Rekviem za globalizaci aneb Jak válka na Ukrajině změní celý svět

V Evropě máme dojem, že spolu s únorovým zahájením ruské invaze na Ukrajinu skončila jedna éra mezinárodního politického systému. Dokonce i ve Spojených státech se většina obyvatel domnívá, že je to pro Ameriku největší hrozba.

Skončilo totiž nezvykle dlouhé období bez skutečně velké války v Evropě, které trvalo fakticky od roku 1945. A období nevídané mezinárodní spolupráce, které začalo po konci studené války.

Přitom nešlo jen o politickou spolupráci, která ostatně už pár let zadrhává, ale hlavně o ekonomickou kooperaci. O obchodu otevřený svět, kde lze hledat nové trhy a snižovat náklady, kdy se zboží z celého světa dostává téměř kamkoliv, a to v krátké době.

Zkrátka o to, co nazýváme globalizací.

Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády mohou stopnout vývozy důležitých surovin a způsobit celosvětový zmatek.

V hlavní roli strach

To se teď mění, jak to výstižně popsal v listu The New York Times Larry Fink, šéf americké obří investiční společnosti BlackRock, která operuje po celém světě: „Ruská agrese na Ukrajině a její následné odpojení od globální ekonomiky přiměje společnosti a vlády po celém světě, aby přehodnotily své závislosti a znovu analyzovaly své výrobní a montážní postupy.“

Proč by ale měla globalizace skončit, když Rusko a Ukrajina vytváří podle analytiků banky JP Morgan Chase pouhá tři procenta světové ekonomické produkce a ztráta obchodu s nimi nemůže ohrozit světové hospodářství? Důvody jsou dva.

Zaprvé, že Rusko vyváží spoustu důležitých surovin, které hýbají celosvětovým trhem. Například pokud jde o ropu, je Rusko jejím druhým největším celosvětovým exportérem. A když bychom k tomu připočetli i ropné produkty, je největším exportérem na světě. Je také největším světovým exportérem plynu a jeho většina míří do Evropy.

Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády tak mohou stopnout tyto vývozy a způsobit celosvětový zmatek a obrat k jiným zdrojům surovin.

Za druhé, a to je důležitější: ruská válka proti Ukrajině vyvolala obří nejistotu. Málokdo totiž čekal velkou válku v Evropě a mnoho manažerů i státníků z toho teď soudí, že když se válčí v Evropě, může se válčit kdekoliv. S válkou ve třetím světě firmy počítají stejně jako s občasnými problémy s dodávkami ropy z Blízkého východu, s velkou válkou v Evropě ale ne.

Potom už se třeba válka s Čínou nebo přerušení plavby lodí přes Atlantik nezdá jako něco, co by bylo kompletně z říše snů.

Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008.

Co je doma, to se počítá

Budoucí chování firem i jednotlivých zemí po ruské invazi dobře charakterizoval například americký investor Howard Marks z firmy Oaktree Investment, která spravuje investice velkých amerických penzijních fondů a univerzit. „Spíše než nejlevnější, nejsnáze dostupné a nejzelenější zdroje se bude pravděpodobně klást větší důraz na ty nejbezpečnější a nejjistější.“

Ostatně, něco takového vidíme už nějakou dobu. Například Evropa plánuje omezení závislosti na ruských energiích i čínských výrobcích solárních panelů, Spojené státy i Evropa vlastní výrobu počítačových čipů, zvažuje se domácí výroba léků a vakcín. Tento trend teď jen extrémně zesílí.

Úroveň globalizace se dostala na sestupnou dráhu už před několika lety. Nejprve k tomu přispěla finanční krize, které postihla i mezinárodní obchod, pak přišla za amerického prezidenta Donalda Trumpa americko-čínská obchodní válka, a nakonec se objevila před víc než dvěma lety pandemie nového typu koronaviru pocházejícího z Číny.

Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008, ukazuje graf zveřejněný v deníku The Wall Street Journal (paywall). Překážky vývozu, které zahrnují například cla, kvóty a hlavně různé technické a další požadavky (a které od založení Světové obchodní organizace – WTO) klesaly, rostou už víc než desetiletí.

Největšího objemu měřeného v penězích dosáhly tyto překážky v roce 2019 poté, co v roce 2018 fakticky začala čínsko-americká obchodní válka. A po nedávném miniaturním poklesu budou se zavedením několika vln ekonomických sankcí vůči Rusku dále růst.

Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice...

Deglobalizace v praxi

Přicházející deglobalizace bude mít zřejmě několik důsledků. Pozitivním bude, že na Západě se opět bude víc vyrábět a zřejmě se tím také sníží příjmové rozdíly uvnitř jednotlivých vyspělých zemí. Nepřijde to ovšem okamžitě, a tak to nepomůže lidem, kteří si nyní stěžují, že na ně zle dopadla globalizace. Například bývalým hutníkům, horníkům či zaměstnancům automobilového průmyslu v USA propuštěným před rokem 2010.

Negativním dopadem bude naopak to, že zmizí vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které podporovala globalizace přesunem výroby do levnějších zemí. Skutečně chudé země už nebudou mít takovou šanci dohnat ty bohatší.

A konečně tím, jak se výroba bude kvůli bezpečnosti přesouvat do hranic jednotlivých zemí či obchodních a politických bloků a snižování výrobních nákladů už nebude hrát takovou roli, vzrostou reálné ceny výrobků i služeb. Celý svět tak zchudne. I zaměstnanci ve vyspělých zemích, kteří se budou radovat, že je o ně teď vyšší zájem a mají vyšší platy, si za ně reálně koupí méně než za ty nižší, které měli předtím.

„Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice v době bezprostředně po skončení studené války,“ tvrdí Michael Smart, výkonný ředitel společnosti Rock Creek Global Advisors citovaný listem The Washington Post.

Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.

Vize nového světa

Pravděpodobně tak vznikne několik obchodních bloků a omezí se mezinárodní spolupráce ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jít by mohlo o skupinu zahrnující západní Evropu, Spojené státy, Kanadu a Japonsko, pak o Čínu, ke které se možná jednou připojí izolované Rusko se svými nemnoha spojenci, a pak o menší obchodní bloky, které budou různě lavírovat mezi těmi většími.

Každopádně obchod mezi těmito bloky bude omezenější než nyní a zkomplikuje se fungování WTO, která nyní nastavuje standardy pro chování v mezinárodním obchodu. Bude to připomínat situaci před koncem studené války, kdy tu byly na jedné straně Evropa a Spojené státy a na druhé straně Sovětský svaz se svými spojenci.

Mezi tím lavírovaly některé další země, například Indie či Čína, která byla původně spojencem Sovětů a v 70. letech se neformálně přidala na americkou stranu. Ve speciální pozici tehdy bylo Japonsko, které sice bylo politicky pevně součástí Západu, ale v 80. a 90. letech konkurovalo ekonomicky Spojeným státům.

Zda tato situace nakonec povede k otevřené válce mezi Čínou a USA, není jisté, i když to nelze vyloučit. Možná je ale i postupná stabilizace čínsko-amerických vztahů či dokonce ekonomické vítězství Západu nad Čínou. Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou totiž nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.

V případě „pouhého“ ekonomického soupeření i v případě vítězství Spojených států – což obojí může nastat až za několik desetiletí – by pak mohla přijít další vlna globalizace.

Kam dál? Globalizace na Finmagu:

• Ještě větší vesnice, než jsme si mysleli. Co nám ukázal rok 2021?
• Konkurenční boj je zábava chudých
• Recept na nemocný svět: Zřiďme globální odbory!
• Jan Sokol: Peníze u nás fungují až příliš dobře
• Daniel Köppl: Nejde jen neustále růst