanec Andreas Künne, který považuje rušení výuky druhého cizího jazyka za špatný signál především před českým předsednictvím EU, k tomu dodal: „Jazykové znalosti jsou zásadním předpokladem pro překračování hranic. Vzhledem k úzké provázanosti našich ekonomik má znalost německého jazyka velký význam i pro každodenní život.“

Rušení výuky druhého cizího jazyka na základních školách nemusí mít větší dopad, udrží-li se druhý jazyk ve slušné kvalitě na středních školách.

Němčina jako druhý jazyk

Proč se právě Němci ozývají tak nezvykle hlasitě, zejména pak velvyslanec, který se obvykle do vnitřních nastavení školských systémů nemá co plést? Je to pochopitelné, šedesát procent dětí na ZŠ si jako druhý cizí jazyk volí němčinu. Zejména pak v příhraničních regionech, kde obyvatelstvo častěji navzájem pendluje a kde se na řadě německých škol vyučuje čeština jako další jazyk (systematičnost jistě nedosahuje české povinnosti).

Angličtina vede. Jakým cizím jazykem mluví Češi?

Pro česko-německé vztahy by to byla další kulturní rána, jakkoliv každý může říct, že pro dorozumění se jistě dá němčina nahradit angličtinou, kterou umí všichni společně stejně špatně a není nikdo z(ne)výhodněn. A německá kultura, hudba, literatura – sotva kdo ji sleduje, málo se překládá, populárně téměř neexistuje.

Anketa

Povinný druhý cizí jazyk na ZŠ?

I němečtí diplomaté a Česko-německá obchodní a průmyslová komora musí vědět, že lidé, kteří budou pracovat v německých či společných česko-německých firmách, se nakonec němčinu k radosti svých zahraničních matek jistě doučí. A že rušení výuky druhého cizího jazyka na základních školách nemusí mít větší dopad, udrží-li se druhý jazyk ve slušné kvalitě na středních školách.

Jde ale o symbolický akt či projev určitého nezájmu, který je brán jako ústup z výjimečného kulturního a dějinného propojení. Odmítnutí určitého světa, který je přece jen jiný i proto, že se v něm mluví jiným než globálním jazykem.

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, říkávalo se dříve s odkazem na T. G. Masaryka. A nemyslelo se tím zdaleka jen to, že si v cizině dokážete říct o kebab, objednat pivo nebo se zeptat na cestu do nákupní galerie. Malá země uprostřed Evropy by to měla chápat lépe než kdokoliv jiný. A čím dříve se s množením světů ve školách začne, tím líp.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.