Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Zdaňte nás víc, volají bohatí. Štědrost, nebo vyčůranost?

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 25. 1. 2022 | 1 komentář | 8 551
bohatstvídaněmajetekmiliardářinerovnost

Stovka miliardářů a milionářů volá po vyšším zdanění svých peněz a majetků. Pro blaho nás všech. A taky pro to, aby si nenaběhli na vidle.

Zdaňte nás víc, volají bohatí. Štědrost, nebo vyčůranost?

Vyšší daně pro bohaté? Podle výzvy In tax we trust si je sami přejí (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Bohatí z USA i Evropy sepsali otevřený dopis adresovaný účastníkům on-line davoského fóra, ve kterém politiky úpěnlivě žádají, aby si vzali víc z jejich peněz. Signatáři vyjadřují přání, aby vlády jejich osobní bohatství moudře přerozdělily a použily k tomu, aby snížily chudobu a posílily veřejné zdravotnictví.

V dopise nazvaném biblicky „V daně věříme“ (In Tax We Trust) se píše: „Jako milionáři víme, že daňový systém není spravedlivý. Zatímco svět prošel v posledních dvou letech nesmírným utrpením, bohatství většiny z nás rostlo. Jen málokdo z nás přitom může upřímně říct, že platí spravedlivý podíl v daních.“

Dobrý postřeh. Nůžky mezi nejbohatšími a chudými se v posledních letech rozevřely. Příčina je nasnadě – růst cen akcií a nemovitostí přihrával bohatství těm, kteří v nich bohatství už uloženo měli.

Z žebříčku dolarových miliardářů, který sestavuje magazín Forbes, vyplývá, že jen tahle skupina se loni rozrostla o 660 jedinců na 2755. Její úhrnný majetek pak vystřelil z osmi na třináct bilionů dolarů (téměř 282 bilionů Kč). A milionářů je pak logicky násobně víc.

Historie vykresluje ponurý obraz konce extrémně nerovných společností. Je čas postavit se nerovnosti...

Štědrost, nebo strach?

Kriticky uvažující člověk se však musí zamyslet, zda to bohatí s voláním po progresivním zdanění svých peněz a majetků myslí upřímně. Neřežou si signatáři pod sebou větev? Vždyť vlastně předkládají do úvahy myšlenku, zda si společnost (byť zadlužená, ale pořád bohatá) může miliardáře dovolit.

Kdo podepsal?

Čekáte Warrena Buffeta, Elona Muska a další miliardářská esa? Omyl. Výzvu In tax we trust podepsalo v době psaní textu 111 bohatých lidí z USA a Evropy, jejichž jména vám povětšinou asi nic neřeknou. Tak třeba německá milionářka Stefanie Bremer, která se zapojila už do předchozí výzvy #taxmenow, nebo nizozemský investor Martijn Kaag. Takových bohatých byste i u nás napočítali stovky, z Česka se však nikdo k výzvě zatím nepřipojil (ale stále může). Ze současného seznamu vyčnívají snad jen sourozenci Abigail a Tim Disney ze slavné Disneyovic rodiny. Ta opravdová miliardářská smetánka má už podobné výzvy za sebou, otázkou zůstává, proč nikdy nebyly vyslyšeny. 

A není snad za zmíněným provoláním jen snaha otupit kritiku miliardářské filantropie? V Americe i Evropě přibývá hlasů, aby se peníze, které superbohatí podle svých preferencí posílají na neziskové projekty (často kamsi do horoucích pekel), rozdělovaly doma a demokraticky – zvolenými zástupci lidu.

Nasnadě je také otázka, zda dopis nemotivoval spíš než morální postoj racionální obava z výbuchu hněvu nespokojených davů vyvolaného příjmovou nerovností, který dříve či později může nastat. Navozuje ji samotný závěr dopisu, v němž se dočtete:

„Historie vykresluje ponurý obraz konce extrémně nerovných společností. Pro blaho nás všech – bohatých i chudých – je čas postavit se nerovnosti a rozhodnout se zdanit bohaté. Ukažte lidem na celém světě, že si zasloužíte jejich důvěru. Můžete rozhodnout, co bude následovat, zda to budou (vyšší) daně, nebo vidle. Poslouchejme historii a vybírejme moudře.“

Mohu utrácet cizí peníze pro někoho cizího. Pak je mi fuk, za kolik a co dostanu. A právě tohle dělá vláda.

Věří v moudré vlády

Věří ale velkodušní signatáři tomu, že vlády s jejich penězi naloží moudře – tak, že všem bude líp? Jsou skutečně přesvědčeni o tom, že dolar, který jim vezme vláda, udělá víc dobra než dolar, který pošlou na charitu sami podle vlastního uvážení?

Mnozí ze signatářů, mezi nimiž ovšem chybí ti nejslavnější boháči (viz box Kdo podepsal výše), vlastní korporace, které dokážou optimalizovat daně tak, že téměř žádné neplatí. A před vládami schovají každičký dolar. Také to může vypovídat o jejich názoru na hospodaření vlád. Bohatí zpravidla mají jasno v tom, jak vlády s penězi nakládají. Vystihl to nobelista Milton Friedman ve svém památném výroku v rozhovoru pro Fox News v roce 2004:

Anketa

Co tím asi sledují?

„Můžete utratit své vlastní peníze sám pro sebe. Pokud tohle děláte, dáváte si pozor a snažíte se za peníze dostat co nejvíc. Potom také můžete utratit své peníze pro někoho jiného. Například někomu koupím dárek k narozeninám, přitom se příliš nestarám o obsah, ale dávám pozor na cenu. Také mohu utrácet cizí peníze pro sebe, to si zaručeně dopřeji dobrý oběd. A nakonec mohu utrácet cizí peníze pro někoho cizího. Pak je mi fuk, za kolik a co dostanu. A právě tohle dělá vláda.“

Obdobné výzvy, jakou je ta nynější, adresovali v minulosti vládám i Bill Gates nebo Warren Buffett. Za nynějším listem žádná globálně zvučná jména nestojí, snad s výjimkou dědiců Disneyova impéria. Tak, či onak, sotva se dá počítat, že volání po zdanění bohatých fyzických osob vlády vyslyší.

Zkušenosti ukazují, že bohatí mají manuál na to, jak své výnosy a majetky v časech daňové nepohody odvést do daňově pohostinnějších zemí. A kdo ví, zda by mezi nimi nakonec nebyli i někteří z těch, kteří hlásají „víru v daně“.

Kam dál?

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.