Devadesátky hadr. Ty opravdové zločiny zůstávají skryté

Že se svobodou přijde i její odvrácená kriminální stránka, se po krachu komunistického systému na začátku 90. let minulého století čekalo. Přesouvaly se majetky. Kupovaly bývalé komunistické provozovny. Vznikaly herny a kasina, drogová scéna...

Peníze, které kolovaly v šedé ekonomice všelijakých veksláků a komunistických vedoucích, se najednou obchodně a za asistence státu legalizovaly. A noví podnikatelé začali tvrdě bojovat o vliv na trhu. Mafiánské praktiky a způsoby myšlení jsou v seriálu Devadesátky ukázány autenticky.

Ponor do tělesné brutality porevolučního souboje mafií, připomínající válku gangů z amerického filmu či realitu Moskvy po pádu Gorbačova, odráží i obecně lidskou fascinaci zločinem a lidmi, kteří se ho dopouštějí. Je to šílené, pořád jsou to lidé, někdy dost inteligentní, a přece pro pár korun nechávají mlátit, mučit a zabíjet druhé.

Devadesátky ale bohužel zatím tímto zaostřením na čiré násilí překrývají vrstvu, která přinesla skutečnou proměnu společnosti. Někteří mafiáni se samozřejmě snažili získat peníze i na převodu obrovských majetků ze státních firem ve velké privatizaci. To už ale byla úplně jiná hra.

Václav Klaus dozor nechtěl. Nejvíc zkažený byl zákon o investičních společnostech a fondech.

Devadesátky bez dozoru

I tady se nakonec občas vraždilo, naprostá většina zločinů se tu však odehrála v úplné tichosti u pracovního stolu. Zločiny bílých límečků, které „jen“ převáděly majetky z firmy na firmu, kumulovaly kapitál a část tohoto kapitálu vyváděly na hraně zákona na jiné soukromé účty, se dějí všude na světě. Jen výjimečně k tomu ale politická reprezentace připravuje vhodné podmínky, jak se to tehdy dělo v České republice.

volné dílo

Socialistický sen o kapitalismu se vrací. Kdo nehraje, nevyhraje

Vzývaná i proklínaná – kuponová privatizace se vrací v podobě brněnského fintechového start-upu. Ten chce vydělat tím, že pomůže k penězům kuponovým akcionářům, kteří už dávno zapomněli, že kdy nějakými akcionáři byli. Sen o snadném zbohatnutí je i dnes stále živý.

Tomáš Ježek, zesnulý ministr privatizace, tehdejší významný politik ODA a přítel a spolupracovník Václava Klause, který se po odchodu z politiky v několika rozhovorech vracel k privatizačním kauzám, viděl základní chybu v tom, že vláda odmítla regulovat tehdejší investiční fondy. Ty kumulovaly majetek lidí, kteří si v privatizaci koupili své podíly přes kuponové knížky.

Chyběl dozor, a to schválně. „Já si to čím dál víc myslím. Protože Václav Klaus dozor nechtěl. Nejvíc zkažený byl zákon o investičních společnostech a fondech,“ řekl mi Ježek před osmi lety v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Podle něho (a nejen podle něho) byl problém v tom, že ze zákona záměrně vypadl klíčový paragraf, který spočíval v tom, že majetek správce musí být oddělený od majetku držitelů investičních kuponů.

To, že se to nestalo, prakticky umožnilo beztrestné tunelování fondů. Protože každý neúspěch se dal snadno označit za špatný podnikatelský záměr a každý úspěch za výnos vlastního osobního kapitálu. Z potenciálního zločinu se stalo morální pochybení či nevědomost.

Na rozdíl od veksláckých mafiánů se privatizační bílé límce staly základem kapitálové struktury české cesty transformace...

Utopené miliardy

Ježek byl tehdy v hovoru velmi otevřený, a tak na otázku, zda se tento zákon dělal kvůli konkrétním lidem, odpověděl: „Měli v tom prsty všichni. Je zajímavé, že banky majetek ve fondech oddělený měly, i když nemusely, ty se chovaly excelentně. Ale takoví Kellnerové ne, ty jejich peníze, to jsou nakradené peníze Diků (držitelů privatizačních kuponů). K jejich cti ovšem musím říct, že si alespoň nekupovali vily a bazény, ale že je dál investovali. Ale pořád ty peníze nejsou čisté.“

V podobném duchu jako Ježek mluvil i Jozef Zieleniec, spoluzakladatel ODS, ale i ekonom a další přítel Klause a člen ODS Jan Stráský, kterému se nelíbilo ani financování privatizačních projektů. V nich státní banky utopily miliardy korun půjčkami porevolučním megalomanským podnikatelům. „Průšvih privatizace byl v tom, že ji Klaus nechal pět let bez dozoru,“ shrnul tehdy problém Ježek, který si opožděně sypal popel na hlavu za to, že proti těmto praktikám víc nevystupoval a nevolal na poplach.

Jistě velmi pozdní lítost, ale pořád lítost…

Desítky mrtvých na ulicích českých měst, které ukazuje krimi série Devadesátky, se jistě nedají srovnávat se stovkami miliard, které netekly úplně tam, kam téct mohly a měly. Některé z těchto peněz, přesněji podivné operace s nimi, k řadě mrtvých také přispěly. Na rozdíl od veksláckých mafiánů se privatizační bílé límce staly základem kapitálové struktury české cesty transformace a měly rozhodující vliv na proměnu vlastnické struktury české společnosti, přecházející od socialismu ke kapitalismu.

Krimi série Devadesátky je prvním krokem k připomenutí doby, která je základem budoucího růstu řady dnešních velkých majetků.

Sklíčená společnost

Devadesátky byly mnohovrstevnaté, ale vrstva práce privatizačních bílých límečků, na něž byly všichni policisté a soudy krátcí, měla na budoucnost společnosti zřejmě největší vliv: hluboko v ní se totiž usadil pocit, že v základu všeho je velká nespravedlnost a podvod. A tento pocit vylézá na povrch zase a znovu a má i přímé politické důsledky.

Krimi série Devadesátky je prvním krokem k připomenutí doby, která je základem budoucího růstu řady dnešních velkých majetků. A v níž byla hlavním pohonem všeho maxima vydělat co nejvíce za každou cenu, třeba i s rizikem na hraně zákona. Seriál, který by rozevíral všechny tyto souvislosti privatizace, by možná nebyl tak sledovaný, protože by v něm nebylo tolik pozoruhodných mrtvol a perverzních, i když dnes už legračních mafiánů.

Pro sebereflexi společnosti by ale byl, při vší úctě k Devadesátkám, mnohem důležitější. Staré hříchy a zášti jinak budou dál svírat celou společnost, v níž pocit majetkové nespravedlnosti trvale bublá pod povrchem a čeká na vhodnou chvíli, kdy se naplno vyvalit ven.

Víc devadesátek?

• Prachy, za který se holka svlíkne i z kůže. Život prostitutky
• Ve vlastní šťávě. Jak (se) vařil český národ podle porevolučních kuchařek
• Jak na pohrobky kuponové privatizace?
• Co by bylo bez „kuponovky“

• Pavel Kohout o Petru Kellnerovi: Je to velký hráč

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag