Vojtěch Blažek a Zdislava Pokorná se snažili zjistit, proč hygiena po půl roce příprav nestíhá (místy) trasovat kontakty nakažených, – a vyšla jim z toho freska paralyzované veřejné správy.
Cesta do zoufalství ale nezačala s nástupem téhle ani předchozí vlády: primář infekčního oddělení Státní slezské nemocnice Opava Petr Kümpel žaluje, jak nekoncepčně se od revoluce ruší lůžka na infekčních odděleních.
Vojtěch Pišl na Finmagu o koronavirových statistikách a proč k nim nebýt přehnaně nedůvěřiví.
Dost o covidu.
Anna Kárníková, stejný ročník jako já, popsala mou generační zkušenost jako nikdo před ní: „Pokud je nějaká generace skutečně uvízlá mezi dvěma světy, pak je to ta má. Naše sny o ekonomickém zajištění a vzestupu se zvládly naplnit, byť nijak hvězdně, protože ta skutečně nejzajímavější místa byla již zabraná, než jsme dorostli. Máme se dnes dostatečně dobře na to, abychom nebyli radikálně antisystémoví. Vycházíme v zásadě z pozitivního vnímání systému, který nám dlouho hrál — a v určitých ohledech i posud hraje — do karet.“
Přepis debaty Jana Bělíčka, Petra Fischera, Kláry Vlasákové, Jana M. Hellera a Ladislava Nagye nad anketou Salonu o nejlepší světové beletrii uplynulé dekády. Anketa byla podle mě tím nejpodstatnějším, co u nás k současné světové literatuře vyšlo, a pochopitelně slouží i jako seznam románů, které je dobré znát. Debata ji rozšiřuje třeba o porovnání s českou literární scénou.
Rozhlasová dokumentaristka Kristýna Břeská vytáhla do hor svého tátu a se zapnutým diktafonem se pokoušela řešit jejich vztah. Nevím, jestli je k tomu zapnutý diktafon nejlepší pomocník, ale ufuněný výsledek na mě zapůsobil: portrét muže, který má blok mluvit o svých citech a svém nitru a všechny přihrávky odkopává do podivného humoru. Pokud tenhle archetyp znáte, jako že nejspíš ano, nemusí vám být poslech příjemný.
Anglicky
O boji s tyfem ve Varšavském ghettu. Přes všechny běsy měli kliku: žádní odborníci, podle kterých je to jen průjmík, žádní mašíblové, kteří si nebudou umývat ruce, protože nejsou ovce.
Venkatesh Rao o internetu beefů – tedy o prostředí, ve kterém ostré výměny názorů nejsou prostředkem k nalezení čehosi společného, ale samy o sobě cílem.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
