Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Agenti s povolením zabíjet. Co je a co dělá jednotka GRU 29155, která odpálila Vrbětice

Marek Hudema
Marek Hudema | 21. 4. 2021 | 10 komentářů | 9 677
Ruskotajné službyVladimír Putinzahraniční politika

Kdo jsou ruští agenti, kteří mají dle závěrů vyšetřování na svědomí výbuchy muničních skladů v Česku? Jednoduše řečeno členové speciální jednotky tajné služby s jediným úkolem: znepříjemnit život ruským nepřátelům. A hlavně rozložit Evropu.

Agenti s povolením zabíjet. Co je a co dělá jednotka GRU 29155, která odpálila Vrbětice

Zdroj: Záchranný útvar HZS ČR, HZS Zlínského kraje

Když český premiér Andrej Babiš spolu s ministrem vnitra a zahraničí Janem Hamáčkem o víkendu oznámili po víc než šesti letech vyšetřování, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích jsou ruští agenti, byl to šok. Málokdo předpokládal, že za neštěstím, které si vyžádalo dva lidské životy a způsobilo obrovské materiální škody, je něco jiného než náhoda či nedbalost.

A ještě míň lidí si dokázalo představit, že by mohlo jít o sabotáž a že něco takového dělají ruští agenti v Evropě v dobách míru.

Jenže když se podíváme do nedávné i dávnější historie, překvapit by nás to nemělo. Všeobecně se podobné incidenty často vyšetřují velmi dlouho a někdy je příčina nakonec opravdovým překvapením.

​Hlavně škodit

Ruská vojenská tajná služba známá jako GRU, jejíž agenti byli ve Vrběticích, je proslavená tradicí provádění násilných akcí v zahraničí. Mezi prostředky, které k tomu využívá, jsou vraždy, sabotáže, státní převraty a podpora politiků a hnutí, která mohou vyvolat zmatek a nestabilitu.

Americký historik Jonathan Haslam ve své knize o ruských a sovětských tajných službách Near and Distant Neighbours vysvětluje, že je to dědičná kultura. Ať už jde o fyzickou likvidaci zrádců a opozičníků, či o časté využívání akcí tajných služeb jako nástroje politiky.

Vyprošťovací tank VT72bZáchranný útvar HZS ČR, HZS Zlínského kraje
Další fotky v galerii (21)

V případě GRU je k tomu potřeba připočítat to, že je to vojenská tajná služba. Měla pod sebou a dosud částečně má speciální jednotky cvičené k boji v týlu nepřítele. Z jejich členů si pak vždy vybírala své agenty. Lidi, kteří jsou fyzicky velmi zdatní, naučení poslouchat a provádět riskantní operace, a u kterých se předpokládají oběti u nepřátel i ve vlastních řadách.

Navíc ruští agenti, kteří se motali kolem skladů ve Vrběticích (a zřejmě do nich nastražili výbušná zařízení), patřili k ještě speciálnější jednotce uvnitř GRU. Jednotce známé pod číslem 29155. To proto ji Andrej Babiš na tiskové konferenci tak zdůrazňoval.

​Jednotka 29155: Specialisté na vraždy a výbuchy

Zdá se, že jednotka 29155 vznikla někdy kolem roku 2008, ale západní tajné služby si jí podle zdrojů The New York Times všimly až v roce 2016. Veřejnost se s ní seznámila poté, co se její členové pokusili v roce 2018 neúspěšně ve Velké Británii otrávit jedem novičok Sergeje Skripala. Tedy bývalého důstojníka GRU, který přeběhl na Západ.

Vykonavatelé tohoto pokusu o vraždu, Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, jsou přitom zřejmě odpovědní i za výbuchy ve Vrběticích. Odhalení operace Čepigy, Miškina (a jak se později ukázalo i Denise Sergejeva, dalšího člena GRU, který je podle investigativního serveru Bellingcat zřejmě řídil) muselo být pro vedení GRU i oddílu 29155 velkou ranou.

Byť britská policie agenty nechytila a ti jsou doma a na svobodě, jednotka byla údajně tak tajná, že o její existenci nevědí ani v ostatních odděleních GRU. Jenže tehdy byla její existence odhalena veřejně.

Je to prý velmi výběrový a velmi malý oddíl. Podle některých zdrojů má jen dvacet členů, ale jiné odhady mluví i o počtech o desítky vyšších. K tomu je ovšem potřeba připočíst další zaměstnance zajišťující agentům trénink, techniku, spojení, krycí doklady a spousty dalších věcí.

Výkonní agenti prošli válkami v Afghánistánu, v Čečensku a na Ukrajině, ovládají skvěle různé zbraně. Spoustu různých druhů zbraní. Když se jednotka stěhovala z původní základny do nové, jeden z ruských blogerů vyfotografoval ve staré budově stojany na zbraně, kterých tam bylo neuvěřitelné množství. A to rovnou i s popiskami, jaké zbraně se v nich nacházely; od amerických útočných pušek přes rakouské samopaly po belgické ostřelovací pušky.

Ruské tajné služby a GRU

Když se mluví o ruských tajných službách, většinou jde o tři často vzájemně soupeřící instituce: Služby vnější rozvědky (SVR), která má na starost hlavně získávání informací v zahraničí, Federální službu bezpečnosti (FSB), která působí jako kontrarozvědka a v boji proti terorismu, ale může zasahovat i v zahraničí, a Hlavní správa generálního štábu (známá jako GU či spíše GRU), což je vojenská rozvědka a kontrarozvědka.

Podle některých informací má nyní GRU v zahraničí víc agentů než SVR a provádí také agresivnější akce, vycházející z teorie hybridní války. Šéf GRU je sice podřízen veliteli generálního štábu, nikoliv přímo prezidentovi jako velitelé ostatních tajných služeb, ale může své nadřízené obejít a jít rovnou za prezidentem.

GRU upadla poněkud do nemilosti, když nedodala kvalitní informace pro válku v Gruzii v roce 2008. Reputaci si však spravila při ruském obsazení ukrajinského Krymu v roce 2014, kam dodala „malé zelené mužíky“ hrající ozbrojené separatisty, a také podporou separatistů na východě Ukrajiny.

Vypadá to navíc, že jednotliví agenti tvoří jakési navzájem provázané bratrstvo, což ostatně není u speciálních bojových či diverzních oddílů výjimečné. Ve skutečnosti to totiž diverzanti jsou. Jak to popsal jeden z bývalých důstojníků GRU, který věnoval jednotce 29155 rozsáhlý článek v listu The New York Times, jsou to experti na „diverzní mise“. „Vraždy, bombové útoky, prostě na cokoliv.“

Příslušníci této jednotky jsou zvyklí se pohybovat v zahraničí a hodně cestují. Jak vyplývá ze šetření investigativního serveru Bellingcat, její příslušníci, které Bellingcat identifikoval, cestovali opravdu rozsáhle zejména po Evropě. Podle Michaela Schwirtze, novináře z New York Times, který se na toto téma specializuje, jezdí zřejmě v týmu několik lidí, dva až tři provádějí diverzní či špionážní operaci, zatímco další tří- až čtyřčlenný tým je kryje a hasí případné problémy.

Ostatně podobně operovaly týmy záškodníků už za sovětské éry GRU. Podle přeběhlíka Viktora Rezuna dokonce občas prováděly za studené války jako „cvičení“ menší sabotáže v západní Evropě.

​Nejen Skripal a Vrbětice

Výčet zatím odhalených a zveřejněných akcí jednotky 29155 je impozantní, zejména pokud si uvědomíme, že působí jen necelých třináct let. Odhalené akce mohou být navíc vzhledem k frekvenci cestování jejích členů jen částí všech provedených či rozpracovaných operací.

Kromě pokusu o otrávení Skripala mají za sebou členové jednotky 29155 třeba i pokusy o otrávení bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebra v roce 2015. Právě jemu měly podle informací médií patřit i zbraně uložené ve Vrběticích. Dodat je zřejmě chtěl ukrajinské vládě, která válčila se separatisty podporovanými vojensky Ruskem.

Vrbětická šestiletka

Epilog generálního ředitele Hasičského záchranného sboru Drahoslava Ryby

Zásah ve Vrběticích byl pro Hasičský záchranný sbor České republiky nejdéle trvajícím zásahem u mimořádné události. Trval bez tří dnů šest let. Naši příslušníci, zejména ze Záchranného útvaru HZS ČR a z HZS Zlínského kraje, se přímo na místě podíleli na likvidaci následků série výbuchů, které ovlivnily životy obyvatel okolních vesnic na několik let. Po celou dobu zásahu zajišťovalo naše generální ředitelství HZS ČR ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací. Společně s Policií ČR jsme ve Vrběticích zasahovali 7 dní v týdnu, ve 12hodinových směnách, tisíce hodin a najezdili i tisíce kilometrů. Každý náš příslušník při skládání slibu přísahal, že nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Ve Vrběticích jsme tento slib beze zbytku dodrželi. Chtěl bych tedy především poděkovat všem svým kolegům ve sboru, ale také ostatním složkám, se kterými jsme na tomto zásahu spolupracovali, a přál bych nám všem, aby se takové události neopakovaly nebo aby jich bylo co možná nejméně.

V roce 2016 byli ruští špioni ze stejné skupiny zapleteni do pokusu o puč v Černé Hoře, který měl vyvrcholit vraždou premiéra a obsazením parlamentu. Působili i v Moldavsku, kde se měli pokoušet podpořit snahu o vytvoření místních ozbrojených milic a zabránit tak přibližování země k Evropské unii.

Ve Španělsku zase vyšetřují tamní úřady napojení špionů z GRU na katalánské separatisty, které se pokoušeli povzbuzovat ke stále odvážnějším krokům vůči centrální vládě a směrem k nezávislosti. Slibovali jim zcela nerealisticky ruskou pomoc a možná těm nejradikálnějším poskytli i pár granátů.

V Afghánistánu pak měli členové této jednotky na starost program vyplácení odměn povstalcům z hnutí Táliban za útoky na západní vojáky, napsal list The Washington Post. Přišlo se na to dodatečně při zkoumání převodů peněz mezi podezřelými bankovními konty.

​Riskantně a levně

Akce prováděné jednotkou GRU 29155 jsou často riskantní, riziko prozrazení je značné a zároveň jednotka podle listu The New York Times operuje za relativně malé peníze. Agenti bydlí hlavně v levných hotelích, snaží se ušetřit na dopravě a ani jejich odměny nebyly zřejmě donedávna nic moc. Velitel jednotky 29155 generál Andrej Averjanov bydlel ve starém bytě a řídil ruské auto VAZ vyrobené v roce 1996.

Jejich akce mají přitom slušný efekt. I některé nepovedené, jako třeba pokusy o otravu, které vzbuzují obavu z Ruska mezi jeho nepřáteli.

Vyprošťovací tank VT72bZáchranný útvar HZS ČR, HZS Zlínského kraje
Další fotky v galerii (21)

Na druhou stranu v posledních letech dostali právě členové jednotky 29155 k platu speciální odměny, podobně jako příslušníci dalších jednotek GRU zaměřených na hybridní válku a destabilizaci Západu. Určité výhody se pojí také s povyšováním a vyznamenáním jejích členů – Čepiga a Miškin například získali někdy na přelomu let 2014 a 2015 vyznamenání Hrdina Ruska, nejvyšší ruské vyznamenání.

Za co, to není jisté. Podle serveru Bellingcat zřejmě za účast v bojích na Ukrajině. Nebo za to, že zabránili vývozu zbraní z Vrbětic na Ukrajinu.

Jarní Finmag

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.

Autor článku

Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii, kde se snažil co nejvíc cestovat, a také ekonomiku a ekonomii.