Čtyřikrát ze Čtvrté revoluce

Čtvrtá revoluce z názvu knížky následuje podle Floridiho po revolucích kopernikovské (lidstvo nepředstavuje střed vesmíru), darwinovské (se zvířaty toho máme společného víc, než bychom si přáli) a freudovské (fungování lidského vědomí je stále velkým otazníkem). Probíhá právě teď.

Se čtvrtou revolucí vstupujeme do hyperhistorie. Tak Floridi označuje éru, ve které rozvoj a blahobyt lidské společnosti zásadně závisí na tom, jak dobře jsme schopni pracovat s informacemi všeho druhu. Jako důkaz předkládá statistiku, podle níž minimálně 70 procent HDP členů skupiny G7 (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, USA a Velká Británie) „závisí spíše na nemateriálních statcích, které souvisejí s informacemi, než na materiálních statcích, jež jsou fyzickými výstupy zemědělských a výrobních procesů“.

Repro obálky Karolinum

Luciano Floridi: Čtvrtá revoluce. Jak infosféra mění tvář lidské reality. Z anglického originálu The Fourth Revolution: How the Infosphere is Reshaping Human Reality přeložil Čestmír Pelikán. V roce 2019 vydalo nakladatelství Karolinum. 274 stran, 320 Kč (cena u nakladatele).

Floridimu slouží ke cti, že se neuchyluje k dystopickým představám budoucnosti. Jen s ohledem na historii promýšlí potenciální dopady dnešního fungování světa.

Níž najdete výběr čtyř konkrétních idejí, které předkládá.

Technologie ovlivní, jak vnímáte sebe sama

(Kapitola 3 – Identita: Onlife)

Připadalo vám někdy, že to, jak lidé reagují na vaše příspěvky na sociálních sítích, předurčuje, jak o sobě přemýšlíte? Že když fotka vašeho obličeje neobdržela požadovaný počet to se mi líbí, začínáte pochybovat o své přitažlivosti a zdá se vám, že vás celý svět zradil a odkopnul? Není na tom nic zvláštního.

Doba, ve které žijeme, je bezprecedentní v tom, jaké množství informací o sobě sdílíme a jak snadno jsou dostupné. Bez ohledu na to, jestli to považujete za přínosné, nebo ne, nezbude vám než to akceptovat jako novou normalitu. Rozhodně pro budoucí generace, které už se do „onlife“ existence budou rodit a nebudou mít na výběr.

Naše virtuální identita s námi žije stejně jako naše analogová pověst a není neobvyklé, že si zaměstnavatel spíš prohlédne váš facebook než motivační dopis. Stejně jako už máme ve zvyku utvořit si představu o restauraci, ještě než ji navštívíme, pročítáním recenzí na jejím online profilu. A online seznamování by vydalo na samostatnou knihu…

Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Zdroj: IKSŽ FSV UK

Článek je součástí série textů, které ve spolupráci s Finmagem připravili studenti Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rámci kurzu Zpravodajství umělé inteligence. Aktuální dění na institutu a další studentské práce můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.

Čtvrtá revoluce Luciana Floridiho byla pro frekventanty kurzu silnou inspirací, která ovlivnila texty mnohých z nich. Mezi výstupy najdete i vtipnou recenzi Záviše Dobiašovského: 

Spíš než zlým robotům se poddáme hloupým toustovačům

Dále na Finmagu vyšlo

Roboti a žurnalistika
Rozhovor Anny Mikolandové a Barbory Součkové s Václavem Moravcem

... a robot zábavně odpoví
Rozhovor Alžběty Holcové s programátorem chatbotů Janem Pichlem

Čas terminátorů
Umělá inteligence a smrtící zbraně v analýze Lukáše Skládala

Proti deepfake videu umělou inteligencí
Rozhovor Martiny Arltové o tom, proč nevěřit vlastním očím

Filozofové mysli uznávají koncept trojího Já — kdo doopravdy jsme (osobní identita), kdo si myslíme, že jsme (pojetí sebe sama) a co o nás říkají ostatní, případně co bychom si přáli, aby o nás říkali (společenské Já). Právě na společenské Já mají informační technologie největší vliv. Floridi píše: „(…) jestliže si lidé myslí a říkají o vás, že jste sebejistí, pak se také mnohem pravděpodobněji za sebejisté považovat budete, a tak se možná skutečně sebejistými stanete.“ Zásahy do našeho společenského Já dokážou spustit pomyslnou lavinu procesů, které můžou být stejně tak blahodárné, jako destruktivní.

Vrátíme-li se tedy na začátek: Když vám nikdo nelajkuje fotky, nemusí to nutně znamenat, že jste společensky odepsaní a zbytek života prožijete opuštění a bez lásky. Anebo taky jo. Je jen na vás, čemu uvěříte.

2. Informační technologie a nová válka

(Kapitola 8 – Politika: Vzestup systémů s více činiteli)

Odklon od mechanizovaného k digitálnímu radikálně přepisuje pravidla a principy mezinárodních sporů a válečných konfliktů. Tradiční souboje muže proti muži, ve kterých zásadní roli hrály lidské emoce, mezi nimi třeba i odvaha či soucit, se čím dál víc přesouvají za obrazovky počítačů, na kterých proudící informace představují obdobu munice v zásobníku.

Kybernetické války překračují hranice státu. Útok na servery obsahující citlivá data politických konkurentů můžou zorganizovat i malé skupiny anonymních jednotlivců, přičemž bývá téměř nemožné pachatele dohledat. Ve výsledku tak není zřejmé, odkud „vítr vane“. To podkopává vzájemnou důvěru mezi státy.

Mnoho lidí má tendenci považovat kybernetické válčení či vražedné útoky pomocí dronů za méně násilné a invazivní, ale zdání může klamat. Internetový gambler, který nehraje o „reálné peníze“, ztrácí soudnost rychleji. Případná finanční ztráta ho bezprostředně nezasáhne tak jako prohra v reálném životě, i když je v důsledku stejná. Podobně můžou válečné technologie otupit pocit viny a podpořit krvežíznivost: k zabití stačí zadat příkaz do počítače. Na monitoru v základně vzdálené stovky kilometrů následky vlastně nepůsobí jako ze stejné reality, ve které je ten, kdo příkaz zadal.

„Jak budou roboti jednat s nebojujícími civilisty nebo jak budou nakládat se zajatci?“ zamýšlí se Floridi. Podobné otázky budou s proměnou světa stále naléhavější. Zdokonalování nástrojů války nápadně kopíruje vývoj počítačových technologií (ostatně i internet původně vznikl pro vojenské účely, podobně jako GPS).

Luciano Floridi

Foto Francesco Pierantoni, licence CC BY 2.0

Narodil se 16. listopadu 1964 v Římě. Je považován za zakladatele oboru filozofie informace. V současnosti působí jako profesor filozofie a etiky informací na University of Oxford a také jako ředitel Digital Ethics Lab na Oxford Internet Institute. Mezi jeho starší díla patří například The Philosophy of Information (2011) a The Ethics of Information (2013).

3. Počítačové systémy jsou hloupější než vosy

(Kapitola 6 – Inteligence: Zapisování světa)

Potenciál umělé inteligence dává vzniknout mnoha vizím budoucnosti. Některé ji zobrazují jako ráj na zemi, kde všechnu dřinu odvedou chytří roboti. Jiné staví inteligentní systémy do role tyranů, kteří lidstvo zotročí. Obě možnosti jsou ale v nedohlednu, tvrdí Floridi, jelikož jsme ještě nedokázali rozluštit, jakým způsobem lidská mysl interpretuje holá data tak, aby jim vtiskla význam a začala je chápat v souvislostech. Především proto je (alespoň prozatím) nemožné tento proces zreplikovat u stroje.

Podle Floridiho umělá inteligence ještě nepřechytračila ani vosy. Ty „se dokáží úspěšně navigovat, vyznají se po celé zahradě, umí se vyhnout překážkám, shromažďovat potravu, bojovat s ostatními živočichy nebo před nimi utéct, do jisté míry vzájemně spolupracovat a tak dále“. Už jen to je víc, než dokáže například váš „chytrý“ robot na sekání trávy, který je ve skutečnosti inteligentní zhruba jako lednička a jenom těží z toho, že mu lidé přizpůsobují prostředí tak, aby chytře vypadal —podobně jako když se finalistky České Miss slovo od slova našprtají proslov o tom, jak po vítězství změní svět svou charitativní činností.

Přístup, kdy (ne)inteligentní systémy zahltíme obrovským množstvím datových souborů a pak se modlíme, aby z nich vypadlo něco smysluplného, Floridi považuje za jednu z hlavních překážek, které nám i po víc než pěti dekádách snažení stále stojí v cestě za výraznějším posunem v digitální simulaci lidské inteligence. Neinterpretovaná data totiž nepředstavují směrodatné informace, ale pouze nicneříkající hodnoty. Počítač s nimi sice pomocí formálně správných algoritmů dokáže pracovat a plivat výsledky, ale není schopen jim reálně porozumět a vzít si z nich nějaké ponaučení pro příště.

Jako důkaz si můžete poklábosit s nejvyspělejším chatovacím robotem Mitsuku, vítězem několika ročníků Loebnerovy ceny. Už po pár konverzačních výměnách bude zřejmé, že užvaněná virtuální Angličanka je pouze jednookou královnou mezi slepými.

4. Váš harddisk nemá sloní paměť

(Kapitola 1 – Čas: Hyperhistorie)

Na první dobrou ne tak alarmující, nicméně reálnou hrozbou do budoucna je nespolehlivost digitální paměti. Od roku 2007 lidstvo produkuje víc dat, než je schopno skladovat, a infrastruktura pro jejich úschovu trpí omezenou životností s nutností pravidelné údržby, nevyhnutelně budeme s přibývajícím časem muset rozhodovat o tom, jaká data zachovat a jaká odstranit. Floridi tuto nepříjemnost přirovnává k mobilnímu telefonu s malou pamětí, ve kterém je uživatel nucen vybírat si, které soubory upřednostní před jinými.

Můžete namítnout, že tento stav existoval vždycky — orální kultura také nechala spoustu cenných dat na smetišti dějin. Jenže nyní se nacházíme v j hyperhistorii, tedy době přímo závislé na množství dat a kvalitě jejich zpracování. A kvůli limitacím počítačové paměti jsme k nim nuceni přistupovat ve smyslu „uložit nový soubor“ se rovná "odstranit jeho předchozí verzi", což Floridi považuje za zvláště nebezpečné s ohledem na fakt, že archivace lineárního vývoje (několik postupně zdokonalovaných verzí toho samého) logickým způsobem napomáhá k utváření lidských dějin a dává naší existenci posloupnost a řád. Říká se, že dějiny píšou vítězové, a souboj o nadvládu nad datovými soubory, pomyslnými doly zlata v kontextu nastupující dekády, momentálně vedou všichni technologičtí giganti, v čele s Googlem a Facebookem.

Likvidace zastaralých dat ve prospěch těch novějších může v tom nejskeptičtějším scénáři nastolit situaci, kdy se jako lidstvo ocitneme v nekonečné přítomnosti, připomínající dokola se opakující smyčku jako z filmu Na Hromnice o den více. Nadšenci do esoteriky a konspiračních teorií možná odfrknou, že v té době už žijeme: čas neexistuje, budoucnost už byla a tak dále — a kdo ví, třeba nejsou daleko od pravdy.

Vzhledem k identickému stáří nepřeberného množství dat, která vzniká současně, je podle Floridiho pravděpodobné, že jim souběžně i vyprší životnost, a pokud s tím nebudeme dopředu počítat a průběžně je zálohovat, může dojít k hromadnému kolapsu, ze sta na nulu. Asi jako když generaci Nedvědů a Kollerů synchronizovaně vypověděla kolena a my se rázem ocitli v nekonečné smyčce neúspěšných kvalifikací na mistrovství světa.

Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte ho sdílet se svým okolím — nebo ještě lépe: překopírovat ho v plném znění na libovolný datový nosič, co máte po ruce; kdyby náhodou datová úložiště Finmagu byla dalšími pány na holení v barber shopu U Amnézie…

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag