https://www.finmag.cz/firemni-kultura/433314-rekviem-za-globalizaci-aneb-jak-valka-na-ukrajine-zmeni-cely-svet
Rekviem za globalizaci aneb Jak válka na Ukrajině změní celý svět
Ruská invaze na Ukrajinu zasadila poslední ránu rostoucí globalizaci. Výsledkem bude víc pracovních míst v západních ekonomikách, větší rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi a větší chudoba pro všechny. Nemusíme ale zoufat. Vlna globalizace, kterou jsme zažili, není první a patrně nebude ani poslední. Jen ta další bude zase trochu jiná a může přijít až za desítky let.
V Evropě máme dojem, že spolu s únorovým zahájením ruské invaze na Ukrajinu skončila jedna éra mezinárodního politického systému. Dokonce i ve Spojených státech se většina obyvatel domnívá, že je to pro Ameriku největší hrozba.
Skončilo totiž nezvykle dlouhé období bez skutečně velké války v Evropě, které trvalo fakticky od roku 1945. A období nevídané mezinárodní spolupráce, které začalo po konci studené války.
Přitom nešlo jen o politickou spolupráci, která ostatně už pár let zadrhává, ale hlavně o ekonomickou kooperaci. O obchodu otevřený svět, kde lze hledat nové trhy a snižovat náklady, kdy se zboží z celého světa dostává téměř kamkoliv, a to v krátké době.
Zkrátka o to, co nazýváme globalizací.
Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády mohou stopnout vývozy důležitých surovin a způsobit celosvětový zmatek.
V hlavní roli strach
To se teď mění, jak to výstižně popsal v listu The New York Times Larry Fink, šéf americké obří investiční společnosti BlackRock, která operuje po celém světě: „Ruská agrese na Ukrajině a její následné odpojení od globální ekonomiky přiměje společnosti a vlády po celém světě, aby přehodnotily své závislosti a znovu analyzovaly své výrobní a montážní postupy.“
Opakované globalizace
Naše dosavadní vlna globalizace není první globalizační vlnou a nemusí tak být ani poslední. První vlna globalizace začala někdy mezi lety 1860 a 1870 a přerušila ji první světová válka a definitivně ukončila druhá. Další vlna pak pomalu začala na Západě v padesátých letech minulého století a výrazně se rozjela po konci světové války. Přičemž druhá vlna globalizace byla na svém vrcholu zhruba dvojnásobek trvání té první. Můžeme tak čekat, že třetí bude opět větší, a tomu bude odpovídat i její přínos pro obyvatele celé zeměkoule.
Proč by ale měla globalizace skončit, když Rusko a Ukrajina vytváří podle analytiků banky JP Morgan Chase pouhá tři procenta světové ekonomické produkce a ztráta obchodu s nimi nemůže ohrozit světové hospodářství? Důvody jsou dva.
Zaprvé, že Rusko vyváží spoustu důležitých surovin, které hýbají celosvětovým trhem. Například pokud jde o ropu, je Rusko jejím druhým největším celosvětovým exportérem. A když bychom k tomu připočetli i ropné produkty, je největším exportérem na světě. Je také největším světovým exportérem plynu a jeho většina míří do Evropy.
Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády tak mohou stopnout tyto vývozy a způsobit celosvětový zmatek a obrat k jiným zdrojům surovin.
Pětisetletá historie globalizace v jediném grafu
Za druhé, a to je důležitější: ruská válka proti Ukrajině vyvolala obří nejistotu. Málokdo totiž čekal velkou válku v Evropě a mnoho manažerů i státníků z toho teď soudí, že když se válčí v Evropě, může se válčit kdekoliv. S válkou ve třetím světě firmy počítají stejně jako s občasnými problémy s dodávkami ropy z Blízkého východu, s velkou válkou v Evropě ale ne.
Potom už se třeba válka s Čínou nebo přerušení plavby lodí přes Atlantik nezdá jako něco, co by bylo kompletně z říše snů.
Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008.
Co je doma, to se počítá
Budoucí chování firem i jednotlivých zemí po ruské invazi dobře charakterizoval například americký investor Howard Marks z firmy Oaktree Investment, která spravuje investice velkých amerických penzijních fondů a univerzit. „Spíše než nejlevnější, nejsnáze dostupné a nejzelenější zdroje se bude pravděpodobně klást větší důraz na ty nejbezpečnější a nejjistější.“
Ostatně, něco takového vidíme už nějakou dobu. Například Evropa plánuje omezení závislosti na ruských energiích i čínských výrobcích solárních panelů, Spojené státy i Evropa vlastní výrobu počítačových čipů, zvažuje se domácí výroba léků a vakcín. Tento trend teď jen extrémně zesílí.
Kudy teče zboží. Mraveniště dodavatelských řetezců
Úroveň globalizace se dostala na sestupnou dráhu už před několika lety. Nejprve k tomu přispěla finanční krize, které postihla i mezinárodní obchod, pak přišla za amerického prezidenta Donalda Trumpa americko-čínská obchodní válka, a nakonec se objevila před víc než dvěma lety pandemie nového typu koronaviru pocházejícího z Číny.
Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008, ukazuje graf zveřejněný v deníku The Wall Street Journal (paywall). Překážky vývozu, které zahrnují například cla, kvóty a hlavně různé technické a další požadavky (a které od založení Světové obchodní organizace – WTO) klesaly, rostou už víc než desetiletí.
Největšího objemu měřeného v penězích dosáhly tyto překážky v roce 2019 poté, co v roce 2018 fakticky začala čínsko-americká obchodní válka. A po nedávném miniaturním poklesu budou se zavedením několika vln ekonomických sankcí vůči Rusku dále růst.
Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice...
Deglobalizace v praxi
Přicházející deglobalizace bude mít zřejmě několik důsledků. Pozitivním bude, že na Západě se opět bude víc vyrábět a zřejmě se tím také sníží příjmové rozdíly uvnitř jednotlivých vyspělých zemí. Nepřijde to ovšem okamžitě, a tak to nepomůže lidem, kteří si nyní stěžují, že na ně zle dopadla globalizace. Například bývalým hutníkům, horníkům či zaměstnancům automobilového průmyslu v USA propuštěným před rokem 2010.
Negativním dopadem bude naopak to, že zmizí vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které podporovala globalizace přesunem výroby do levnějších zemí. Skutečně chudé země už nebudou mít takovou šanci dohnat ty bohatší.
.@scottlincicome discusses the rules governing global trade and multinational manufacturing's adaptation to the latest economic "shocks"—and why there's little evidence of "deglobalization" on either front: https://t.co/35C8y8QGgQ#CatoTrade pic.twitter.com/hwqr7mAzc3
— Cato Trade (@CatoTrade) April 11, 2022
A konečně tím, jak se výroba bude kvůli bezpečnosti přesouvat do hranic jednotlivých zemí či obchodních a politických bloků a snižování výrobních nákladů už nebude hrát takovou roli, vzrostou reálné ceny výrobků i služeb. Celý svět tak zchudne. I zaměstnanci ve vyspělých zemích, kteří se budou radovat, že je o ně teď vyšší zájem a mají vyšší platy, si za ně reálně koupí méně než za ty nižší, které měli předtím.
„Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice v době bezprostředně po skončení studené války,“ tvrdí Michael Smart, výkonný ředitel společnosti Rock Creek Global Advisors citovaný listem The Washington Post.
Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.
Vize nového světa
Pravděpodobně tak vznikne několik obchodních bloků a omezí se mezinárodní spolupráce ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jít by mohlo o skupinu zahrnující západní Evropu, Spojené státy, Kanadu a Japonsko, pak o Čínu, ke které se možná jednou připojí izolované Rusko se svými nemnoha spojenci, a pak o menší obchodní bloky, které budou různě lavírovat mezi těmi většími.
Každopádně obchod mezi těmito bloky bude omezenější než nyní a zkomplikuje se fungování WTO, která nyní nastavuje standardy pro chování v mezinárodním obchodu. Bude to připomínat situaci před koncem studené války, kdy tu byly na jedné straně Evropa a Spojené státy a na druhé straně Sovětský svaz se svými spojenci.
Mezi tím lavírovaly některé další země, například Indie či Čína, která byla původně spojencem Sovětů a v 70. letech se neformálně přidala na americkou stranu. Ve speciální pozici tehdy bylo Japonsko, které sice bylo politicky pevně součástí Západu, ale v 80. a 90. letech konkurovalo ekonomicky Spojeným státům.
Zda tato situace nakonec povede k otevřené válce mezi Čínou a USA, není jisté, i když to nelze vyloučit. Možná je ale i postupná stabilizace čínsko-amerických vztahů či dokonce ekonomické vítězství Západu nad Čínou. Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou totiž nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.
V případě „pouhého“ ekonomického soupeření i v případě vítězství Spojených států – což obojí může nastat až za několik desetiletí – by pak mohla přijít další vlna globalizace.
Kam dál? Globalizace na Finmagu:
- Ještě větší vesnice, než jsme si mysleli. Co nám ukázal rok 2021?
- Konkurenční boj je zábava chudých
- Recept na nemocný svět: Zřiďme globální odbory!
- Jan Sokol: Peníze u nás fungují až příliš dobře
- Daniel Köppl: Nejde jen neustále růst
Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu
Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.
MEDICÍNA A BYZNYS
Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.
BYZNYS JE HRA
„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.
Související témata
Nejnovější podcasty