Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

To ti ještě nestačilo? Plavecký veterán jde po dalším titulu

Martina Fojtů
Martina Fojtů | 27. 2. 2021 | 3 387
sportživotní styl

Ve svém věku by mohl chodit městem o holi. Namísto toho každý den intenzivně cvičí. To aby se veteránský plavec Rudolf Šmerda mohl vrátit do závodních bazénů. A urvat další světový titul.

To ti ještě nestačilo? Plavecký veterán jde po dalším titulu

Zdroj: Archiv Rudolfa Šmerdy

Zkoušeli jste teď někdy kliky? Myslím takové ty pořádné. A jak jste na tom? Jeden, dva? Vůbec? Tak Rudolf Šmerda jich teď každé ráno udělá čtyřicet. A po hodině nebo dvou pauzy další sérii. A pak ještě jednu.

Rudolf Šmerda

Rudolf ŠmerdaArchiv Rudolfa Šmerdy
  • je držitelem 19 světových, 25 evropských a více než 100 titulů českých
  • první světový titul získal ve svých 60 letech
  • na kontě má i 82 českých a tři světové rekordy

Sportovní výkon v jeho případě nabírá ještě větších rozměrů ve chvíli, kdy prozradí svůj věk; na podzim mu bylo 77 let. Je taky devatenáctinásobným mistrem světa v plavání v kategorii Masters (tedy mezi sportovci nad 25 roků). Celebritou odvětví, které možná nepoutá tolik pozornosti, ale o to větší úctu si zaslouží.

Zatímco vy si možná někdy řeknete, že dnes je na cvičení moc zima, teplo, světlo, tma..., on si to neřekne nikdy. „To nejde, jen tak přestat,“ kroutí hlavou a zapáleně líčí, že „když už v tom bazénu je, tak chce vždycky vyhrát, to je přece jasné“. 

Těch kliků ale nedělá tolik každý den. To hlavně teď, když se kvůli pandemickým opatřením nemůže do bazénu. Normálně by jeho příprava obnášela třikrát týdně minimálně hodinu a půl ve vodě. 

​Ty už nechoď

Neměl to tak ale vždycky. Šmerda nepatří do kategorie zázračných dětí, které řádí v bazénu, sotva začnou chodit. „Bylo to až někdy v deseti letech. Parta kamarádů mi řekla, že se jdou přihlásit do plavání, tak jsem šel s nimi. Bylo nás pět, z toho dva nesportovci. Nechali nás předvést, co umíme, a dopadlo to tak, že čtyřem řekli, ať zůstanou, a mě, že ze mě plavec nikdy nebude,“ vzpomíná Šmerda, jak jeho sebevědomí dostalo pěknou nakládačku.

Ale nenechal se. V podstatě hned si koupil permanentku do brněnských zábrdovických lázní a začal trénovat, protože takhle to přece nemohlo zůstat. Na konci prázdnin toho samého školního roku ho už ředitel školy vybídl k závodění. Jenže...

Anketa

Kolik dáte klikanců?

Šmerda byl nejstarší dítě v rodině, kde pracoval jenom otec. Matka se starala o sourozence, a tak na takové věci nebylo ani pomyšlení. „Učil jsem se elektromontérem a jezdil různě po montážích. Když se mě dnes lidi ptají, proč jsem tehdy nebyl tak dobrý, říkám jim, že všichni jsme trénovali dvoufázově – soupeři dvakrát denně a já v pondělí a ve čtvrtek,“ směje se.

Kromě závodní plavecké kariéry se věnoval vodnímu pólu a později ploutvovému plavání. V něm to dotáhl až na kapitána národního mužstva. 

​Ve 30 pauza

Po třicítce si dal dokonce pauzu. Slíbil ji manželce. Zaplavat si tehdy chodil „jen tak“, ale nevydrželo mu to dlouho. „Srdíčko se začalo bouřit. Bylo zvyklé na zátěž a tu najednou nemělo, takže přišly zdravotní problémy. Tak jsem kývnul na návrh party kamarádů, kteří zápasili volným stylem. Chodil jsem s nimi na tréninky a aspoň sebou mlátil o žíněnku a hrál basket,“ vyjmenovává. Později se ale stejně nechal znovu vyhecovat.

Na konci 80. let ho na potápěčském tréninku zahlédli kamarádi, bývalí plavci, a přemluvili ho, ať si jde zaplavat ještě s nimi. Nejdřív jen tak plaval, ale pak stějně zase závodil. „První mistrovství Evropy kategorie Masters se tehdy konalo v roce 1989 ve Finsku v Turku. Já mám kolegu, který je o dva roky starší než já, moc dobrý sprinter, a tak jsme se tehdy v partě začali sázet, kdo bude na 50 metrů motýlek lepší. Bylo kolem toho velké dohadování. Nakonec jsme doplavali na setinu stejně,“ jiskří Šmerdovi oči, když velké soupeření líčí.

Běží ti čas. No a?

Devadesátiletý sportovec Jiří Soukup na fotkách Vojty Hurycha v novém Finmagu

Ve čtvrtek vychází nový Finmag, časopis, který vás připraví na budoucnost.
Když se do ní podíváme, vidíme vás. O pár let starší.

Analyzovali jsme, co to se světem udělalo, když se ve 20. století o dekády prodloužil věk dožití • Sehnali jsme čísla o domovech důchodců, pečovatelských domech a pečovatelských službách. Kolik jich je, kolik jich potřebujeme a budeme potřebovat. A kolik to stojí. Oficiálně i doopravdy. • Víme, čím to je, že když se zaměstnanci chystají se na penzi, mnoho volnonožců se teprv dostává na vrchol kariéry. • Představuje dobrovolnický Spolek Hurá na Výlet, který připravuje pro starší a pokročilé výlety bez hrnců. A nejen kilometry na cestách, ale i spoustu dalších aktivizačních aktivit.

Nový FinmagZdroj: Finmag

A k tomu všemu jsme taky přinesli ve fotkách kousíček příběhu Jiřího Soukupa, veteránského sportovce, rok narození 1927. Zlatou medaili z mistrovství světa v atletice získal ve 83 letech. Za závody v běhu do vrchu. Vystudoval zemědělskou vysokou školu a odborníkem na chov koní. Sám na nich závodně jezdil. Ale kromě toho vždycky skákal, otužoval, jezdil na bicyklu a především – běhal. Fotograf Vojtěch Hurych ho doprovázel na závody, fotil ho i při trénincích, ale i normálně v civilu. Za sérii jeho fotografií v roce 2017 získal cenu Czech Press Photo v kategorii sport. My můžeme vybírat z širšího souboru. Ovšem jen na web, protože časopis přece jen není nafukovací.

Další fotky v galerii (14)

To by mu vážně nestačilo jen tak si plavat v bazénu? ptám se ho já a i spousta lidí okolo. „No, původně jsem si říkal, že ano, ale v té partě to tehdy bylo těžké. A já to vůbec asi nedovedu.“

Od té doby je Šmerda zase závodníkem. Desítky titulů i rekordů tak nasbíral hlavně poté, co odešel v roce 2003 do důchodu. Do sportování se tehdy mohl zase vrhnout naplno.

Až jako „senior“ (tohle slovo v jeho kontextu nějak nedává smysl) objel velkou část světa a zažil tři velké kariérní vrcholy. První v roce 2009 na World Masters Games, olympijských hrách veteránů v Sydney, druhý v roce 2013 na mistrovství Evropy v Eindhovenu a třetí v roce 2019 na světovém šampionátu v jihokorejském Kwangdžu.

„To první byla obrovská akce, 28 sportů, ve kterých soutěžilo 28 tisíc sportovců, třeba spousta bývalých basketbalistů z NBA. Mně se ale povedlo vyplavat tam šest zlatých a jednu stříbrnou, takže jsem se stal nejúspěšnějším mužským účastníkem her,“ povídá muž, který si uvědomuje, že ho zvýhodňuje charakter jeho disciplíny. I tak na Sydney vzpomíná jako na největší životní úspěch. 

Plavec
Shutterstock

Kabrňákům vstup povolen

Do kategorie Masters, v níž zápolí i Rudolf Šmerda, je povolen vstup od 25 let. Není pro profíky a sportovci se v ní dělí do skupin vždycky po pěti letech věku. To by mělo zajistit srovnatelné podmínky pro všechny. Jde o nejmladší sportovní kategorii, která byla začleněna do systému Světové plavecké federace FINA s cílem umožnit těm, kteří nemůžou nebo nechtějí trénovat mezi aktivními plavci, pokračovat v plavání způsobem, který jim vyhovuje. A Šmerdovi to vyhovuje velice.

O čtyři roky později na nizozemském evropském šampionátu pro změnu zaplaval světový rekord. I tehdy se nechal vyhecovat.

„Předtím se mnou natáčel televizní štáb a ptali se mě, jak to vidím. Říkal jsem, že mám možnost pěti startů a doufám, že všechno budou medaile. Pak pokračovali otázkou, jestli bude nějaká zlatá, tak jsem reagoval, že doufám, že všech pět.“

Specialista na disciplínu motýlek to samozřejmě znovu dokázal.

​Závodník s křehkým srdcem

Jihokorejského klání si váží hlavně vzhledem k tomu, co mu předcházelo. Přípravě hodně obětoval, všechno měl dlouho dopředu nachystané. Jenže to, že je někdo i v pokročilém věku vrcholový sportovec, ještě neznamená, že se mu vyhýbají zdravotní problémy. Do Koreje měl letět v srpnu a ještě v červnu ho čekalo mistrovství republiky. Sám odřídil 300 kilometrů do Mladé Boleslavi, kde zvládnul besedu s účastníky, ale na závodění už nedošlo.

Ještě před závody Šmerda cítil, že něco není v pořádku. A tak se raději vrátil celých 300 kilometrů zase sám zpátky domů. Na druhý den už mu bylo tak špatně, že šel raději k lékaři, který ho rovnou poslal do nemocnice. Diagnóza? Krvácení do žaludku. Veteránský závodník zapomněl svému ortopedovi, který mu dával dohromady koleno, říct, že už bere také léky na ředění krve. Takže se oba přípravky „pohádaly“ a roztrhaly mu sliznici v žaludku.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


To ale nebylo všechno. Jak procházel různými vyšetřeními, přišlo se také na zúženou srdeční tepnu. Lékaři mu ji proto museli roztáhnout stentem. 

Už to první by stačilo, aby běžný člověk letenky do Koreje stornoval. S tím ale na vitálního Šmerdu nechoďte. „Měsíc mi zakázali cokoli dělat, tak jsem se jenom tak potajmu udržoval. Týden před odletem jsem šel za panem docentem, že už se cítím dobře a nemám žádné problémy, tak že bych letěl…,“ vzpomíná. Lékař mu prý jen připomněl „hlavně opatrně“. Tohle opatrně vyneslo pět zlatých.

Poslední závody, které zažil, se konaly v březnu. Byl na nich jen jako „ředitel“ a ne jako závodník, protože předtím podstoupil kvůli srdeční arytmii další zákrok. Ačkoli dodnes bere léky, i v tomto případě byl po pár dnech zpátky v bazénu. Jen kvůli pandemickým opatřením teď svoji formu nemá kde zúročovat. Zas tolik mu to ale nevadí, na rozdíl „od mladých“ už ví, že i takové věci se stávají, a udržuje se ve vrcholové kondici, jak jen to jde.

​Domácí dril

Po probuzení ještě vleže protáhne všechny svaly a klouby a projede celou asi desetiminutovou cvičební sestavu. Pak se nasnídá a následuje druhé kolo cvičení. Při něm otevře bez ohledu na venkovní teplotu balkon, aby na něj proudil čerstvý vzduch. Celou sestavu zakončí už zmiňovanými 40 kliky. „A pak třeba po hodině dám dalších třicet a pak dalších třicet. A teď ještě navíc tahám gumy, protože jsem dvě tři kila přibral, a jezdím na rotopedu,“ popisuje. Jeho program zahrnuje i dvě procházky se psem, které dohromady čítají šest až osm kilometrů.

Že věk je jenom číslo, od Šmerdy neuslyšíte. Přibývajícími lety se ale nijak nezatěžuje. Když nedávno někam spěchal, narychlo skočil a dopadl na jednu nohu, došlo mu, že jeho svaly už zdaleka neunesou to co kdysi. Ale to nic nemění na tom, že je hodlá dál intenzivně využívat naplno hlavně v bazénu, protože láska k plavání, pochopení manželky, se kterou je 53 let, i 41letý tréninkový parťák a parta v klubu ho stále motivují pokračovat.

A tak se ptám: Vrátíte se ještě do bazénu? „Kdybych tomu nevěřil, tak bych začal už opravdu být psychicky dole. Ale já teď pro nic jiného nežiju!“ povídá zapáleně muž, který se mezi svými vrstevníky tolik vymyká fyzickými schopnosti i chutí je pořád udržovat. Jeho fahrplan je jasně daný: on má 19 světových titulů, bratři Pospíšilové v kolové 20 a Martina Sáblíková 21. Cíl je minimálně dohonit Pospíšily.

Jenže další mistrovství světa má být letos v japonské Fukuomě a tam se Šmerdovi už trmácet nechce. Přece jen je to přes většinu světa. Proto počítá s účastí v Dauhá v roce 2023, šest hodin letu prý zvládne. Má to totiž jednu velkou výhodu – v té době mu bude čerstvě 80, takže bude mezi nejmladšími ve svojí kategorii. A to by v tom byl čert, aby to další zlato neurval.

Autor článku

Martina Fojtů

Martina Fojtů

Martina Fojtů vystudovala žurnalistiku, germanistiku a marketing. Začínala jako sportovní novinářka, léta psala o zákulisí vědy a výzkumu a dnes učí klienty marketingové agentury komunikovat lidsky.