Angličtinářům jsem v několika posledních newsletterech doporučoval zahraniční články o nenápadné provázanosti ekosystémů a nelidské nebo dokonce neživočišné inteligenci. Štěpán Šanda teď v Revue Prostorpředstavuje dvě nové knihy, které podobná témata přibližují českým čtenářům. K tomu doporučuju starší článek Martina Vohníka z Živy o wood wide webu: „Až tedy budete příště sbírat lesní plody na nějakém zastíněném místě, je hypoteticky možné, že alespoň část vámi později zkonzumovaných cukrů má původ v produktech fotosyntézy okolních stromů.“ Což je nakonec možná příliš divoká konstrukce: kdo vydrží lesní plody konzumovat později?
StrangeCatchpíše o solarpunku, utopickém žánru točícím se kolem hojnosti čisté energie. Zmiňuje při tom fascinující solární parní stroj z 19. století a vypozorovává jeden paradox: „je zajímavé, že levicová a rebelující kultura cyberpunku dle mého úsudku vesměs zrodila rebelující pravicovou ideologii anarchokapitalismu, ale o tom možná jindy.“ Těším se to „jindy“.
Promluvme si o toxické feminitě, vyzývá v Heroine Tereza Semotamová. Vybírá příklady, které mi přijdou jako daleko menší problémy než ty, které se přisuzují toxické maskulinitě – sexuální násilí nebo honičky za volantem působí mnohem víc utrpení než „mikroagrese v podobě nevyžádaných rad“. Nicméně otázka po existenci a případné povaze toxické feminity je legitimní a důležitá. Jeden tip na projev se závažnými dopady bych měl: je jím nevyžádaná nebo dokonce odmítaná péče. Všechno to kontraproduktivní ochraňování, zachraňování nebo vykrmování především dětí a mužů.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
Anglicky
Gideon Lewis-Kraus má v New Yorkerupěkně rozkročený longread o tom, do jaké míry jsou naše šance ve společnosti ovlivněné našimi geny, proč být k některým z takových zjištění skeptičtí a proč by naopak lidé, kterým jde o to ty šance narovnat, neměli poznatky genetiků ignorovat.
Třikrát o práci, od klasiků žánru: Oliver Burkeman připomíná, že do ní nemůžete být plně pohroužení víc než tři nebo čtyři hodiny denně, nechť je proto vaším cílem chránit si to málo, a jestli máte zbytek prosedět na poradách, budiž. Na co se v těch několika požehnaných produktivních hodinách zaměřit, radí Paul Graham. Jste z tak velkých výzev úzkostní? Jistě, proto je nutné překonávání úzkosti denně trénovat, klade na srdce Steven Pressfield.
Proč tak rád čtu magazín NOEMA: v každém článku narazím na nějaký detail, který prozrazuje, že ho psal člověk s upřímným zájmem o věc a po skvělé rešerši. V Dlouhém pochodu k zelené Číně to je srovnání nových amerických a čínských pasů, vyzdobených krajinkami: americký má na poslední stránce Měsíc, čínský tchajwanské jezero. Hlasy ze záhrobí zase začínají zmínkou o tom, že v životopisném dokumentu Roadrunner nečte ze svého dopisu příteli skutečný Anthony Bourdain, ale software napodobující jeho hlas.
Na závěr v podstatě už tradiční připomínka, že svržení kapitalismu není nejvhodnější první krok na cestě k řešení klimatické krize.
