Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rekviem za globalizaci aneb Jak válka na Ukrajině změní celý svět

Marek Hudema
Marek Hudema
13. 4. 2022
 28 384

Ruská invaze na Ukrajinu zasadila poslední ránu rostoucí globalizaci. Výsledkem bude víc pracovních míst v západních ekonomikách, větší rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi a větší chudoba pro všechny. Nemusíme ale zoufat. Vlna globalizace, kterou jsme zažili, není první a patrně nebude ani poslední. Jen ta další bude zase trochu jiná a může přijít až za desítky let.

Rekviem za globalizaci aneb Jak válka na Ukrajině změní celý svět
Čeká nás konec globalizace? (ilustrační foto) / Zdroj: Shutterstock

V Evropě máme dojem, že spolu s únorovým zahájením ruské invaze na Ukrajinu skončila jedna éra mezinárodního politického systému. Dokonce i ve Spojených státech se většina obyvatel domnívá, že je to pro Ameriku největší hrozba.

Skončilo totiž nezvykle dlouhé období bez skutečně velké války v Evropě, které trvalo fakticky od roku 1945. A období nevídané mezinárodní spolupráce, které začalo po konci studené války.

Přitom nešlo jen o politickou spolupráci, která ostatně už pár let zadrhává, ale hlavně o ekonomickou kooperaci. O obchodu otevřený svět, kde lze hledat nové trhy a snižovat náklady, kdy se zboží z celého světa dostává téměř kamkoliv, a to v krátké době.

Zkrátka o to, co nazýváme globalizací.

Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády mohou stopnout vývozy důležitých surovin a způsobit celosvětový zmatek.

V hlavní roli strach

To se teď mění, jak to výstižně popsal v listu The New York Times Larry Fink, šéf americké obří investiční společnosti BlackRock, která operuje po celém světě: „Ruská agrese na Ukrajině a její následné odpojení od globální ekonomiky přiměje společnosti a vlády po celém světě, aby přehodnotily své závislosti a znovu analyzovaly své výrobní a montážní postupy.“

Opakované globalizace

Naše dosavadní vlna globalizace není první globalizační vlnou a nemusí tak být ani poslední. První vlna globalizace začala někdy mezi lety 1860 a 1870 a přerušila ji první světová válka a definitivně ukončila druhá. Další vlna pak pomalu začala na Západě v padesátých letech minulého století a výrazně se rozjela po konci světové války. Přičemž druhá vlna globalizace byla na svém vrcholu zhruba dvojnásobek trvání té první. Můžeme tak čekat, že třetí bude opět větší, a tomu bude odpovídat i její přínos pro obyvatele celé zeměkoule.

Proč by ale měla globalizace skončit, když Rusko a Ukrajina vytváří podle analytiků banky JP Morgan Chase pouhá tři procenta světové ekonomické produkce a ztráta obchodu s nimi nemůže ohrozit světové hospodářství? Důvody jsou dva.

Zaprvé, že Rusko vyváží spoustu důležitých surovin, které hýbají celosvětovým trhem. Například pokud jde o ropu, je Rusko jejím druhým největším celosvětovým exportérem. A když bychom k tomu připočetli i ropné produkty, je největším exportérem na světě. Je také největším světovým exportérem plynu a jeho většina míří do Evropy.

Embargo na obchod s Ruskem a následná protiopatření ruské vlády tak mohou stopnout tyto vývozy a způsobit celosvětový zmatek a obrat k jiným zdrojům surovin.

Pětisetletá historie globalizace v jediném grafu

Za druhé, a to je důležitější: ruská válka proti Ukrajině vyvolala obří nejistotu. Málokdo totiž čekal velkou válku v Evropě a mnoho manažerů i státníků z toho teď soudí, že když se válčí v Evropě, může se válčit kdekoliv. S válkou ve třetím světě firmy počítají stejně jako s občasnými problémy s dodávkami ropy z Blízkého východu, s velkou válkou v Evropě ale ne.

Potom už se třeba válka s Čínou nebo přerušení plavby lodí přes Atlantik nezdá jako něco, co by bylo kompletně z říše snů.

Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008.

Co je doma, to se počítá

Budoucí chování firem i jednotlivých zemí po ruské invazi dobře charakterizoval například americký investor Howard Marks z firmy Oaktree Investment, která spravuje investice velkých amerických penzijních fondů a univerzit. „Spíše než nejlevnější, nejsnáze dostupné a nejzelenější zdroje se bude pravděpodobně klást větší důraz na ty nejbezpečnější a nejjistější.“

Ostatně, něco takového vidíme už nějakou dobu. Například Evropa plánuje omezení závislosti na ruských energiích i čínských výrobcích solárních panelů, Spojené státy i Evropa vlastní výrobu počítačových čipů, zvažuje se domácí výroba léků a vakcín. Tento trend teď jen extrémně zesílí.

Kudy teče zboží. Mraveniště dodavatelských řetezců

Úroveň globalizace se dostala na sestupnou dráhu už před několika lety. Nejprve k tomu přispěla finanční krize, které postihla i mezinárodní obchod, pak přišla za amerického prezidenta Donalda Trumpa americko-čínská obchodní válka, a nakonec se objevila před víc než dvěma lety pandemie nového typu koronaviru pocházejícího z Číny.

Podíl exportu služeb a zboží na celkové celosvětové produkci dosáhl svého vrcholu před finanční krizí v roce 2008, ukazuje graf zveřejněný v deníku The Wall Street Journal (paywall). Překážky vývozu, které zahrnují například cla, kvóty a hlavně různé technické a další požadavky (a které od založení Světové obchodní organizace – WTO) klesaly, rostou už víc než desetiletí.

Největšího objemu měřeného v penězích dosáhly tyto překážky v roce 2019 poté, co v roce 2018 fakticky začala čínsko-americká obchodní válka. A po nedávném miniaturním poklesu budou se zavedením několika vln ekonomických sankcí vůči Rusku dále růst.

Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice...

Deglobalizace v praxi

Přicházející deglobalizace bude mít zřejmě několik důsledků. Pozitivním bude, že na Západě se opět bude víc vyrábět a zřejmě se tím také sníží příjmové rozdíly uvnitř jednotlivých vyspělých zemí. Nepřijde to ovšem okamžitě, a tak to nepomůže lidem, kteří si nyní stěžují, že na ně zle dopadla globalizace. Například bývalým hutníkům, horníkům či zaměstnancům automobilového průmyslu v USA propuštěným před rokem 2010.

Negativním dopadem bude naopak to, že zmizí vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které podporovala globalizace přesunem výroby do levnějších zemí. Skutečně chudé země už nebudou mít takovou šanci dohnat ty bohatší.

A konečně tím, jak se výroba bude kvůli bezpečnosti přesouvat do hranic jednotlivých zemí či obchodních a politických bloků a snižování výrobních nákladů už nebude hrát takovou roli, vzrostou reálné ceny výrobků i služeb. Celý svět tak zchudne. I zaměstnanci ve vyspělých zemích, kteří se budou radovat, že je o ně teď vyšší zájem a mají vyšší platy, si za ně reálně koupí méně než za ty nižší, které měli předtím.

„Je to konec jedné éry a začátek druhé, což je méně úplná forma globalizace, než by odpovídalo tomu, jaké jsme měli ambice v době bezprostředně po skončení studené války,“ tvrdí Michael Smart, výkonný ředitel společnosti Rock Creek Global Advisors citovaný listem The Washington Post.

Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.

Vize nového světa

Pravděpodobně tak vznikne několik obchodních bloků a omezí se mezinárodní spolupráce ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jít by mohlo o skupinu zahrnující západní Evropu, Spojené státy, Kanadu a Japonsko, pak o Čínu, ke které se možná jednou připojí izolované Rusko se svými nemnoha spojenci, a pak o menší obchodní bloky, které budou různě lavírovat mezi těmi většími.

Každopádně obchod mezi těmito bloky bude omezenější než nyní a zkomplikuje se fungování WTO, která nyní nastavuje standardy pro chování v mezinárodním obchodu. Bude to připomínat situaci před koncem studené války, kdy tu byly na jedné straně Evropa a Spojené státy a na druhé straně Sovětský svaz se svými spojenci.

Deglobalizace je...

Mezi tím lavírovaly některé další země, například Indie či Čína, která byla původně spojencem Sovětů a v 70. letech se neformálně přidala na americkou stranu. Ve speciální pozici tehdy bylo Japonsko, které sice bylo politicky pevně součástí Západu, ale v 80. a 90. letech konkurovalo ekonomicky Spojeným státům.

Zda tato situace nakonec povede k otevřené válce mezi Čínou a USA, není jisté, i když to nelze vyloučit. Možná je ale i postupná stabilizace čínsko-amerických vztahů či dokonce ekonomické vítězství Západu nad Čínou. Snaha pekingských komunistů posílit svoji kontrolu nad čínskou společností i ekonomikou totiž nakonec může vést k ekonomické stagnaci Číny.

V případě „pouhého“ ekonomického soupeření i v případě vítězství Spojených států – což obojí může nastat až za několik desetiletí – by pak mohla přijít další vlna globalizace.

Kam dál? Globalizace na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
32
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii,... Více

Související témata

dodavatelské řetězceglobalizacemezinárodní obchodUkrajinaválka
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo