Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Chcete žít v Británii? Tak do fronty a začněte se modlit

Adam Zámečník
Adam Zámečník | 8. 9. 2021 | 1 komentář | 13 802
brexitpracovní sílaVelká Britániezahraniční politika

I když žijete v Británii deset let, neznamená to, že vás země jen tak přijme. Sliby dané před brexitem neplatí a pobrexitová imigrační politika je tak složitá, že už ani někteří Evropané nemají na ostrovech své místo jisté.

Chcete žít v Británii? Tak do fronty a začněte se modlit

Současný ministerský předseda Boris Johnson (na transparentu vpravo) sliboval Evropanům vstřícný přístup i po brexitu, realita při získávání trvalého pobytu ve Velké Británii je ale zcela opačná. (ilustrační foto)

Zdroj: Mia Elliott Smith / Shutterstock.com

V lednu 2021 skončilo jedenáct měsíců trvající přechodné období brexitu. Na přelomu roku se tím změnila i pravidla pro imigraci do Británie ze zemí EU. Až se začátkem léta ale přišel další velký krok: Evropané žijící na britských ostrovech mohli do konce června podat žádost o takzvaný status „usedlíka“ (settled status).

Podobná pravidla platí i pro Brity žijící napříč EU, v Británii je to ale výrazně větší téma kvůli počtu na ostrově žijících cizinců-Evropanů. Většina odhadů mluví o zhruba třech milionech občanů EU, což není ani v kontextu bezmála sedmdesátimilionové země málo.

Jenže už tady nastává první problém: podaných přihlášek o status „usedlíka“ v rámci nového rezidenčního systému EU Settlement Scheme bylo k začátku července přes šest milionů. V souvislosti s tím se v médiích začaly objevovat první případy Evropanů zadržených na hranicích. Někteří přitom už dávno měli status usedlíka i podanou přihlášku o občanství.

Zájem o získání statusu rostl v posledních měsících, čímž se ale jen zvyšoval počet přihlášek, které v dané chvíli čekaly na schválení.

Statusy a nejistota

Realitou dneška je, že slib z brexitové kampaně Vote Leave, že trvalý pobyt bude udělen všem občanům Evropské unie žijícím v Británii, neplatí. Přestože toto prohlášení v červnu 2016 podepsal komě ministryně vnitra Priti Patelové i nynější premiér Boris Johnson, systém příliš nefunguje a podáním formulářů britským úřadům to zdaleka nekončí.

Například přes 2,3 milionu žadatelů dostalo oproti všem očekáváním zatím jen dočasný pre-settled status. Ten je určený pro evropské občany žijící v Británii méně než pět let, až po jejich uplynutí ho lze přeměnit na status trvalý. Jenže i o ten předběžný status může člověk snadno přijít. Třeba když se rozhodne strávit víc než půl roku mimo Británii. Tím přeruší potřebnou dobu pobytu a na trvalý status může zapomenout.

Úprk před koronou

Koronavirová pandemie zkomplikovala mnoha občanům Evropské unie situaci ještě víc než zmatené britské úřady. Během prvních měsíců pandemie se mnozí z nich rozhodli na neurčitou dobu vrátit z Británie zpátky do svých domovů, ať už kvůli obavám z nepředvídatelné situace nebo kvůli uzavření pracovišť. Někteří se ale tímto rozhodnutím připravili o možnost získat trvalý pobyt, pokud jejich delší prodlení mimo Británii nebud shledáno jako dostatečně odůvodněné.

Kvůli tomu bylo pro mnohé komplikovanější sehnat oficiální dokumenty a vyřídit si občanské průkazy a pasy. „Viděli jsme to u Portugalců a Rumunů, kteří kvůli koronaviru a byrokracii ve svých rodných zemích nemají přístup k dokumentům nebo si třeba nestihli zažádat o nový občanský průkaz,“ říká Maike Bohnová, spoluzakladatelka the3million, organizace, která vznikla po referendu v roce 2016 s cílem hájit zájmy evropských občanů v Británii po brexitu.

Pokud tedy chtějí držitelé dočasného statusu skutečně dostat povolení k trvalému pobytu ve Spojeném království, od července si musí hlídat přesný počet dnů strávených mimo Británii. V době lockdownů, rázných kroků firem a všeobecné pandemické paniky to ovšem byl pro hodně z nich nesplnitelný úkol (viz box Úprk před koronou).

Systém pro získávání statusu usedlíka se dočkal kritiky hned při svém spuštění, protože byl závislý na aplikaci pro chytré telefony. A ta byla navíc dostupná jen pro operační systém Android. Přestože britská vláda začala v posledních měsících zohledňovat i tyhle komplikace, všechno bylo a je až příliš chaotické na to, aby to fungovalo.

Například Maike Bohnová z organizace the3million hájící zájmy evropských občanů v Británii po brexitu upozorňuje, že úřady všechno připravovaly narychlo, za pochodu a často až poté, co na problémy upozornila veřejnost. Tak to bylo i v případě zohlednění dopadů pandemie na přihlášky, kdy britské ministerstvo vnitra některé podmínky rozšířilo až po žádosti o soudní přezkoumání, kterou podala charita Here for Good.

Zájem o získání statusu usedlíka navíc významně rostl v posledních měsících před finálním datem. S tím se však jen zvyšoval počet přihlášek, které v dané chvíli čekaly na schválení. V dubnu jich bylo 305 tisíc, na konci června už 330 tisíc. A vzhledem k tomu, že britská vláda dovoluje odevzdání opožděných přihlášek, počet roste i nadále. Ke konci července už bylo takových čekajících přihlášek kolem 483 tisíc.

Většina z nich projde systémem nejpozději do několika týdnů, organizace the3million ovšem eviduje i čekatele, kteří nedostali rozhodnutí ani po několika letech. „V nejhorších případech šlo o lidi, co od ministerstva vnitra neměli v ruce výsledek řízení ani po dvou letech. Další čekali i víc než čtyři měsíce,“ říká Bohnová.

Kvůli delším frontám a většímu počtu podaných přihlášek se zároveň podle ní objevily i další nejasnosti. Britská vláda totiž v reakci na zahlcenost systému uvolnila pravidla pro rezidenci evropských občanů, kterým nově stačí certifikát potvrzující podání přihlášky. Charity jako je the3million ovšem upozorňují, že úřady na ně nehledí. „Máme tu sociálně ohrožené a vyloučené evropské občany, kteří obdrželi varování, že pokud nebudou mít do prvního července status, nedostanou příspěvek na bydlení nebo sociální podporu,“ říká Bohnová.

Situace se týká hlavně občanů ze zemí, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004 a 2007. Tedy i České republiky.

Problémy i pro Čechy

Chaotickou situaci dokreslují příběhy Evropanů, jejichž přihlášky byly zamítnuté a status nedostali, přestože v Británii strávili velkou část svého života. Podle původních slibů politiků i stávajících pravidel by přitom měli mít na trvalý pobyt i britské občanství plné právo.

V médiích se v roce 2019 objevil případ známého polského kuchaře Damiana Wawrzyniaka, který strávil v Británii víc než 15 let a vařil mimo jiné i pro členy britské královské rodiny. Po podání přihlášky o Settled Status ho ale úřady odmítly a přiřkly mu jen status dočasný. Nizozemská novinářka Dahaba Layla Ali pracující pro BBC zas žila v Británii od svých deseti let, ale ani ona trvalý status nezískala.

Brexit
Shutterstock

Lži přetavené v absurditu. Brexit ukázal Britům sílu manipulace

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Británie definitivně dokončila své vystupování z Evropské unie a začala žít na vlastní pěst. Jenže... Petr Fischer trefně o brexitu a vystřízlivění Britů nad odchodem z EU.

Veřejně propírané jsou pak i výzvy na podání přihlášky v novém systému i vůči Evropanům, kteří už britské občanství mají. S tím má zkušenost například Markéta Doležalová, česká sociální antropoložka pracující pro univerzitu v Leedsu. Ta se ve své práci mimo jiné zaměřuje na romské komunity na severu Anglie, které mohou mít kvůli brexitu problémy.

Zmiňuje hlavně problém zaměstnávání přes pracovní agentury, které hojně využívají zero-hour contracts, tedy smlouvy bez garantované pracovní doby. „Tito lidé pak mohou mít z pohledu úřadů mezery v rozhodné odpracované době. Je tedy možné, že pak nebudou moci prokázat pět let nepřetržitého pobytu v Británii,“ vysvětluje Doležalová.

Podle ní se tahle situace týká hlavně občanů ze zemí, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004 a 2007. Tedy i České republiky. Tihle lidé pak mohou mít problémy s doložením rezidence nejen kvůli tomu, že byli často zaměstnaní v pracovních agenturách, ale i už zmíněným „pandemickým“ opakovaným návratům do své rodné země.

Úskalí pobrexitových pravidel se samozřejmě řeší už i v politických kruzích. Zaznívají hlasy, že si Británie na současné problémy zadělala už v roce 2004.

Trvalý odchod

Odchod některých Evropanů z Británie je tak kvůli brexitu v mnoha případech trvalý, což mělo negativní dopad i na část britské ekonomiky. Hned v několika sektorech, ve kterých dřív často pracovali lidé ze zemí střední a východní Evropy, chybějí pracovní síly. Odliv zaměstnanců z EU zaznamenal hlavně stavební sektor, ale i služby či zemědělství.

Třeba na anglickém jihu a východu chybějí zemědělcům dosud běžní sezonní zaměstnanci. „Před brexitem jsme mohli zaměstnat lidi z Rumunska a Bulharska. Teď to, pokud nemají platný pobyt, nejde,“ říká pro BBC Simon Turner, majitel ovocné farmy z Norfolku.

Co sliboval Boris?

Boris Johnson
Michael Tubi / Shutterstock.com

Součástí kampaně pro odchod z Evropské unie bylo i ukončení volného pohybu lidí a vytvoření nového bodového imigračního systému. Takzvaný „australský“ systém nyní platí i pro evropské občany a každý kandidát musí splnit několik podmínek, které mu dají potřebných 70 bodů. Brexitová kampaň přitom slibovala, že trvalý pobyt dostane každý evropský občan, který v Británii žil. Po samotném referendu však na tenhle nový systém rezidence Evropané v Británii čekali s nejistotou několik let a výsledný EU Settlement Scheme se tak od tohoto slibu významně liší.

A to to ani zdaleka nebyla jediná Johnsonova lež...

Britská vláda se tenhle nedostatek pracovních sil snaží zacelit tím, že pro sezonní pracanty rozdává 30 tisíc víz. Přesto se řadě britských zemědělců lidí pořád nedostává. A nepomohla ani motivační kampaň pro britské občany, která k práci na farmách lákala během první vlny koronavirové pandemie: tenhle „pilotní systém“ po neúspěchu rovnou zrušili.

Úskalí pobrexitových pravidel se samozřejmě řeší už i v politických kruzích. Zaznívají hlasy, že si Británie na současné problémy zadělala už v roce 2004, kdy vláda Tonyho Blaira rozhodla o okamžitém uvolnění imigrace z nových členských států EU do Británie. „Tehdy jsme si mysleli, že díky tomu (ekonomicky) předstihneme Francii a Německo. Co jsme ale nečekali, je, že příliv bude tak masivní,“ říká s odstupem času Andrew Adonis, labourista s křeslem ve Sněmovně lordů a kritik brexitu.

Jako bývalý ministr a člen vlády Tonyho Blaira a Gordona Browna byl Adonis přímo u tehdejšího Blairova rozhodnutí. Dnes ho ale lituje, Británie se podle něj měla zachovat jako Německo, které pro nové členy unie svůj pracovní trh po určitou dobu znepřístupnilo. Ve výsledku se tak vyhnulo i vyšší závislosti na zahraniční pracovní síle, kterou nyní Británie naopak musí složitě řešit. „Dnes sem můžou přijít už jen lidé s platným oprávněním,“ stýská si Adonis.

Naopak pozitivním efektem odlivu zahraničních pracovníků je pro Brity příležitost získat vyšší plat. Projevilo se to například u prohlubujícího se nedostatku řidičů kamionů. Ten je sice ovlivněn i dalšími faktory, mezi nimiž lze jmenovat hlavně vleklé problémy na hranicích při kontrolách zásilek, ale podle britské asociace RHA sdružující řidiče kamionů je znát právě i odchod Evropanů. Aby tak firmy nové řidiče vůbec nalákaly, musí výrazně zvyšovat platy. Některým řidičům se dokonce téměř zdvojnásobily.

Někteří aktivisté a politici varovali před vznikem dalšího „imigračního limba“ podobného takzvanému Windrush skandálu.

Miliony čekatelů s nejistou budoucností

I kvůli výše popsaným problémům britská vláda umožňuje Evropanům podat přihlášku k trvalému pobytu i v pozdějším termínu. Přesto je budoucnost některých z nich dost nejistá a i když lze předpokládat, že většina trvalý status nakonec dostane, části hrozí, že se z nich nedobrovolně stanou nelegální přistěhovalci.

Bohnová vypichuje jeden příklad: děti narozené v Británii evropským rodičům bez britského občanství. Ti totiž musí podat přihlášku v novém systému i za novorozence, jenže ne všichni o této povinnosti vědí. A kdo ji nepodá, jeho dítě se stane ilegálním přistěhovalcem, i když celý svůj život strávilo v Británii.

Anketa

Chcete žít v Británii?

Někteří aktivisté a politici proto už varovali před vznikem dalšího „imigračního limba“ podobného takzvanému Windrush skandálu. V něm jde především o děti přistěhovalců z bývalých britských kolonií v Karibiku, kteří byli považováni za nelegální přistěhovalce i přesto, že v Británii formálně strávili většinu života. Jejich rodiče, kteří se původně přestěhovali do Spojeného království, přitom na trvalý pobyt měli tehdy automaticky právo.

Kuba Jabłonowský, akademik z univerzity v Exeteru, který se ve své práci zaměřuje právě na budoucnost Evropanů v Británii po brexitu, navíc tvrdí, že se tahle hrozba může do pěti let přímo dotknout vic než dvou milionů lidí. „Tolik je aktuálně držitelů Pre-Settled Statusu. Abyste ale dostali Settled Status, musíte podat přihlášku novou,“ upozorňuje s tím, že vzhledem k současné situaci silně pochybuje o hladkém průběhu schvalování i v budoucnu. „Pro všechny je to nesmírně vysilující.“

Lord Adonis přitom doufá, že výsledkem celého procesu budou miliony nových britských občanů. „To by přineslo novou dynamiku i do britské politiky,“ říká.

Podzimní volby se blíží...

Finmag srpen 2021Zdroj: Finmag

Ivan Bartoš: Nevyměknu! Co když Piráti budou vládnout? Na co se máme připravit? Ač titulky hlásaly něco jiného, zvyšování daní to prý není

Téma čísla: medicínaPavel Jégl: od pazourku ke gama noži • Iva Brejlová a startup Diana Technologies, kde vymýšlejí, jak nově vymýšlet léky • Dominik Stroukal učí investovat do postelí a Jaroslav Šura do zdravotnických firem

Vítězná družstva? Vyřeší bytová družstva nedostatek bytů? Peter Bednár vysvětlí, proč ne teď a ne u nás. Ale potěší: díky nim nebude v architektuře a urbanistice nuda

FIN. Před 50 lety skončil zlatý standard. Teď, říká Josef Tětek, končí to, co přišlo po něm • Má volnonožec někdy volno? ptáme se s Robertem Vlachem • Investice do private equity • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Adam Zámečník

Adam Zámečník

Novinář na volné noze. Zajímá se o britskou politiku, technologie a trendy generace Z. Publikoval v satirickém magazínu Private Eye, na webu Vice nebo na Voxpotu.