Co může Česko závidět varšavskému ghettu

Vojtěch Blažek a Zdislava Pokorná se snažili zjistit, proč hygiena po půl roce příprav nestíhá (místy) trasovat kontakty nakažených, – a vyšla jim z toho freska paralyzované veřejné správy.

Cesta do zoufalství ale nezačala s nástupem téhle ani předchozí vlády: primář infekčního oddělení Státní slezské nemocnice Opava Petr Kümpel žaluje, jak nekoncepčně se od revoluce ruší lůžka na infekčních odděleních.

Vojtěch Pišl na Finmagu o koronavirových statistikách a proč k nim nebýt přehnaně nedůvěřiví.

Dost o covidu.

Anna Kárníková, stejný ročník jako já, popsala mou generační zkušenost jako nikdo před ní: „Pokud je nějaká generace skutečně uvízlá mezi dvěma světy, pak je to ta má. Naše sny o ekonomickém zajištění a vzestupu se zvládly naplnit, byť nijak hvězdně, protože ta skutečně nejzajímavější místa byla již zabraná, než jsme dorostli. Máme se dnes dostatečně dobře na to, abychom nebyli radikálně antisystémoví. Vycházíme v zásadě z pozitivního vnímání systému, který nám dlouho hrál — a v určitých ohledech i posud hraje — do karet.“

Přepis debaty Jana Bělíčka, Petra Fischera, Kláry Vlasákové, Jana M. Hellera a Ladislava Nagye nad anketou Salonu o nejlepší světové beletrii uplynulé dekády. Anketa byla podle mě tím nejpodstatnějším, co u nás k současné světové literatuře vyšlo, a pochopitelně slouží i jako seznam románů, které je dobré znát. Debata ji rozšiřuje třeba o porovnání s českou literární scénou.

Rozhlasová dokumentaristka Kristýna Břeská vytáhla do hor svého tátu a se zapnutým diktafonem se pokoušela řešit jejich vztah. Nevím, jestli je k tomu zapnutý diktafon nejlepší pomocník, ale ufuněný výsledek na mě zapůsobil: portrét muže, který má blok mluvit o svých citech a svém nitru a všechny přihrávky odkopává do podivného humoru. Pokud tenhle archetyp znáte, jako že nejspíš ano, nemusí vám být poslech příjemný.

Anglicky

O boji s tyfem ve Varšavském ghettu. Přes všechny běsy měli kliku: žádní odborníci, podle kterých je to jen průjmík, žádní mašíblové, kteří si nebudou umývat ruce, protože nejsou ovce.

Venkatesh Rao o internetu beefů – tedy o prostředí, ve kterém ostré výměny názorů nejsou prostředkem k nalezení čehosi společného, ale samy o sobě cílem.