Jak by vypadal bojkot ruského plynu a jak epidemie z laboratoře

První drobné pozorování: lidé byli v prvních dnech války tišší jako naposledy před dvěma lety, za první vlny covidu. Na ulici, v MHD ani hospodě nikdo prvních pár dnů nemluvil hlasitěji než polohlasem. A decibely se podle mě na předválečné hodnoty pořád nevrátily.

Druhé drobné pozorování: strašně těžko se hledají slova. Nemyslím to jako frázi, co se lepí k retweetům fotek zkázy. Každý den trávím hledáním slov aspoň čtvrt hodiny. Jednak za to může nevyspání. Jednak to, že jsem v žádné učebnici angličtiny nenarazil na obraty pro válečnou korespondenci.

Píšu si s pár lidmi z Ukrajiny a s jedním z Ruska. Jak se mám s někým v takové situaci loučit? „Best regards?“ (Co to vůbec znamená?) „Take care?“ (Rada k nezaplacení.) „Glory to Ukraine?“ (Připadám si jako Marek Vít v dresu Barcelony.) Všechno je najednou prázdný, patronizující nebo zkrátka blbý.

Blbý je i o někom napsat, že je pro mě „objevem téhle války“, nicméně tenhle newsletter bude takových postav plný. První je bezpečnostní analytik Michal Smetana: mluvil v Kolapsu nebo v Salonu Práva.

Autory sedm let starého článku Rusové proti Rusům: Země v nevyhlášené občanské válce naopak znám, pracuju s nimi – tuhle věc jsem ale neznal a přijde mi pořád aktuální.

Vojta Boháč se vrátil z Ukrajiny a na Voxpotu po sérii reportáží vydal dopis Rusky, která popisuje svůj současný život a přemýšlí, co bude dál.

Války se částečně dotýká i Petr Vidomus, který na Finmagu píše o geopolitice bitcoinu.

Mediálním formátem roku jsou twitterová vlákna. Mnoho zajímavých, často psaných chytrými lidmi přímo z Ukrajiny nebo Ruska, na svém osobním facebooku překládá (nebo publikuje v překladu jiných) Viktor Janiš.

Anglicky

Další objev: začal jsem pravidelně číst newsletter historika Adama Tooze: v posledních týdnech psal o finanční kondici východoevropských zemí, o infrastruktuře, státu a protistátních protestech blokujících infrastrukturu a hlavně o tom, jak by reálně vypadal německý bojkot ruského plynu.

Jessica Wildfirová si myslí, že Putin už vyhrál, jen si to nechceme připustit. Má přesvědčivý argument: Rusko je příliš velké a příliš oplývající přírodními zdroji na to, abychom ho mohli nechat padnout. General Motors planety.

Rád bych zakončil něčím povzbudivým, ale bohužel. Sam Harris měl v podcastu Roba Reida a Kevina Esvelta, kteří varují před publikováním genomů desetitisíců potenciálně rizikových patogenů. Lidí, kteří by s nimi dokázali naložit jako s receptem na umělou pandemii, je prý na světě nebezpečně mnoho. Podobně alarmistický je článek z Nature: umělá inteligence urychlující hledání léků může zároveň urychlovat vývoj biochemických zbraní.

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Svět patří těm, co se neposerou. Tak hlavu vzhůru!
• Jak se orientovat ve válce. A business as usual
• Proč je Ukrajina chudá a Green Deal málo radikální
• Co bylo první? Žena, nebo padající akcie?
• Na život a na smrt. Chytré čtení na víkend