Neinvestujte do tokenů, investujte do dinosaurů

Gabriel Pleska
Gabriel Pleska | 7. 11. 2021 | 2 173
enviromentalismusnewslettersucho

Ovšem. Dinosaurus tu není metafora, nějaká známá firma, co jede jenom ze setrvačnosti. Je to skutečný dinosaurus. Ceny fosilních zdrojů zkrátka rostou. Proto máme i recept pro exklienty Bohemia Energy. Další dávka chytrého čtení je tu.

Neinvestujte do tokenů, investujte do dinosaurů

Zdroj: Shutterstock.com

Dodavatelé energií si sirotky po Bohemce chtějí uvázat na co nejdelší dobu. V rozhovoru s Olgou Skalkovou radí expert Michal Šnobr k uzavření smlouvy na rok, na víc ne. Věří, že ceny klesnou. A k tomu srozumitelný návod, jak postupovat, pokud k těm pozůstalým právě patříte.

Po městech už nejezdí chlapíci s vozíkem, co by vykupovali hadry, kosti. Ale přece se s kostmi dá dobře kšeftovat. Když jsou to ty správné. V Paříži dražili zatím největší nalezenou kostru triceratopse, kupec za ni zaplatil v přepočtu skoro 170 milionů korun. Zdaleka to není první dinosaurus prodaný v posledních letech do soukromých sbírek, naopak. Zdá se, že jde o počínající nový byznys. A tak se ptáme, kdy si my chudší budeme moct koupit aspoň kousínek druhohor v podílovém fondu.

Když na vás někdo spustí hatmatilkou plnou blockchainů a tokenů o skvělém projektu, jsou dvě možnosti. Dává to smysl, ale vy tomu nerozumíte. Nebo to smysl nedává. Zvlášť v tom druhém případě často následuje návrh, že byste do toho skvělého projektu měli strčit peníze. Nejnověji třeba do Xixoio. Přečtěte si o tom od Jirky Hovorky na Peníze.cz a strčte radši někoho ze schodů.

Věda

Vychází nový Vesmír a na webu se z čísla objevil rozhovor Ondřeje Vrtišky s hematologem Josefem Prchalem, čerstvým laureátem ceny Neuron. Povídání o jeho životě a kariéře je tak strhující, že se nezarazíte ani o občasné minové pole názvosloví, které normálnímu člověku zní jako zaklínadla. Vypíchnul bych dvě věci, které se mně líbí: Josef Prchal si k vědecké práci vždycky držel i lékařskou praxi. A neúnavně pomáhá českým studentům ke kontaktům se světovou špičkou v oboru. Není to asi vždycky nezbytné, ale udržovat kontakt se zemí i s vrcholy je podle mě pro vědce důležité.

Servírujeme svět!

Chytré čtení na víkend

Nabízíme vychucený talíř duševní stravy. Chtěli byste každý pátek dostávat do e-mailu přehled nejlepšího inspirativního čtení, které z hlubin českého i světového čtení vyšťoural tým magazínu Finmag a webu Finmag.cz?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru.

Rozhovor se špičkovým vědcem máme i na Finmagu. Zuzana Válková mluvila s německým virologem Hansem-Georgem Kräusslichem. „Kdyby pan kolega vystoupil na půdě amerického MIT, budou se na něj stát fronty,“ říká o něm Jan Konvalinka. Řeč je samozřejmě i o koronaviru a skvělé jsou postřehy o tom, jak má a může vědec mluvit s médii.

„Tohle je profil pološíleného vědce a popularizátora vědy, který se po nocích vyžívá ve psaní v nekonečných geologicko-vesmírných tweetových vláknech.“ Tak se na Twitteru uvádí Dr. Petr Brož. Nevím, jestli to dr. před jménem je nějaký trolling, ale je to fuk. Nejen když někde bouchají sopky, jako nedávno, mají čeští Tvíteřané stálý přísun stravitelného infa o matičce Zemi a neživé přírodě. A o tom, jak vám může zničehonic ožít pod nohama.

Země

Entomolog Vojtěch Novotný psal kdysi skvělé články, ve kterých vědecky nezaujatýma očima porovnával českou společnost a společnost na Papui-Nové Guinei, kde uprostřed pralesa postavil biologickou stanici. Jestli na soubor těchhle poloesejí-polofejetonů narazíte, kupte ho, vyšel pod názvem Papuánské (polo)pravdy. Teď je ale pan Novotný, jak by řekl kouzelník Žito, nasrán. Píše o přidávání palmového oleje do motorových biopaliv. Poptávka roste, rostou i olejové palmy. Tam, kde dřív býval bohatý les. A tohle si zapište za uši: „Nic takového jako udržitelný palmový olej neexistuje.“

Ke kafi ku poslechu máme...

Mikrofounek
Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté. Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

Rok 2021. Spisovatelka a publicistka Alena Zemančíková píše do Salonu Práva o poválečném pohraničí. Vypravěči minulosti – historici i spisovatelé vůči němu mají dluh. Za komunistů byl příběh vysídlení i dosídlení vyprávěný jen ideologicky. V devadesátých letech se perspektiva obrátila, což je po letech mlčení pochopitelné, potřebovali jsme poznat i extrémní příběhy bezpráví, za které mohli Češi. A teď by asi už byl nejvyšší čas na trochu věcnosti: „Téma dosídlení tak čeká na zpracování bez trapného oslavování, ale také bez hanobení prostého lidského úsilí obstát,“ píše Zemančíková.

Když se objevil architekt Frank Gehry v Simpsonech, jeho pracovní metoda je trochu zjednodušená: zmuchlá kus papíru a návrh na koncertní halu je hotov. Že to tak jednoduché není a že je Gehry jedním z nejslavnějších žijících architektů právem, psal v novém Finmagu Peter Bednár. Teď ve Winternitzově vile v Praze začíná výstava jeho děl, samozřejmě i s modely Tančícího domu, kterému jsme ve Finmagu ke čtvrtstoletí věnovali i další text.

Jája Pivcová napsala diplomku o suchu a o tom, jak na jeho hrozbu reagují v menších obcích. V Sedmé generaci otiskli její shrnutí a je to čtení neveselé. Hrozba většinou nikoho nezajímá, dokud se nezačne měnit v realitu a ve studně nejste na dně. Odpovědnost nikdo moc nechce a dotace by třeba šly: jen je nad síly samospráv se crcat s administrativou, když výsledek je krajně nejistý. Jenže shora se to neudělá.

Autor článku

Gabriel Pleska

Gabriel Pleska

Vystudoval český jazyk a literaturu. Pracoval v literárním časopise a na tiskovém oddělení České pošty, později na volné noze jako korektor a editor. Píše recenze na knížky pro děti a texty pro svoji rockovou skupinu.