Lapeni v síti. Vztahy už dneska můžete prožít online

Randění, sex a vztahy obecně byly jedny z prvních věcí, které lidem začaly po nástupu karanténních opatření vrtat hlavou. Zrovna tahle část života totiž s dvoumetrovými odstupy dohromady nejde.

Hned jsme se tak dočkali tipů a návodů na online randění i tvrzení, jak koronavirus zásadně přeoral a ještě přeorá vnímání vztahů. Stejně jako u výčtů změn v jiných oblastech, i tady jste se obvykle mohli dočíst jen půlku pravdy.

Nejen ve vztazích a seznamování, ale i v organizaci práce nebo v kultuře už delší dobu probíhají změny, které mimořádná opatření zkrátka jen urychlila. I ti nejzatvrzelejší zaměstnavatelé museli uznat, že home office je normální a funkční forma práce, rapeři zjistili, že fanoušci jsou ochotní platit i za online koncerty, a vztahový život v kyberprostoru definitivně přestal být výsadou teenagerů a obskurních komunit.

Z Fortnite na Tinder

Jednou z nejpozoruhodnějších výpovědí o překotném tempu změn je rozhovor s šéfem Tinderu Eliem Seidmanem publikovaný v červnu na webu The Verge. Seidmanovy postřehy o výkyvech používání seznamovací aplikace v době karantény jsou zajímavé, ale samy o sobě nijak překvapivé. Vyjma poklesu v době úplných lockdownů vzrostl o službu všude na světě zájem, uživatelé trávili víc času chatováním a boom přišel po uvolnění zákazů. Mnohem důležitější je ale způsob, jakým se podle Seidmana v poslední době změnil vztah uživatelů k digitálnímu prostoru.

Tinder kvůli pandemii uspíšil vývoj funkce Global Mode, která uživatelům umožňuje seznamování bez ohledu na jejich fyzickou polohu. Pokud chtějí, můžou z Londýna svajpovat potenciální partnery v Madridu nebo New Yorku – a v době nucené izolace je nemusí trápit, že fyzické setkání nejspíš neklapne. S tím pak souvisí druhý, ještě významnější trend, který je prý projevem generačních rozdílů mezi mileniály a generací Z (hranice mezi oběma generacemi vede zhruba ročníkem 1996).

Služby jako Tinder způsobují smutek a frustraci a zavádějí uživatele do ještě větší sociální izolace.

Seidman v rozhovoru tvrdí, že v návaznosti na generační proměnu prošlo seznamování přes Tinder dvěma fázemi. V době spuštění služby v roce 2012 bylo doménou mladších univerzitních studentů kolem osmnácti až dvaceti let a jen obtížně pronikalo ke starším lidem a do jiných sociálních vrstev. Navíc jelo podle podobného scénáře jako hledání partnerů mimo internet – většině lidí šlo o co nejrychlejší osobní setkání. Tento vzorec se teď ale mění a nejmladší uživatelé tráví v aplikaci stále víc času chatováním, bez snahy o rychlé rande.

Podle Seidmana členové generace Z vyrostli na sociálních sítích, trávili čas s kamarády ve Fortnite a jiných digitálních světech a prožitek vztahu v online prostoru jim nepřijde méně hodnotný než fyzické setkání tváří v tvář. K tomu se přidává i fakt, že spoustě lidí na Tinderu vadí trochu povrchní způsob vzájemného poznávání, často vedoucí k nepovedeným schůzkám. Také proto Tinder urychluje vývoj videochatu, aby uživatelům ještě zjednodušil pobyt v ekosystému aplikace.

V praxi se tak potvrzuje jev, který už před šesti lety v knize It's Complicated: The Social Lives of Networked Teens (Je to složité: společenský život teenagerů v síti) popsala americká sociální vědkyně danah boyd (jméno si skutečně nechává psát s malými písmeny). Dnešní teenageři podle ní odmítají falešnou dichotomii online a offline světa i předsudek, že komunikace na sociálních sítích a dalších online platformách je ve srovnání se setkáním tváří v tvář méně hodnotná, nebo dokonce škodlivá.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Jak na krámě

Ani víc času stráveného oťukáváním v aplikaci ale nemůže vyřešit jeden ze základních problémů seznamek, který často vede k frustraci uživatelů. Je jím vnímání vztahů optikou tržních principů, které na ně lze ovšem aplikovat jen se značnou rezervou.

Ashley Fettersová a Kaitlyn Tiffanyová letos v magazínu The Atlantic zmapovaly historii tržního pojetí seznamování. Jeho kořeny lze vysledovat na konci devatenáctého století, kdy se mladí lidé začali ve velkém přesouvat do měst a seznamovat se tam mimo tradiční prostředí typu obecních bálů a čajových dýchánků, kde na ně dohlíželi rodiče a jiné autority. Najednou se jim otevřel mnohem širší výběr potenciálních partnerů, se kterými se setkávali bez dozoru v komerčních prostorách, jako jsou divadla a hospody. Začal jim v tom pomáhat zástup vztahových poradců, kteří hledání partnera přirovnávali k oťukávání zboží a kteří své pochybné rady šíří dodnes. 

Uživatelé zvyklí na principy nakupování v internetových obchodech přistupují stejně i k Tinderu. Kromě nekonečného listování katalogem „zboží“ tu aplikují i systém filtrů – vytvoří si přesnou představu o ideálním protějšku a pak jen systematicky přebírají paletu nabídek. Ani se sebelépe nadefinovaným partnerem ovšem nemusí přeskočit romantická jiskra, navíc tu zůstává lákadlo dalšího „nakupování“.

K čemu jsou filtry na světě

Zdroj: Shutterstock

Existence nejrůznějších filtrů v seznamovacích aplikacích se prolíná s politikou. V reakci na aktuální protesty v USA oznámili na začátku června provozovatelé Grindru, seznamovací aplikace zaměřené na gaye, že z placené verze odstraní možnost filtrovat potenciální partnery podle etnicity. Dosud k tomu ale nedošlo a množí se i nesouhlasné reakce. Někteří uživatelé podotýkají, že případným updatem rasistické chování některých uživatelů nezmizí a navíc může uškodit některým příslušníkům etnických menšin, kterým filtr umožňuje bezpečně hledat partnery s podobnou životní zkušeností.

Další problém ekonomického přístupu k seznamovacím aplikacím je chybná interpretace jejich fungování. Občas zveřejňují zavádějící informace samotní vývojáři. Například Aviv Goldgeier v roce 2017 porovnal počet lajků obdržených v aplikaci Hinge muži a ženami optikou teorie příjmové nerovnosti. Došel k analogii, že ženy jsou jako západní Evropa (dostává se jim rovnoměrně rozdělené pozornosti mužů), kdežto muži v tomto ohledu připomínají Jihoafrickou republiku (hrstka milionářů, zástupy chudých). Většinu uživatelů seznamek sice opravdu tvoří muži, kteří jsou na nich také víc aktivní a snaží se oslovit víc žen. Nemůže to ale zavdávat podnět k přesvědčení, že online seznamování není „fér“. Celé to připomíná vztek gamblera, který se snaží přijít na matematickou rovnici pro vítězství v ruletě.

Vývojáři aplikací a seznamek musí ke službám přistupovat jako k hromadě čísel, protože datová analýza pomáhá úspěšně seznámit co nejvíc lidí. Pokud se ale uživatel začne zkoušet vcítit do myšlení počítače, aby systém přelstil, těžko to může dopadnout dobře. Samotní tvůrci aplikací ovšem vycházejí této logice vstříc a prostřednictvím placených rozšíření zvyšují šance na úspěšné seznámení. Například na Tinderu jsou to funkce Plus a Gold, které odstraňují denní limit na svajpování nebo odhalují, komu se v aplikaci líbíte.

Do skrýší

Aktuální trendy vedou k paradoxu. Na jedné straně se mladí uživatelé snaží trávit víc času online, kde kvůli rostoucí sociální izolaci a menší míře mezilidských kontaktů usilují o autenticitu a hlubší vzájemné propojení. Na druhé straně narážejí na odcizenou povahu tohoto prostředí a s ní spojené problémy, ať už to je ghosting, kdy vám protějšek přestane odpovídat, útěky z nevydařených rande nebo střet s těmi, kteří se snaží v aplikaci vyhrát partnera jako na hracím automatu.

Je pravděpodobné, že tento stav souvisí s procesem, který se v prostředí sociálních sítí odehrává už několik let. Podnikatel a spisovatel Yancey Strickler ho trefně popsal metaforou temného lesa ze sci-fi románů Liou Cch’-sina. Veřejně přístupné platformy jsou pro uživatele stále méně komfortní, a ti se proto stahují do uzavřeného světa soukromých diskuzních skupin a dalších prostor, kde nehrozí náhodné střety s potenciálně nebezpečnými nebo jen nekompatibilními cizinci.

Loni v březnu Mark Zuckerberg potvrdil existenci tohoto fenoménu oznámením, že se Facebook bude víc orientovat na uživatelské interakce v soukromých skupinách. Situace začíná mít nečekané následky. Deník The Guardian na začátku července informoval, že se v soukromých whatsappových skupinách začínají nekontrolovaně šířit fake news a propaganda a na rozdíl od Twitteru či Facebooku (kterému přitom WhatsApp patří) se tam dají jen těžko potírat. Z otevřených sociálních sítí se navíc vytratil prvek autenticity, slouží už jen k pečlivému budování osobních brandů, kdežto dynamika ve whatsappových chatech je mnohem osobnější a intimnější. A když vám tam bludy osobně sděluje důvěryhodný známý, zbaštíte mu to rychleji než po zhlédnutí sdíleného postu na Facebooku.

Zdroj: Shutterstock

V seznamkovém oboru to pak vede k rozvoji aplikací, které uživatelům slibují větší bezpečnost a soukromí spolu s předvýběrem lidí ze skupin se stejnými zájmy a hodnotami. Už léta tak funguje Bumble, kde může první zprávu poslat jen žena, nebo zmíněné Hinge, které pracuje s podrobnějšími osobními profily. Bují i aplikace zaměřené na nejrůznější okrajové skupiny, ať už to jsou milovníci fousů (seznamka Bristlr), lidé spojení sdílenou nenávistí k čemukoliv (Hater) nebo celiaci (Gluten Free Singles).

Lidé místo algoritmů

Zůstává otázkou, jestli není něco špatně v samotné logice seznamovacích aplikací jako takových. Nizozemský mediální teoretik Geert Lovink ve své knize Sad by Design (Smutní už z výroby) podotýká, že služby jako Tinder ze své podstaty způsobují smutek a frustraci a zavádějí uživatele do ještě větší sociální izolace. Lovink to ovšem nezdůvodňuje stereotypním poukazem na logiku kapitalismu a nenažrané platformy, ale odkazem na Marshalla McLuhana a jeho teorii o médiích jako extenzi člověka. Smartphony a aplikace totiž už přestaly být vnímány jako pouhé rozšíření těla, člověk s nimi splynul v jedno. Máme proto potíž rozeznat, co je ještě naše myšlení, a kdy už sami fungujeme jako aplikace. Třeba když zoufalí muži bez ohledu na své preference a mentální zdraví svajpují doprava maximální počet žen a kalkulují poměry atraktivních samiček a samečků.

Rostoucí popularita uzavřených diskuzních skupin je tak možná i projevem návratu do výše zmíněných tradičních seznamovacích zvyklostí, kdy na náš výběr vhodného partnera nebude dohlížet anonymní algoritmus aplikace, ale kamarádi a známí ve skupině na WhatsAppu.