Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Čtyřdenní pracovní týden zdraží zboží i služby, varují akademičky

Barbora Urbanovská
Barbora Urbanovská | 28. 8. 2021 | 3 komentáře | 3 862
prácerozhovorsociologietrh prácevolný čas

Pět dní, tedy minimálně čtyřicet hodin v práci? V některých odvětvích ekonomiky to tak být nemusí. Déle než rok trvající pandemie a s ní spojené změny s sebou přinášejí nové postupy – v ekonomice i na trhu práce.

Čtyřdenní pracovní týden zdraží zboží i služby, varují akademičky

Čtyřdenní pracovní týden má svá rizika, varuje Hana Štverková a Petra Horváthová z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Zdroj: Petr Šimčík

Čtyřdenní pracovní týden, o kterém se v poslední době hojně mluví, tak z tohoto pohledu už tak nereálný není. Zavádějí jej například ve Španělsku či na Islandu, kde na něj po úspěšném experimentu přešla řada tamních podniků.

V Česku zkrácení pracovní doby na čtyři dny v týdnu, a tedy třídenní víkend, prosazují sociální demokraté. Současná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová tvrdí, že se mu vlivem automatizace a robotizace beztak nevyhneme. Přijít podle ní má už v této dekádě.

Kde by čtyřdenní pracovní týden fungoval, jaké výzvy a hrozby s sebou přináší a je řešením pro onu generaci Z? Ptali jsme se Hany Štverkové a Petry Horváthové z Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Z různých průzkumů plynou tři priority mileniálů ve vztahu k životu: peníze, jistota a volný čas.

Říká se, že generace Z už práci nedá tolik co generace předchozí, a že chce mít víc volného času. Je to tedy generační záležitostí?

V podstatě ano. Generace Y i Z upřednostňují hodnotu volného času. Tito mladí lidé kladou důraz na možnost skloubení soukromého a pracovního života, takzvaný work-life balance, povyšování a manažerské pozice pro ně nejsou hlavním cílem. Vítají možnost využívat alternativní způsoby práce. Stejně jako předchozí generace pokládají za důležité mít zajímavou práci, mít možnost plně využít všech možností, které jim otevřená společnost nabízí, ale nehodlají tomu obětovat svůj osobní život.

Pojď k nám a pracuj míň

Na trend zkracování pracovního týdne upozornila nedávno i agentura Reuters. Ve svém reportu zmiňuje nejen rozhodnutí Španělska zkrácenou pracovní dobu otestovat, ale právě i kladné zkušenosti z Dánska a Islandu, které potvrzují, že se po zavedení čtyřdenního pracovního týdne v tamní státní správě zvýšila produktivita.

Debaty se ovšem od politických rozhodnutí a státní správy čím dál víc posouvají i k samotným firmám, kde zkracování pracovní doby podle autorů textu začíná stávat součástí náboru nových zaměstnanců. Firmy na zkrácenou pracovní dobu přímo lákají, čímž se snaží v popandemickém stavu zvýhodnit svou pozici na těžce proměněném pracovním trhu. Lidé si totiž podle oslovených personalistů začali v koronavirové krizi víc uvědomovat cenu osobního života a práci už nechtějí obětovat tolik co dřív.

Jako příklad oborů report uvádí vedle technologických firem třeba i cestovní ruch. V soukromém sektoru jsou ovšem tyto snahy zatím spojeny s krácením platu. U státních zaměstnanců je to většinou naopak. „Tři dny volna působí pozitivně na psychiku, dodají víc energie do zkráceného pracovního týdne,“ řekl agentuře Claus Steen Madsen z dánského města Odsherred. Zdejší radnice kratší pracovní týden bez snížení platu zavedla pro svých zhruba 300 zaměstnanců původně na tři roky. Podle Madsena jsou ale zkušenosti natolik kladné, že návrat k pěti dnům práce se rozhodně nechystá.

Naproti tomu předcházející generace X upřednostňuje pracovní život, dlouhodobé zaměstnání, pravidelný pracovní režim, tito lidé jsou ochotni pracovat přesčas a vzdát se tím svého osobního volna. Přestože dnes téměř tři čtvrtiny generace Y pracují na plný úvazek, víc než polovina uvažuje o možnosti pracovat na volné noze, mít krátkodobá angažmá nebo i několik zaměstnání zároveň.

A ona generace Z?

Víc než 70 % z generace Z plánuje rozjet vlastní byznys. Tyto požadavky znamenají pro manažery náročnější řízení práce a výkonu mladých lidí, ale vyjde-li zaměstnavatel nové generaci vstříc, získá tím loajální flexibilní zaměstnance, kteří se chtějí dál rozvíjet, pracovat na sobě a získávat nové zkušenosti. Přesně takové lidi dnešní firmy potřebují.

Z různých průzkumů plynou tři priority mileniálů ve vztahu k životu: peníze, jistota a volný čas. Peníze pro ně nepředstavují hlavní hodnotu, jak tomu bylo u předcházející generace. Dávají přednost zaměstnáním, která je baví, přinášejí jim příležitosti, nové výzvy a různé typy práce... A protože je pro většinu mladých zaměstnanců důležitý work-life balance, čtyřdenní, případně pětidenní šestihodinová pracovní doba, by k tomu jistě mohla přispět.

Čtyřdenní pracovní týden v Česku rezonuje stále víc. Pro která odvětví se hodí, a pro která je naopak zbytečný?

Možnost čtyřdenního pracovního týdne se odvíjí od konkrétního podniku a zejména typu byznysu. Pro agentury nebo korporáty není kratší pracovní týden takový problém jako například pro výrobní podniky, kde na odpracovaném čase extrémně záleží. Je však pravda, že některé výrobní podniky v období pandemické či ekonomické krize využívaly zkráceného pracovního týdne s omezením mzdových prostředků, aby si udržely stávající kvalifikované pracovníky.

Tímto způsobem reagovala například v době ekonomické recese automobilka Škoda, která od ledna do června 2009 omezila výrobu na čtyři pracovní dny. Výroba byla omezena vždy v pátek, kdy zaměstnanci byli doma a pobírali 75 procent mzdy. Důvodem tohoto omezení pracovní doby na čtyři dny byl pokles poptávky po autech, který byl způsoben celosvětovou krizí.

Čtyřdenní pracovní týden může být zaveden například i v situaci vysoké nezaměstnanosti, kdy je snaha uplatnit zaměstnance na trhu práce, ale tento způsob zaměstnanosti se nejeví jako žádoucí z dlouhodobého hlediska. Kratším pracovním týdnem dojde k vytvoření pracovních míst a snížení nezaměstnanosti.

Toto opatření pro výrobní podniky však v běžném provoze není žádoucí a efektivní. V odvětví zemědělství, potravinářství, zdravotnictví, stavebnictví, výroby, ubytování a stravování a mnoha dalších by zavedení čtyřdenního pracovního týdne mělo za následek nezbytnost zvýšení počtu zaměstnanců o polovinu, zavedení sdílení pracovních míst, což by vedlo k navýšení zejména mzdových nákladů těchto podniků.

Doba koronavirová je považována za „pitevnu“ pracovních návyků a je tedy ideální dobou pro hledání a učení se vyšší produktivitě práce.

Jak velkou roli v diskuzi hraje covid-19? Nepřinesla už pandemie alespoň částečně třídenní víkend?

Spíš než čtyřdenní pracovní týden a tedy třídenní víkend pandemie přinesla jiný pohled na využívání home office. Řada firem počítá například s tím, že i po odeznění koronakrize zůstanou v modelu, kdy by zaměstnanci dva až tři dny pracovali z domova a na zbytek týdne by se v kancelářích setkávali se svými kolegy a účastnili se nezbytných strategických porad.

Například firma Avast, která na základě zkušeností z pandemické situace a interního průzkumu uvažuje o tom, že si zaměstnanci budou moci vybrat mezi každodenní prací z kanceláře, využíváním sdílených kancelářských prostor pro práci jednou, dvakrát týdně a zbytek dní budou pracovat z domova, nebo budou moci z domova dokonce pracovat trvale.

Takže lidé pracují stále stejně?

Podle některých odborníků je doba koronavirová považována za „pitevnu“ pracovních návyků a je tedy ideální dobou pro hledání a učení se vyšší produktivitě práce. Nedá se ale striktně hovořit, že pandemická situace prodloužila víkend. Je nezbytné nahlížet na využívání home office jako na možnost výkonu práce v bezpečnějším prostředí domácnosti. Zde však musíme brát v úvahu, že na produktivitu práce má vliv zejména samotný jedinec, jeho intenzivní pozornost a schopnost soustředění se na jednotlivé úkoly. Je důležité nastavit si správný time management a netříštit pozornost.

Čtyřdenní pracovní víkend očima expertů
Shutterstock

Do háku jen čtyři dny. Kratší pracovní týden očima expertů

Třídenní víkend je velké lákadlo. Stane se v dohledné době realitou i v Česku? Může reorganizace práce během pandemie pomoct výrazněji zkrátit pracovní čas?

Z hlediska systému řízení se dá říci, že období koronavirové a práce na home office vede k efektivnějšímu systému řízení pracovníků, kdy se zkracují porady, činnosti se jasně vymezí společně s pravomocemi a odpovědností, a tak dochází k delegování úkolů a povinností a také k efektivnějšímu řízení a komunikaci. Zásadní zkrácení pracovního týdne tedy pandemická situace nepřinesla.

Až jednou pandemie skončí, jak podle vás bude typická pracovní doba vypadat?

Částečný home office se určitě stane součástí pracovního standardu, samozřejmě v závislosti na tom, co daná firma dělá a jaká je její kultura. Nová doba totiž ukázala, že se dají věci dělat vzdáleně. Některé firmy to zkoušely již delší dobu, ale měly problém se odhodlat toto zavést v širším měřítku.

Pandemie potvrdila, že v některých případech home office vede k efektivnějšímu využívání času, zvýšení výkonu a k vyšší spokojenosti zaměstnanců. Samozřejmě že se nejedná o všechny zaměstnance, ale většina je spokojenější, ve výjimečných případech lidé potřebují pracovní prostor, ve kterém jsou schopni podávat pracovní výkon. Proto je velmi důležité zaměstnancům nabídnout, aby si každý mohl vybrat to, co mu víc vyhovuje.

Hybridní model práce z domova i kanceláře ovšem předpokládá jak vysokou míru odpovědnosti ze strany zaměstnanců, tak důvěru vedení firmy vůči svým lidem. Nezanedbatelný vliv bude mít částečný home office a využití sdílených pracovních míst i na schopnost firem flexibilně reagovat na požadavky na velikost a způsob uspořádání pracovních prostor.

Vznikla by nová pracovní místa, což by ale vedlo k navýšení mzdových nákladů. (...) A tuto skutečnost by zaplatili spotřebitelé.

Jak by čtyřdenní pracovní týden dopadl na samotný trh práce?

Myšlenkově se v této oblasti ztotožňujeme s viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy České republiky, který hovoří o tom, že zavedení čtyřdenní pracovní doby není možné ve všech odvětvích a že je zřejmé, že vzhledem k demografickému vývoji budeme čelit problémům z hlediska nedostatku pracovníků v různých odvětvích.

Pracovní síla je přitom už nyní v některých profesích kritická a v budoucím období se tento trend zesílí. V souvislosti s trendem zkrácených pracovních úvazků by došlo k odčerpání 20 procent pracovníků z trhu práce a zakořeněná neochota zaměstnávat cizince by situaci výrazně zhoršila.

Ve Španělsku nicméně tamější politici vnímají zkrácený pracovní týden jako novou podporu zaměstnanosti - pracovat méně, aby pracoval každý, čtyřdenním pracovním týdnem by vznikla nová pracovní místa. Je toto opravdu reálné?

Ve Španělsku se zavedení čtyřdenního pracovního týdne plánuje s využitím finančních prostředků z fondů Evropské unie, přibližně 1,3 miliardy korun, a má se jednat o experiment na tři roky. Je tedy možné, že se po třech letech ukáže, že bez podpory z fondů není tento stav udržitelný. Ve Španělsku také panuje představa, že lidé budou víc spotřebovávat – v kulturním vyžití, sportovním a podobně v době volna, což je ale bez srovnatelných příjmů nemožné a v těchto oblastech pak bude muset být nepřetržitý provoz.

Práce doma
Shutterstock

V zajetí technostresu. Hranice mezi prací a soukromím nesmazává jen pandemie

Práce bez hranic dování řadu lidí doslova k šílenství. Jenže ani striktní hranice moc nepomůžou. Člověk si nevybere. Lidstvo se ocitlo v zajetí technostresu.

Vnímání politiků je ovlivněno jejich pohledem a resortem. Reálné je, že pokud by se zkrátil pracovní týden na čtyři dny, bude nezbytné v některých odvětvích, kde je nutný každodenní provoz, přijmout další zaměstnance. Takže ano, vznikla by nová pracovní místa, což by ale z ekonomického hlediska vedlo k navýšení mzdových nákladů daných podniků, které tvoří přímý náklad pro kalkulaci ceny výrobku či služby. A tuto skutečnost by zaplatili spotřebitelé.

Druhou možností by bylo snížení mezd stávajících zaměstnanců adekvátně omezení pracovní doby, což by ale nebylo ve srovnatelné výši s růstem nákladů na zaškolení a zaměstnání dalších lidí. Z celkového hlediska je nezbytné přeorganizovat nefunkční trh práce do funkčního s reorganizovanými pracovní postupy a procesy.

Existují nějaké výzvy a hrozby, které by zkrácení pracovní doby přineslo?

Nejintenzivněji spatřujeme hrozby zavedení čtyřdenního pracovního týdne v ekonomické oblasti. Je nezbytné uvažovat v souvislostech, které by s sebou toto zavedení přineslo. Máme v České republice 13 státních svátků, k tomu by přibyl den volna k víkendu – což je 156 dní odpočinku, k tomu zákonná dovolená ve výši 20 dní (nebereme v potaz, že v některých firmách mají i 30 dní dovolené či 40), pak se bavíme o 189 dnech v roce, kdy (pokud není rok přechodný) by na práci zůstávalo 176 dní.

Je ale možné, aby podniky za 176 dnů, pokud by pracovaly v čistém režimu čtyřdenního pracovního týdne, byly schopny být produktivní, konkurenceschopné, inovativní a dosahovaly by kladných hospodářských výsledků bez toho, aby se snižovala platební schopnost obyvatelstva?

Jako výzvu čtyřdenního pracovního týdne bychom viděly restrukturalizaci systému managementu a řízení podniku jako celku, jak z hlediska efektivnějšího systému řízení pracovníků, zkracování porad, jasného vymezení činností a procesů vedoucích k vyšší produktivitě práce, tak na druhé straně využití prvků průmyslu 4.0, a to využití digitalizace procesů a automatizace. Toto by se projevilo v jasném vymezení pravomocí a odpovědností, delegování úkolů a povinností a také v efektivnějším řízení a komunikaci.

Srovnání situace z 60. let a současností je zcela jiné. Zaměstnanci dnes mají víc volných dní, tedy prostoru na regeneraci, prevenci úrazů a odpočinek.

Pracovní týden se v historii Česka měnil, a to v 60. letech, kdy se z šesti pracovních dní zkrátil na pět. Byť to byla úplně jiná situace, ekonomika nijak zásadně neklesla. Není možné uvažovat stejně i dnes?

Pracovně-právní úprava byla vlivem rozdílného historického i právního vývoje postupná. V 60. letech došlo ke zkrácení pracovního šestidenního týdne na pět dní. Kdybychom se na tuto skutečnost chtěli podívat detailně, museli bychom si prostudovat zákony č. 9/1955 Sb. a č. 11/1956 Sb. V roce 1956 došlo dle zákona č. 45/1956 Sb., o zkrácení pracovní doby, ke zkrácení pracovní doby na 46 hodin týdně, u zaměstnanců do 16 let věku na maximálně 36 hodin týdně a následně za dalších 12 let vešla v platnost vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem.

Od té doby je nastavena standardně pracovní doba v rozsahu 40 hodin týdně. V té době však platila jiná pravidla týkající se dovolené, až od roku 1984 došlo ke zvýšení základní délky dovolené za kalendářní rok pro všechny zaměstnance na období tří kalendářních týdnů. A platila i jiná pravidla týkající se mateřské a rodičovské dovolené.

Universitas.cz
Magazín vysokých škol Universitas.cz
Universitas.cz
 
Rozhovor přinášíme ve spolupráci s magazínem Universitas.cz. Universitas je společný magazín čtyřiadvaceti českých vysokých škol, který přináší rozhovory s vědci a vědkyněmi, aktuality o výzkumu i vysokoškolské politice, analýzy, komentáře. Sledujte i na www.facebook.com/UniversitasCZ a twitter.com/UniversitasCZ.
 

V roce 2000 došlo k prodloužení základní délky dovolené na čtyři týdny zákonem č. 155/2000 Sb. A zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb., zcela změnil svou koncepci. Kupříkladu zaměstnanci, jejichž zaměstnavatelem je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, školská právnická osoba nebo regionální rada regionu soudržnosti, mají základní délku dovolené pět kalendářních týdnů v roce. Poslední významnou novelou je zákon č. 285/2020 Sb. s účinností od 1. 7. 2020, kdy došlo k odstranění diskriminace ve výpočtu délky dovolené pro pracovníky s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou a ke změně dalších aspektů.

Z tohoto hlediska, i z hlediska délky mateřské a rodičovské dovolené, počtu státních svátků je srovnání situace z 60. let a současností zcela jiné. Zaměstnanci mají víc volných dní, tedy prostoru na regeneraci, prevenci úrazů a odpočinek. Je nezbytné vnímat celkový kontext rozsahu pracovního týdne z hlediska pracovně-právních aspektů a také z hlediska odvětví, kterého by se to mělo týkat. Plošné zavedení čtyřdenní pracovní doby by mělo na některá odvětví negativní dopad, což by vedlo ke zvyšování cen služeb a výrobků.

Co by se stalo, kdyby politici přece jen čtyřdenní pracovní týden prosadili?

Je složité predikovat, k čemu všemu by zkrácení na čtyřdenní pracovní týden vedlo. V některých oborech by určitě chyběly pracovní síly. Demografická křivka nám jasně ukazuje, kolik lidí bude v následujících letech na trhu práce k dispozici, respektive kterých profesí bude nedostatek. Od roku 2014 dochází v České republice k poklesu počtu lidí v produktivním věku, a to i navzdory prodloužení důchodového věku. Klesá obecná míra nezaměstnanosti i míra dlouhodobé nezaměstnanosti, roste trend zkrácených úvazků. Pokud by k tomu z trhu práce „vypadlo“ dalších zhruba 20 procent zaměstnanců, jak predikuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky, situace by byla nejspíše dost kritická.

I to má ale řešení, nebo...?

Částečným řešením může být zaměstnání pracovní síly ze zahraničí v daleko větší míře než v současnosti, nebo digitalizace a robotizace výroby, služeb i ostatních pracovních činností. Je třeba myslet i na to, že v některých oborech fungujících nonstop nebo pět pracovních dní by zavedení čtyřdenního pracovního týdne velmi zkomplikovalo situaci, respektive by museli být přijati noví zaměstnanci.

Ne všichni pracují na plný úvazek. Počet zaměstnanců pracujících na částečný úvazek v posledních letech postupně roste.

Jak se vlastně v průběhu let měnilo vnímání pracovní doby, kdybychom se zaměřili na posledních deset let?

Vzhledem k prosazování udržitelného rozvoje je v posledních letech koncentrována pozornost i na zlepšování kvality života, zvláště pak jeho pracovní části. Důraz je směřován na hodnotu lidského zdraví, celkovou životní a pracovní pohodu, ve všech jejích aspektech: fyzickém, psychickém a sociálním.

Čtyřdenní pracovní víkend komentář
Shutterstock

Kratší pracovní týden? To se dřív naučíte pěstovat rajčata

Je doba zkracování, říkala Maryška v Postřižinách, když se téměř před sto lety krátila pracovní doba i vlasy. Nenazrává doba pro nové pracovní postřižiny?

Vnímání pracovního života a spokojenosti zaměstnanců se v souvislosti s globálním vývojem, společenskými změnami a trendy vyvíjí. Mnoho podniků se snaží vycházet zaměstnancům vstříc svým koncepčním přístupem, možnostmi home office, sick days, ovocnými dny či různými jinými benefity. Všechny tyto aspekty ovlivňují subjektivní vnímání pracovní doby.

V současné době má Česká republika zákonem stanovenou 40hodinovou týdenní pracovní dobu, čímž se nijak neodlišuje od valné většiny států EU. Tato konvenční pracovní doba se týká zaměstnanců s plným pracovním úvazkem, nezahrnuje přesčasy. Ne všichni však pracují na plný úvazek. Počet zaměstnanců pracujících na částečný úvazek v posledních letech postupně roste.

Kolik takových lidí dnes je?

V roce 2018 činil v EU podíl zaměstnanců s částečným úvazkem průměrně 18,5 % (například v Nizozemsku 47 %, v Rakousku 28 %, v Německu 27 %). V České republice to však bylo jen 6 %. Práci na částečný úvazek ve všech zemích EU je charakterizována výraznými genderovými rozdíly. V mnoha zemích dosahuje podíl žen zaměstnaných na částečný úvazek až jedné třetiny, zatímco u mužů tomu tak není.

Vzhledem k tomu, že na trhu práce je generace X, Y, Z, je možné pozorovat rozdílné vnímání pracovní doby, hodnoty volného času, jistot zaměstnání a další aspekty subjektivního vnímání kvality pracovního života. Záleží na osobních preferencích každého zaměstnance, na odvětví v němž působí, ale z objektivního hlediska jsou lidé v České republice spokojení, jejich index celkové spokojenosti byl mezi lety 2010 a 2018 na hodnotě 6,7 a dle statistik pracovní spokojenosti jsme na hodnotě 7,1 z deseti bodů.

Anketa

Čtyřdenní pracovní týden? Ano, nebo ne?

Podzimní volby se blíží...

Finmag srpen 2021Zdroj: Finmag

Ivan Bartoš: Nevyměknu! Co když Piráti budou vládnout? Na co se máme připravit? Ač titulky hlásaly něco jiného, zvyšování daní to prý není

Téma čísla: medicínaPavel Jégl: od pazourku ke gama noži • Iva Brejlová a startup Diana Technologies, kde vymýšlejí, jak nově vymýšlet léky • Dominik Stroukal učí investovat do postelí a Jaroslav Šura do zdravotnických firem

Vítězná družstva? Vyřeší bytová družstva nedostatek bytů? Peter Bednár vysvětlí, proč ne teď a ne u nás. Ale potěší: díky nim nebude v architektuře a urbanistice nuda

FIN. Před 50 lety skončil zlatý standard. Teď, říká Josef Tětek, končí to, co přišlo po něm • Má volnonožec někdy volno? ptáme se s Robertem Vlachem • Investice do private equity • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Barbora Urbanovská

Barbora Urbanovská

Šéfredaktorka univerzitního časopisu Akademik ve společnosti Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Kreativní ostravská patriotka, milovnice kávy a marketingový nadšenec. Věnuje se PR, správě sociálních sítí a copywritingu.