Místo špílmachrů flexibilní hráči. Fotbal ilustruje proměnu celé společnosti

Pro všechny, kdo kdysi vyhlásili konec modernity a její tvůrčí schopnosti, je EURO 2021 (či 2020, jak chcete) rána do hlavy. Nic takového se nekoná. Na prudké proměně fotbalové hry je naopak vidět, že všechno, co si moderna přičetla k dobrému, se neustále zlepšuje a dál mohutní.

Rychlost, s níž se dnes hraje, se podobá rychlosti blesku. Během pár sekund se z útoku stává protiútok, fotbalisté připomínají spíše sprintery či atlety než milované špílmachry, kteří po trávníku dříve jen chodili. Snad aby mohli v klidu poslat svou geniální přihrávku na gól.

Dnes by neměli šanci. O míč by přišli ještě dřív, než by se rozhlédli po hřišti.

Nestačí, aby jednotlivec podal co nejlepší výkon. Takoví musí být všichni na hřišti.

EURO 2021? Týmová souhra

Fotbal je přesně takový, jaká je společnost. Žijeme v době mžiku, který bere dech. O to zajímavější je sledovat, jaké strategie hry jednotlivé týmy volí, aby ve věku sekundy dokázaly bránit i útočit skoro najednou. A hlavně nakonec i vyhrát.

Shutterstock

Fotbal přichází o formu i miliardy, koronavirus svlékl kluby do naha

Fotbal, to je především byznys. Miliardy tekoucí z jedné kapsy do druhé. Jenže pandemie koronaviru tomuhle léty budovanému systému dala pořádně zabrat, všímá si ve svém nedávném textu pro Finmag.cz Michael Durčák. Nejenže virus zasáhl chudší týmy a hráčům dost možná fyzicky uškodí v dlouhodobém měřítku, ale zároveň svlékl do naha evropské velkokluby. A ukázal, kdo dokáže udržitelně hospodařit. Tohle si fakt dejte, hned jak dočtete tenhle vypečený filosofický kousek od Petra Fischera.

Meritokratická společnost pozdně moderní doby se přirozeně i ve fotbalesoustřeďuje na výkon jednotlivce, který může přesahovat své osobní vnitřní mety. Ale děje se tak vždy, jen když je součástí dobře fungujícího týmu. Ani takzvaní rozdíloví hráči, kteří rozhodují zápasy, nejsou bez práce týmu rozdíloví.

Nestačí, aby jednotlivec podal co nejlepší výkon. Takoví musí být všichni na hřišti. Výkon se skutečně hodnotí až v souhře, v souladu jednotlivých výkonů, které se podřizují celku. Tak jako společnost může růst teprve tehdy, když jsou do hry vtaženi všichni hráči, kteří umí a chtějí hrát.

Obdivuhodné výkony a výsledky řady týmu, s nimiž se na odloženém EURU 2020 nepočítalo (Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Česko), pramení právě z této společenské funkčnosti. A z prolínání rolí a systémů.

Když se člověk kupříkladu díval na organizaci rakouské jedenáctky, mohl celou dobu sledovat konkrétní rozestavení i jednotlivé řady na hřišti (obrana, záloha, útok). Mechanický obraz se ale během hry velmi dynamicky měnil, jednotlivé řady se hladce, ale stále přehledně prostupovaly, ale pořád jaksi udržovaly trenérem doporučený tvar.

Meritokracie je neúprosná, tak jako v normálním životě. Jen fotbal pro peníze a zábavu prozíravě otevírá dveře dokořán.

Nestálá identita

Mechanismus přenosu fotbalových sil se nejenom zachovává, ale i posiluje tím, že se systémy prostupují a prolínají. Což ale také znamená, že hráči jsou schopni přepínat identity či charaktery svých rolí. Chvíli jsou obránci, vzápětí útočníky, potom zase žijí kdesi ve středu hracího pole.

Shutterstock

Fotbal potřebuje víc anarchie a míň peněz

Dorothy Sayersová nás učí, že vražda potřebuje reklamu. Fotbal o reklamu nouzi zjevně nemá, o čemž svědčí fakt, že Evropská unie platí projekt Football Research in Enlarged Europe. Ten sdružuje, jak nejspíše sami tušíte, vědce přes fotbal. Když si nějaké odvětví lidské činnosti může vydržovat samostatný výzkumný ústav (i když nepřímo přes Brusel), jistě si nevede špatně. Co by za to daly jiné profese...

Proměna identity, kterou nastavujeme podle toho, jak se vyvíjí hra, je pro pozdně moderní společnosti typická. Obvykle to ale děláme pro svůj vlastní užitek, abychom se uživili nebo mohli existovat v určité společenské vrstvě.

Ve fotbale má přepínání identit vyšší společný účel a cíl, což je něco, co bleskově zrychleným moderním společnostem zatím chybí. Tedy pomineme-li samozřejmě tichou dohodu na tom, že budeme stále nějak růst. Démon růstu vládne všem, ve fotbale ale pro vítězství týmu, v realitě pro vítězství toho, kdo se dočká.

Hodně se napsalo už o tom, že různost a pestrost hráčského kádru výkonu prospívá. Fotbalová meritokracie přijala za své, že týmové hry se mohou účastnit všichni výteční, bez rozdílu barvy pleti, původu a vyznání. Mix talentů všeho druhu a všech národností je bohatější a silnější.

Už nejen Francouzi, ale i Belgičané, Němci nebo Švýcaři mají mužstva ve všech směrech smíšená, a jde jim to výkonnostně k duhu. Reklama pro otevřenou demokracii? Ne tak úplně, v řadě společnosti je to výjimka, která potvrzuje diskriminační pravidlo.

Proč to ve fotbale jde, a jinde je to tak těžké? Protože fotbal, na který se v jeho vrcholné podobě díváme teď nadšeně v televizi, vytahuje vzhůru jen ty výjimky. Nepracuje ve vrcholných úrovních s množstvím, nýbrž s vybranými talenty.

Meritokracie je neúprosná, tak jako v normálním životě. Jen fotbal pro peníze a zábavu prozíravě otevírá dveře dokořán.

Spravedlnost se pomalu stává automatickou záležitostí, je vypočitatelná, což je přesný opak tradiční spravedlnosti chápané jako vždy nový a čerstvý soud.

Spravedlivé stroje

Pozoruhodné je fotbalové EURO 2021 i z pohledu přístupu ke spravedlnosti. Masivní využívání systému videorozhodčího (VAR) vyvolává dojem, že všechno je pro jednou vyřešeno. Digitální technika a oko kamery jsou schopny detailně zrekonstruovat jakoukoliv pasáž hry z mnoha úhlů pohledu, a určit tak, co se doopravdy stalo.

„Ukazuje se pravda,“ tvrdí řada fanoušků na sociálních sítích v diskusích, kde se VAR také spílá, protože necitlivě brzdí hru a uvádí fanoušky a hráče do situací utnuté euforie po vstřeleném gólu, který VAR nakonec zamítne.

Pozdně moderní doba se hlásí i digitalizované spravedlnosti jako automatu viditelných faktů, které rozhodčí už nemusí ani moc posuzovat, protože prostě stačí vidět strojem zachycenou realitu a je to. Spravedlnost se pomalu stává automatickou záležitostí, je vypočitatelná, což je přesný opak tradiční spravedlnosti chápané jako vždy nový a čerstvý soud.

Rozhoduje kontext, smysl činu a jeho souvislosti, a cit pro detaily. Takový ideál spravedlnosti moderní doba nastavila, ve fotbale se ale i centimetrový ofsajd daný plandavým tričkem či delší botou stává spravedlivě písknutým přestupkem, neboť je doložený strojem. Posuzování, v němž se rozhodčí částečně vyvazuje z odpovědnosti digitálním strojem, jde najednou proti smyslu celé hry.

Možná jednou budou digitální soudci i v realitě, verdikt se jednoduše propočítá podle předložené dokumentace. Na stroj si nemůže nikdo stěžovat.

Vyprázdněný obraz

Ani čekání na VAR a zklamání a naopak radost, které jeho jasné corpus delicti vyvolávají, ale nemohou zkazit slast a nadšení z moderního bleskového fotbalu. A toho je letošní EURO plné.

Euforické pocity z toho, jak dokonalou souhru moderní lidé umějí vytvořit, kazí částečně jen to, že je to v dnešních komplikovaných společnostech plných napětí a konfliktů jen chvilkové uvolnění. A simulace lepší existence, která zase tak snadno nepřijde.

Teď má ale přednost fotbal a jeho letošní neskutečná krása. Právě ta nechá na chvíli zapomenout i na to, že je to všechno jen simulakrum funkční společenské hry.