Floydova smrt ukazuje, jak v americké policii doznívá otrokářství

S jakým pocitem sleduješ dění ve Spojených státech?

Že se něco takového stane, byla otázka času. Kampaň se silným rasovým podtónem se rozhořela, už když Trump oznamoval první kandidaturu na prezidenta. Mluvil tehdy o tom, že se „musí postarat o to, jak to vypadá v ulicích“, že třeba v Chicagu, kde je velká část Afroameričanů, se „odehrávají krveprolití a musí se to napravit“.

Trump je taky jednou z hlavních postav, takzvaného birtherism movement, hnutí, které šířilo konspirační teorie zpochybňující, že je Barack Obama Američan – jestli se narodil na americké půdě, jestli je jeho rodný list pravý. Byl to způsob, jak delegitimizovat prezidenta na základě jeho etnického původu. V angličtině se tomu říká dog whistle: to jsou fráze, slova či tvrzení, která se můžou zdát nevinná, ale pro určitou část populace jsou rasistickým signálem.

Jan Beneš

Zdroj: Jan Beneš

Působí na Katedře anglistiky a amerikanistiky Ostravské univerzity, kde učí kurzy zaměřené na afroamerickou a britskou literaturu, kulturu a historii. Doktorát a magisterské studium absolvoval na Masarykově univerzitě a magisterské studium i na americké Texas A&M University, kde se zaměřoval na takzvanou harlemskou renesanci, afroamerické kulturní hnutí 20. a 30. let minulého století spjaté s newyorskou čtvrtí Harlem. Dění v USA komentuje i z Česka prostřednictvím twitterového účtu @JanBenesAggie.

Do jaké míry to bylo něco, co chtěl průměrný Američan slyšet?

Birtherism byl odrazem toho, že část obyvatel Spojených států těžce nesla černocha v roli prezidenta. Jsou zdokumentované mítinky, především na jihu USA, kde pálili panáky s podobou Obamy, nebo že si na fotbalový zápas fanoušek vzal oběšence Obamy. Trump toho využil a vymezil se. Z projevu, kterým ohlásil kampaň na prezidenta, je zřejmé, že on na rozdíl od Obamy nebude shovívavý vůči migrantům a dalším etnikům.

Trump na začátku rozhodně nebyl favoritem republikánských primárek, jenže se velmi dobře trefoval do nálad a do toho, že se Obama snažil reformovat policii nebo posílit lidskoprávní odbory na ministerstvech. Ve finále ale mluví peníze: Obama sice vrátil mnoha lidem práci, postavil ekonomiku po krizi na nohy, ale na druhou stranu mnoha lidem práce odešla a už se nedala vrátit. Ti měli pocit, že se má věnovat právě těmto ekonomickým problémům, jenže podle nich jen zbytečně tlačil rasovou otázku.

Romů, kterých se nejčastěji týká náš domácí rasismus, je tu zhruba 2,2 procenta, Afroameričanů v USA 12,6 procenta. Čechům se proto postavení černochů v USA špatně představuje. Dovedeš to nějak přiblížit?

Napadají mě dvě věci. Před několika lety seděla jedna nigerijsko-americká autorka v televizní show vedle slavného konzervativního novináře, bělocha, a říkala, že to, co Trump předvádí, je definice rasismu. Novinář se ohradil a ptal se, co definuje jako rasismus. Reagovala, že jako člověk, kterého se ten rasismus týká, si dovolí rasismus definovat, protože přece on jako zástupce majority, který požívá všechny výhody, jí nemůže určovat, co má jako rasismus vnímat ona.

Přemýšlím nad tím, když slýchám obhájce České sody, kteří říkají, že dnes už se takové vtipy nesmějí říkat. Že je západní společnost přecitlivělá a blíží se to cenzuře a tyranii. Jenže ono je to jiné. Tradice tohoto typu humoru je dědictvím komunismu, bojovali jsme tak s minulým režimem. V USA to takhle nikdy nebylo, satira si tam často v populární kultuře dobírala právě afroamerické obyvatelstvo a měla dost zlověstné dopady. Historici dodnes zmiňují třeba to, jaký dopad měla popularita filmu Zrození národa z roku 1915, který Afroameričany zobrazuje jako naprostá zvířata a sexuální násilníky, na vzestup Ku-klux-klanu. O tom se pak vtipkuje dost složitě. Kdyby neexistovala politická korektnost a menšiny si jednou za čas neduply, prostředí v USA by bylo vůči černochům ještě agresivnější.

Zdroj: Shutterstock

Přitom my Češi máme dojem, že když už se Afroameričan stal prezidentem, je problém s rasismem vyřešený. V Česku se Rom prezidentem jen tak nestane.

Amerika není meritokracie, multikulturní experiment jí nevychází. Nedala totiž nejen Afroameričanům možnost se skutečně do společnosti začlenit, nahrazuje jeden systém sociální kontroly etnik druhým. Obama se sice stal prezidentem, ale přece když se Havel stal prezidentem, neznamenalo to, že jsme se zbavili komunistických kádrů. Systém nejde změnit tím, že v něm vyměníš některé lidi, musíš změnit systém samotný. Ve Státech je sice spousta černošských starostů měst, guvernérů a šéfů policie, ale černošský šéf policie má pod sebou 70 procent bílého sboru. Neříkám, že poměr má být naopak, ale není to zkrátka jen otázka dosazení lidí do rolí.

Mluvíme spolu v době, kdy v desítkách amerických měst protestovaly už statisíce lidí. O co jim jde?

Mimo jiné o to, že v minulosti už se po podobných incidentech stalo, že propuštění policisté se za rok objevili jako členové jiného policejního sboru. Potrestat policejní brutalitu je v USA neobyčejně těžké, proto je to jeden z bodů vzývané reformy. Chtějí změnu způsobu chování policie vůči etnickým minoritám, ta je totiž nejviditelnějším symptomem systémového rasismu. Jsou studie, které trasují vznik moderní policie k otrockým patrolám, které chodily po silnicích v první půlce 19. století a hlídaly, jestli černoši neutekli. V současném fungování policie dožívá otrokářství.

Bylo zřejmé, že jakmile se uvolní opatření proti koronaviru, nějaké nepokoje proběhnou. USA teď mají rekordní míru nezaměstnanosti, bez práce je víc než 40 milionů lidí, což jsou nejvyšší čísla od doby, kdy se nezaměstnanost měří. Do velké míry to dopadlo na chudé bělochy, ale daleko víc na černochy, kteří vykonávají pomocné práce nebo jsou řidiči autobusů. Virem se navíc nakazilo poměrově víc černochů a víc jich také zemřelo. Vražda George Floyda byla jenom jiskra, která to zažehla.

Hodně se probírá, že Floyda zatýkali čtyři policisté…  

Je to v souladu se statistikami, které ukazují, že policie černochy nejen sleduje nadměrně, ale častěji jsou i obětmi policejní brutality. Existují třeba statistiky z Baltimoru, které ukazují, že policie daleko častěji zastavovala řidiče černochy a prohledávala jim auta, přičemž zbraně nebo drogy našla u jednoho procenta z nich. Bělochy stavěli méně často, ale kontraband objevili u 1,5 procenta z nich. Známé jsou i statistiky z New Yorku, kde policie mezi lety 2004 a 2012 zastavila nějakých 4,5 milionu lidí. Z toho víc než půlka byli černoši, kterých tam ale žije 23 procent. A zase se problémy ukázaly spíš u zastavených bělochů.

V této souvislosti se ve Státech mluví o fenoménech overpolicing a underpolicing. O co jde?

To první je nadměrné užívání policie, třeba zbytečně řešení toho, že někdo postává na ulici nebo zastávkách veřejné dopravy nebo odhodí nedopalek na zem. A to pak vede k tomu druhému: že policisté nemají prostor řešit skutečné problémy komunit nebo domácí násilí.

Na obranu americké policie je ale třeba říct, že se po ní chce hrozně moc. Státy často nedávají dost peněz na sociální služby nebo psychiatrické léčebny, takže policisté suplují jiné části systému. Zažívají strašně moc stresových faktorů a nejsou na to vycvičení. Třeba v Severní Karolíně zabere výcvik na policistu 620 hodin, z toho příprava na krizové situace něco kolem deseti hodin. Ale když si chce někdo otevřít barber shop, certifikát dostane až po 1528 hodinách tréninku. Členem sboru se člověk stane rychle, protože stát má po policistech vysokou poptávku, aby udržel pořádek na všech úrovních, protože má pocit, že hlavně etnickou populaci musí hlídat. A pak se to cyklí. Čím víc lidí jde do vězení a čím víc černochů, tím větší je pocit vysoké kriminality a tím víc se nabírá policistů, kteří pak o to častěji kriminalizují. Je to perpetuum mobile.

Zdroj: Shutterstock

Jde nějak porovnat vnímání policistů u nás a v USA?

U nás můžeme na policisty nadávat, jak chceme, ale máme k nim respekt. Běloši v USA taky, ale dovolí si k nim víc než černoši. A černoši k nim obecně mají hroznou nedůvěru, protože policisté jsou všude a zaměřují se na ně. V USA můžeš skončit ve vězení za hloupost typu, že si po cestě z hospody večer odskočíš do keře. Pokud tě chytí, odvezou tě do vězení s tím, že za sebe musíš zaplatit kauci. V cele předběžného zadržení čekáš na to, aby ti sdělili obvinění, a pak máš jít k soudci. Jenže systém je pomalý, hrozně často se stává, že přijde prokurátor a dá ti nabídku: přiznej se a my ti dáme podmínku. A ty to uděláš. Třeba proto, že nemáš na zaplacení kauce. Hrozivé je, že až 97 procent trestných činů v USA končí touhle dohodou bez toho, aniž by se člověk mohl obhájit u soudu. Ale s podmínkou pak stačí nějaká další hloupost a člověk jde do vězení natvrdo.

To je ale jenom část problému, že?

Ano, vězení jsou plná, a kdo se tam jednou dostane, tomu se špatně vrací do života. Navíc ve Státech platí, že kdo je ve vězení za těžký zločin, ztrácí volební právo a podle pravidel různých států ho nemusí mít ještě několik let po odpykání trestu. Je to nástroj, který hlavně jižanské státy zavedly jako další způsob kontroly. Metod, jak hlavně Afroameričany odradit od voleb, byla v minulosti řada. Obyčejné násilí – před těmi volebními místnostmi čekala banda lidí, kteří ti nedovolili vstoupit, pak na přelomu 19. a 20. století byly zavedeny zákony s absurdnostmi typu, že jsi musela prokázat, že tvůj dědeček volil, nebo testy gramotnosti. Ale v té podobě, že přišel běloch a dostal k přečtení abecedu, a přišel černoch a musel přečíst těžký právnický dokument. A ještě později se platil poplatek, což přetrvalo až do 60. let.

Zdroj: Shutterstock

Takže navzdory tomu, jak země deklaruje, že dává rovnou šanci všem, tak nedává?

Nedává a nikdy nedávala. To, čemu se v sociologii říká životní šance – přístup k bydlení, zdravotní péči nebo kvalitním školám –, je u Afroameričanů v prakticky všech aspektech omezené.

Řeší dnes demonstranti stejné problémy jako po smrti Martina Luther Kinga v roce 1968?

Je to pořád to stejné. Nové je snad jen téma masového uvězňování. Tehdy šlo o přístup k práci a bydlení a dodržování občanských práv obecně. Přišla legislativa, která to měla změnit, ale dva roky na to byl zvolen prezidentem Richard Nixon, který vyhrál volby s tím, že nastolí „zákon a pořádek“. Mimochodem sousloví „law and order“ teď znovu pořád dokola opakuje i prezident Trump. Takže se stalo to, že systém rasové kontroly nahradil jiný systém kontroly, který už není verbálně rasistický, ale v reálu stejně je, jen pod záminkou války proti drogám a kriminalitě.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag