Sexbyznys v Česku. Jak ho regulovat a nikomu neublížit

Při diskuzích o sexbyznysu a nutnosti legalizovat v Česku prostituci se mi často dostává překvapených reakcí, že toto odvětví v Česku kriminalizaci nečelí. V polovině května se ovšem objevil případ, který by měl být budíčkem pro všechny, kteří si tohle myslí.

Policie si na jihu Čech došlápla na dvě ženy, které podezřívala z toho, že se dopustily kuplířství. Jejich konkrétní prohřešek? Pronájmem pokoje mladým sexuálním pracovnicím si vydělaly čtyři miliony korun. Zajišťovaly jim při tom i „veškerý servis – různé nákupy, úklid, praní ručníků a ložního prádla“.

Dokud 35letá sexuální pracovnice, jedna ze dvou obviněných žen, poskytovala služby sama za sebe, ničeho se z hlediska zákona nedopustila. Jakmile ale rozšířila činnost, bylo zle.

Pod kuplířstvím si většina lidí nepředstaví „zločin“ bez oběti. Zákon se musí změnit...

„Kuplířství“ bez oběti

V důsledku skutkové podstaty trestného činu kuplířství je podnikání v odvětví sexbyznysu nelegální. Kriminalizováni jsou majitelé podniků a každý, kdo sexuálním pracovníkům a pracovnicím poskytuje prostory či marketingový servis. Přesto lze na „vykřičené domy“ narazit i v Česku, své podnikání totiž „maskují“ různými právními kličkami (viz box Umění i relax níž).

Zákon (viz box vpravo) hovoří o trestu odnětí svobody na šest měsíců až čtyři roky. V případě „organizované skupiny“ nebo „úmyslu získat značný prospěch“ pak hrozí vězení na dva až osm roků.

S výjimkou posledních dvou odstavců, které jdou nad rámec konsenzuálního jednání, se paragraf týká podnikatelů, kteří zprostředkovávají i oboustranně odsouhlasenou transakci mezi sexuálním pracovníkem nebo pracovnicí a klientem.

To způsobuje velké zmatení. Když nahlédnete například do komentářů u zmíněné zprávy, velká část čtenářů je přesvědčena, že podnikatelky se kuplířství nedopustily a soud je musí osvobodit. Pod kuplířstvím si většina lidí nepředstaví „zločin“ bez oběti.

Zákon se proto musí změnit, aby v budoucnu odpovídal tomuto intuitivnímu vnímání.

Práce pornoherečky není jediná alternativa. Pokud by si někdo vydělával ve fast foodu, zneužil by ho pohostinský sektor?

Nezdravý přístup k sexu?

Proti tomuto přirozenému vnímání ale stojí jiný přístup, který se v řadě zemí světa prosazuje i do legislativy. Variace na něj jsem nedávno objevil v diskuzích o kauze Feri. Ten je podezřelý ze sexuálního násilí, sexu bez souhlasu. To lze těžko spojovat s poskytováním sexuálních služeb za peníze, protože v takové transakci je souhlas naprosto klíčový.

Zastánci daného přístupu to ale vidí jinak. Konkrétně někdo v diskuzi nadnesl, že si zmíněný expolitik na oslavu narozenin v roce 2016 pozval pornohvězdu Lady Dee, která následně se svým přítelem souložila na střeše. Zmíněný příspěvek nemám před sebou, ale jeho podstatu lze shrnout takto:

1) „Přístup k sexu, který vyústil v podezření ze sexuálního násilí, začíná tady – v placení pornohvězdě, aby souložila na večírku.“ (dostupné zdroje o placeném sexu nehovoří, mluví o spontánním chování, ale pro dobro argumentu to nechejme stranou)

2) „Lady Dee je sociální případ holky, která utekla z domova a pornoprůmysl ji zneužil.“

První bod je dost nesamozřejmý. To, že můžu platit za sex, mě nevede k předpokladu, že můžu mít sex bez souhlasu druhé strany. Podobně možnost koupit si nějaké zboží mě nevede k tomu, že ho můžu ukrást, a možnost zaplatit si za jakoukoliv jinou službu mě nevede k tomu, abych někoho přinutil k jejímu poskytnutí proti jeho vůli.

Druhá část sexuálním pracovníkům upírá autonomii a vůli. Práce pornoherečky není jediná alternativa. Pokud by si někdo po útěku z domova vydělával ve fastfoodu nebo v supermarketu, tak by ho zneužil pohostinský či retailový sektor? Pokud ukrajinský profesor pracuje v Česku jako stavební dělník, zneužívá ho sektor stavebnictví?

Ačkoliv jsem tento názor zaznamenal z konzervativní části spektra, nemá daleko ke vnímání jedné varianty progresivně levicového feminismu. Ta vychází z toho, že v sexbyznysu nikdy neexistuje souhlas a prostituce vždy implicitně znamená znásilnění a vykořisťování.

Ohrožoval nás, oloupil a přinutil k sexu. Policii trvalo dvě nebo tři hodiny, než dorazila.

Severský model ubližuje

Z tohoto pohledu vychází velmi nebezpečná legislativní úprava prostituce známá jako severský nebo švédský model. Ten kombinuje dekriminalizaci sexuálních pracovníků a pracovnic s kriminalizací jejich zákazníků. Organizace hájící práva a zájmy sexuálních pracovníků a pracovnic ho kritizují jako nebezpečný a stigmatizující.

Model pracovníkům nepřiznává jiné právo než „právo nebýt kupován(a) a prodáván(a)“. Stigmatizace sexuálních pracovníků je mnohdy naprosto vědomá, cílená a součástí opatření je podle organizací Amnesty International a NWSP aktivní snaha úřadů jim výkon povolání co nejvíce znepříjemnit a ztížit.

Sexbyznys a česká legislativa

volné dílo

Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950 - zapojené státy tmavě modře, signatářské světle modře

Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950

Československo v roce 1958 přistoupilo k tehdy osm let staré Úmluvě o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Státy se v ní zavazují ke snaze o vymýcení prostituce a obchodování s lidmi. Jakékoliv snahy o zákonnou úpravu podnikání v sexbyznysu a poskytování sexuálních služeb jsou tak podmíněny vypovězením této úmluvy. Mezi signatáře úmluvy nepatří řada západních států jako Německo, Rakousko, Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie, USA, Kanada nebo Nizozemsko. Pokud by tak Česko k vypovězení přistoupilo, nebyl by to nijak zvlášť kontroverzní krok.

Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.)

Paragraf § 3 živnostenského zákona definuje, co není živnost. Odstavec (3) písmeno (p) uvádí, že živnost není „nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb“. Tím z podnikání podle živnostenského zákona vylučuje všechny sexuální pracovníky, stejně jako podnikatele, kteří zprostředkovávají konsenzuální transakci mezi sexuálním pracovníkem a klientem.

Tento přístup poprvé zavedli v roce 1998 ve Švédsku, následně se rozšířil do Norska, na Island nebo do Francie (naopak do Finska či Dánska nikoliv, označení severský je tak lehce matoucí).

Sexuální pracovníky tento model staví bez ohledu na individuální situace a volby automaticky do role pasivních obětí. Úřady o nich následně odmítají hovořit jako o sexuálních pracovnících, místo toho preferují pasivní označení jako „prostituované ženy“ nebo „ženy v prostituci“. Podle profesorky Chi Adanny Mgbakové z Fordhamské univerzity tím dále přispívají k jejich stigmatizaci.

Shutterstock

Reportáž. Obchodní tajemství nevěstince

Někteří páni to tuze rádi. A dámy to tuze nerady vidí. Nevěstinec, vykřičený dům, bordel, hampejz nebo zábavní park pro dospělé muže. Říkejte tomu, jak chcete. Přináším zprávu z exkurze do jednoho z nejznámějších klubů v Praze. Zajímá vás, co se doopravdy děje za zavřenými dveřmi stánku prodejné rozkoše? Reportáž Petry Dlouhé.

Jak to v praxi funguje, popsala pro Amnesty International nigerijská pracovnice v norském Oslu Mercy. „Do domu přišel malý chlap s nožem. Bylo nás v něm devět, ohrožoval nás, oloupil a přinutil k sexu. Policii trvalo dvě nebo tři hodiny, než dorazila,“ líčí svoji zkušenost. „Vzali nás všechny do nemocnice a na dvě noci nám zajistili hotel. Potom jsme se vrátily do domu a o dva dny později nás pronajímatelka vyhodila. Tlačila na ni policie,“ popsala zkušenost se severským modelem.

Data Amnesty International také ukazují při aplikování tohoto modelu na nárůst násilí vůči sexuálním pracovníkům a pracovnicím. Navíc existují i doklady, že po jeho zavedení se zvyšuje násilí vůči ženám obecně: podle jedné hypotézy se část klientů při kriminalizaci konsenzuálního může dopouštět nekonsenzuálního jednání například vůči partnerkám.

Jak také ilustroval osud Mercy, severský model vede i k diskriminaci migrantů v sexbyznysu a snížení ochrany všech sexuálních pracovníků. Nahlášením trestné činnosti (například loupeže či znásilnění) se vystavují nebezpečí, že se jim úřady pokusí pod záminkou ochrany zamezit v dalším výkonu výdělečné činnosti. Migranti pak také riskují deportaci.

Existence jasných a jednoduchých pravidel znamená pro sexuální pracovníky a pracovnice jistotu a stabilitu.

Dvě cesty: Nizozemsko a Nový Zéland

Jak z toho ven? Kdo nechce sexuálním pracovníkům ubližovat, měl by represe a severský model odmítnout a vydat se jinou cestou. Jednu z nich představuje legalizace prostituce. Nejčastěji se v tomto kontextu zmiňuje Nizozemsko, kde je toto odvětví legální od roku 2000. Příjmy ze sexbyznysu podléhají zdanění a vlastníci podniků nabízejících erotické služby potřebují podnikatelské oprávnění. K podobnému modelu přikročily také Německo, Rakousko a Švýcarsko.

Existence jasných a jednoduchých pravidel znamená pro sexuální pracovníky a pracovnice jistotu a stabilitu. Na druhé straně se legislativa v Nizozemsku postupem času stále víc zpřísňuje, například pokud jde o přístup k zahraničním pracovníkům. Organizace hájící práva sexuálních pracovníků jako Rozkoš bez rizika se potom obávají nebezpečí vynuceného coming outu, pokud by se pracovníci museli registrovat.

Organizace hájící práva sexuálních pracovníků tak raději hovoří o dekriminalizaci. Ta by přitom v přísném slova smyslu znamenala jen zrušení všech zákonů, které brání podnikání v sexbyznysu. I tato minimalistická varianta má své příznivce. V praxi má však dekriminalizace spíš podobu takzvaného novozélandského modelu.

Nový Zéland prostituci dekriminalizoval zákonem Prostitution Reform Act schváleným v roce 2003. Prakticky tím vymazal zmínky o kuplířství, tedy profitování ze zprostředkování sexuálních služeb a vlastnictví a provozování nevěstinců. Po provozovatelích, pokud jde o fyzické a ne právnické osoby, tento zákon vyžaduje, aby si nechali od úřadů vystavit osvědčení.

Rozkoš bez rizika vyzdvihuje, že tato právní úprava počítá s tím, že provozovnu může představovat i skupina sexuálních pracovnic na privátu, který vlastní jedna z nich. Ta pak funguje jako provozovatelka. Konkrétně úprava hovoří o provozovně provozované malým vlastníkem (small owner-operated brothel). Jde o privát, kde nepracují víc než čtyři sexuální pracovníci či pracovnice, které navíc mají kontrolu nad svými vlastními výdělky.

Novodobé otroctví se mimochodem týká mimo jiné i stavebnictví, zemědělství nebo úklidových služeb...

Severský model na vzestupu

Navzdory postoji obhájců práv sexuálních pracovníků je severský model na vzestupu. V sousedním Německu, které se v minulosti vydalo nizozemskou cestou, roste volání po kriminalizaci. Například na konci loňského roku šestnáct poslanců a poslankyň konzervativní CDU a levicové SPD žádalo zavedení severského modelu.

Poslanci Evropského parlamentu zase v únoru volali po tom, aby se kriminalizovali zákazníci, kteří vědí, že daná pracovnice je obětí v rámci boje proti obchodování s lidmi (toto novodobé otroctví se mimochodem týká mimo jiné i stavebnictví, zemědělství nebo úklidových služeb).

Tento dobře míněný nápad není vysloveně špatný. Když ale odhlédneme od toho, že se něco takového těžko dokazuje, hlavní nebezpečí tkví v hrozbě prolobbování severského modelu do vznikající legislativy.

V České republice jsou pak pozitivní zmínky o švédském přístupu spíš výjimečné a poměrně vágní a strohé. Proto je naděje, že až přijde další pokus o legislativní úpravu sexbyznysu, budeme se rozhodovat, jestli se chceme víc přiblížit Nizozemsku, nebo Novému Zélandu. A Švédsko se vůbec nedostane ke slovu.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag