Válka proti teroru neskončila. Blíží se druhé kolo

Scény zmatku na kábulském letišti, kde se tisíce Afghánců snažily prchnout ze země, zprávy o diplomatech různých zemích narychlo pálících tajné dokumenty a záběry Tálibánců oslavujících vítězství nad Amerikou, jejich focení s ukořistěnou americkou vojenskou technikou (z níž část už prodávají dalšímu nepříteli Ameriky, Íránu) jasně ukazují, že v Afghánistánu jde o porážku USA i Západu. A vypadá to dokonce jako prohra v celé „válce proti teroru“.

Ta začala po atentátech teroristické organizace al-Káida 11. září 2001 v USA. Právě dnes je to tedy přesně dvacet let od chvíle, kdy útoky na USA doslova otřásly celým světem. Vedení al-Káidy, včetně jejího vůdce Usámy bin Ládina, se skrývalo právě v Afghánistánu. Byli to hosté Tálibánu, který je odmítl vydat – a byl pak svržen americkou invazí.

Další břímě boje ponesou náboženští radikálové. Extremisté budou bojovat proti extremistům a Američané se budou dívat či povzbuzovat.

I prohra může být vítězství

Přesto označuje americký prezident Joe Biden stažení z Afghánistánu a přenechání země v rukou Tálibánu za úspěch. Podle Bidena šlo v Afghánistánu zejména po dopadení a smrti bin Ládina v roce 2011 (ten byl zabit v sousedním Pákistánu) v podstatě o zbytečnou misi, protože původní cíl dopadení a potrestání teroristů byl splněn. Biden měl ostatně o americkém angažmá v Afghánistánu pochybnosti už dlouho. Víc než desetiletí prosazoval nejprve přenesení větší odpovědnosti za boje a vůbec vývoj v zemi na samotné Afghánce a později stažení amerických vojáků.

Nepříjemný host Usáma bin Ládin

Shutterstock

Zakladatel teroristické organizace al-Káida Usáma bin Ládin se znal s některými činiteli Tálibánu ještě z období boje proti Sovětům, kteří byli v Afghánistánu od roku 1979 do roku 1989 a podporovali tamní komunistickou vládu. Usáma bin Ládin se vrátil do Afghánistánu v roce 1996 poté, co odešel ze Súdánu. O pár měsíců později z Afghánistánu „vyhlásil válku“ Spojeným státům a v roce 1998 jeho organizace spáchala velké atentáty na americké ambasády v Keni a v Tanzánii.

Tálibán vítal bin Ládina jako zdroj financí. Ale trvalo poměrně dlouhou dobu, než našel společnou řeč a posléze se spřátelil se šéfem Tálibánu mullou Umarem a složil slib věrnosti. Postupně se ale stával bin Ládin pro Tálibán kvůli své teroristické činností v zahraničí stále větší přítěží, které se ovšem nemohl jen tak zbavit. Dokonce ani po atentátech 11. září. Tradiční kmenový kodex cti totiž velí nevydat hosta, kterým v Afghánistánu bin Ládin byl. Kdyby tento kodex vedení Tálibánu porušilo, ztratilo by autoritu. A tak se přes snahu části Tálibánu nepovedlo Ládina zbavit a akce proti němu smetla i Tálibán.

V roce 2009, když Biden sloužil jako viceprezident Baracka Obamy, byl proti tomu, aby se do země posílalo víc vojáků, naopak požadoval omezení jejich počtu. Ten ale Barack Obama přesto zvýšil a dočasně potlačil povstalce. Biden podle agentury AFP tvrdí, že právě jeho tehdejší odpor ke zvýšení počtu amerických vojáků je jedna z věcí, na kterou je v životě „nejvíc hrdý“.

Biden věří, že ukončení americké „nejdelší války“ bylo jediným řešením situace, kdy Američané v Afghánistánu dlouhá léta válčili, ale Tálibán a další povstalci ani po roce 2001, kdy byla ustavena centrální vláda, nikdy nebyli úplně poražení. Biden nedávno přímo prohlásil, že „končí éra velkých vojenských operací vedených ve snaze předělat jiné země“, čímž mínil Afghánistán. Zároveň zřejmě věří tomu, že Tálibán dodrží dohodu, kterou uzavřel s jeho předchůdcem v úřadu Donaldem Trumpem: totiž, že Tálibán „zabrání jakékoli mezinárodní teroristické skupině nebo jedincům, včetně al-Káidy a Islámského státu v Chorásánu, ve využití afghánského území k ohrožování bezpečnosti Spojených států, jejich spojenců a dalších zemí“.

Sází na to, že Tálibán může, bude chtít a dokáže bojovat sám na území Afghánistánu proti teroristům. Což lze pak chápat vlastně jako americké vítězství v boji proti terorismu. Další břímě boje ponesou místo amerických a dalších západních vojáků pro Západ nepříliš sympatičtí náboženští radikálové. Tím líp, extremisté budou bojovat proti extremistům a Američané se budou dívat či povzbuzovat.

Nikdo z Tálibánu, ani členové jeho umírněnějšího křídla, nikdy veřejně neodsoudil činy Usámy bin Ládina či organizaci al-Káida jako celek.

Dočasná hibernace al-Káidy

Plán je to dobrý, jen nevíme, jestli bude fungovat. Ze dvou důvodů: za prvé není jisté, zda se Tálibán bude chtít rozejít s protizápadními teroristy a extremisty, zejména se členy al-Káidy. Za druhé, ani když bude chtít, není jisté, zda proti nim dokáže účinně bojovat a skutečně je potřít. Dokonce to může být nesnadné i s přímou či nepřímou americkou pomocí.

Shutterstock

Dvě rány do hlavy? Pardon, ale nevěřím!

Ještě než jsem s tímhle článkem začal, pomyslel jsem si: a jéje, tak tímhle dělám opravdu mílový úkrok stranou od mainstreamu. A to je jen začátek. Svůj pohled rozeného Amíka na smrt Usámy bin Ládina shrnul novelista Gonzalo Lira a Finmag.cz si to nenechal utéct.

První problém souvisí s tím, že Tálibán není zdaleka jednotné hnutí. Jsou v něm různé skupiny a frakce. I když se dnes mluví o tom, že se Tálibán zmodernizoval, že je mnohem pragmatičtější než před rokem 2001, že jde o Tálibán 2.0, stále jsou v hnutí lidé, kteří udržují styky se členy al-Káidy a jsou pro spolupráci s ní. Například zpráva OSN z jara letošního roku upozorňuje na to, že al-Káida a Tálibán stále udržují vzájemné styky, byť komunikace mezi nimi je schválně omezená. Zároveň připomíná, že část členů Tálibánu spojují se členy al-Káidy dokonce i příbuzenská pouta.

„Tradičnější“ členové Tálibánu, a nemusí jít nutně o starší lidi, jsou pro udržení styků s al-Káidou. Jde především o Tálibánce pohybující se v Afghánistánu nebo na hranicích Pákistánu. Příkladem může být třeba syn zakladatele hnutí mully Omara. Nehledě na to, že některé mladší členy Tálibánu může přitahovat větší radikalismus a světový rozmach al-Káidy: zatímco Tálibán je mixem tradicionalistického a moderního islamistického hnutí, které podporuje boj muslimů v zahraničí hlavně verbálně, al-Káida zkrátka něco dělá.

Ve skutečnosti ovšem al-Káida momentálně sama nic moc nedělá a podle některých zdrojů chtějí její členové, zejména část jejího užšího vedení, v Afghánistánu hlavně přežít. Teprve pak a až po nějaké době by mohla nějaký velký útok v zahraniční zosnovat. Někteří experti, například Ibraheem Bahiss z think-tanku International Crisis Group, tvrdí, že teď al-Káida v Afgánistánu nemůže jednat nezávisle na Tálibánu. Co Tálibán několika stovkám členů al-Káidy skrývajícím se v Afghánistánu dovolí, to záleží na tom, jaká skupina v něm převládne. Každopádně al-Káida z Afghánistánu v žádném případě nezmizí a za pár let z něj může znovu zaútočit.

Mimochodem, nikdo z Tálibánu, ani členové jeho umírněnějšího křídla, nikdy veřejně neodsoudil činy Usámy bin Ládina či organizaci al-Káida jako celek. A nechystají se al-káidisty ze země vypudit či dokonce předat západním úřadům.

Zda udrží Tálibánci Islámský stát v Afghánistánu pod kontrolou, a tím zabrání i jeho útokům v zahraničí, zůstává otázkou. Technicky to zřejmě zvládne...

Tradice a konec světa

Další výraznou teroristickou skupinou v Afghánistánu, která ohrožuje celý Západ, je Islámský stát v Chorásánu. Ten je součástí organizace Islámský stát s vedením v Sýrii a Iráku. Pro afghánský Tálibán je to nepřítel, byť se část z jeho členů rekrutovala z bývalých Tálibánců. Dobře je to vidět na tom, že Tálibán po ovládnutí vládních vězení propustil teroristy a povstalce s výjimkou příslušníků Islámského státu. Šéfa Islámského státu v Chorásánu Abú Omara Chorásáního a osm jeho druhů pak Tálibánci b Kábulu popravili.

Obě skupiny dělí stěží překonatelné rozdíly. Stručně řečeno, Tálibán je pevně svázán s afghánskými tradicemi a nemá globální cíle, zatímco Islámský stát je celosvětová organizace založenou na návratu k do jisté míry vymyšleným a idealizovaným původním tradicím, afghánské muslimské tradice a zvyky odsuzuje jako neislámské. Tálibán chce mít „pořádek“ doma a chovat se jako řádný správce země, dokud někdy v budoucnu nepřijde konec světa, Islámský stát tvrdí, že navazuje přímo na proroka Mohameda a jeho druhy, konec světa chce aktivně přivolávat a vyhrát v poslední bitvě. Takto odlišné pohledy nevyhnutelně vedou ke střetům.

Zda udrží Tálibánci Islámský stát v Afghánistánu pod kontrolou – a zabrání tím i jeho útokům v zahraničí, zůstává otázkou. Technicky by to zřejmě zvládnul, zvláště když pravděpodobně dostane přístup k informacím od západních rozvědek i amerických letadel (či spíš družic). Ostatně, po útocích proti americkým vojákům v Kábulu minulý měsíc Tálibán právě takové informace o Islámském státu z USA získal.

To ale nebude stačit. Předpokladem úspěšného boje proti Islámskému státu a dalším podobným radikálům – a takových skupin jsou tu desítky – je efektivní kontrola celého afghánského území. „Pokud tu budou oblasti, které nejsou ovládány, teroristé a kriminálníci typu Islámského státu je zaplní,“ varuje Amín Tarzí, odborník na Afghánistán z Univerzity námořní pěchoty v americkém Quanticu.

Kontrolu území celého Afghánistánu ze strany Tálibánu usnadní, pokud Tálibán zapojí do své vlády i představitele dalších národností mimo dominantních Paštúnů a také některé umírněné neislamistické politiky. Základní podmínkou kontroly celého Afghánistánu ale je, že Tálibán dokáže udržet dobré vztahy se sousedními zeměmi i velmocemi.

Tendence je spíše podporovat tálibánský režim, než povstalce proti němu. Jak dlouho tahle situace vydrží, ale není jisté.

Budoucnost v cizích rukou

Pokud se sousední země rozhodnou razantněji podpořit opozici proti Tálibánu, nemá islamistické hnutí šanci dosáhnout úplné kontroly. Ostatně, Tálibán si to už jednou vyzkoušel. Dobré vztahy s Pákistánem pomohly Tálibánu od roku 1994 v ovládnutí jihu a nakonec celé země, ale na severu proti Tálibáncům stále bojovaly oddíly Tádžiků a Uzbeků, které podporovaly středoasijské země, Indie, částečně Rusko a Írán a nakonec i tajné služby USA. Navíc tehdy neexistovalo silné radikální islamistické teroristické hnutí, které by bojovalo proti Tálibánu, naopak jednotlivé islamistické skupiny spoléhaly na spolupráci s Tálibánem.

Dnes to vypadá tak, že s Tálibánem chtějí všechny země buď spolupracovat, nebo se korektně ignorovat. Tendence je spíše podporovat tálibánský režim než povstalce proti němu. Jak dlouho tahle situace vydrží, ale není jisté. A pak může Západu či jiným zemím zase dojít trpělivost.

Tálibán sice vydal prohlášení, že nechce se žádnou sousední zemí bojovat nebo nechat využít své území pro útoky na okolní země, ale rozhodně se nedistancoval od pákistánského Tálibánu (TTP) bojujícího proti pákistánské vládě či protindických skupin bojujících v Kašmíru včetně těch teroristických. Tálibán oficiálně tvrdí, že je to věc těchto zemí a jejich muslimů, do které se nechce míchat. Útočiště jim ale zcela poskytovat nepřestane. Stejně jako členům al-Káidy, kteří se časem určitě dají do přípravy atentátů proti Západu.

Za pár let se tak Afghánistán zase může stát problematickou základnou mezinárodního terorismu.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag