Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Co dělat, až nebude Trump

Daron  Acemoğlu
Daron Acemoğlu | 18. 3. 2020 | 10 komentářů | 2 632

Porazit Trumpa bude pro jeho odpůrce jen začátek. Jinak se vrátí nebo přijde někdo podobný.

Co dělat, až nebude Trump

Zkušenost uplynulých tří let rozbila mýtus, že americká ústava dokáže sama o sobě ochránit americkou demokracii před narcistickým, nevyzpytatelným, polarizujícím a autoritářským prezidentem. Naše země má ale i jiné problémy než jen tu nepříjemnost v Bílém domě. A všichni Američané nesou za současnou situaci spoluzodpovědnost: zanedbali jsme klíčové instituce a ignorovali stále výraznější strukturální slabiny, které vytvořily podmínky pro to, aby se demagog Trumpova typu vůbec mohl objevit.

Růst přestal být všech

Současné strukturální problémy Ameriky mají minimálně tři zásadní příčiny. První je ekonomická. V desetiletích po druhé světové válce významěn rostla americká ekonomika. A ten růst nebyl jen rychlý, byl to také růst, ze kterého profitovala podstatná část obyvatel. Mzdy většiny zaměstnanců kopírovaly průměrný růst produktivity, který byl přibližně dvě procenta ročně. Tento růst podepíraly nástroje trhu práce, jako byly minimální mzdy a odbory, ale i technologické změny, které generovaly kvalitní (dobře placená a bezpečná) pracovní místa pro většinu amerických zaměstnanců.

Toto institucionální uspořádání se začalo v 80. letech rozpadat. Kvalitní pracovní místa postupně mizela, nerovnost se začala prohlubovat, mediánové reálné (tedy očištěné o inflaci) mzdy stagnovaly a reálné mzdy zaměstnanců s nízkým vzděláním dokonce začaly klesat. Za tímto obratem stála řada faktorů včetně eroze federální minimální mzdy, nových zákonů a soudních nálezů podkopávajících kolektivní vyjednávání, změn v normách pro vyměřování mezd, obchodu s Čínou a offshoringu a také automatizace.

Levný dovoz a automatizační technologie zpočátku snižovaly zaměstnanost v mnoha odvětvích lehkého průmyslu, jako byly textilní průmysl, oděvy a výroba nábytku. Po rozšíření robotických technologií však brzy následoval i těžký průmysl. V minulosti se zánik některých průmyslových odvětví vždy časově shodoval s tvorbou odvětví nových, která alespoň části uvolněných pracovníků nabídla kvalitní pracovní místa. Tento mechanismus ale v 80. letech přestával fungovat. Od té doby, a zejména kolem roku 2000, dopadala zátěž hospodářských změn stále víc na střední třídu a (často bělošské) komunity.

Moc a selhání elit

Druhá příčina je politická. Demokratický systém mohl dát ekonomicky znevýhodněným Američanům silnější hlas, aby výš zmíněné ekonomické trendy korigovali. Systém ale z řady důvodů selhal – v neposlední řadě proto, že se politická moc v posledních několika desetiletích přerozdělila v neprospěch voličů střední třídy.

Mnozí lidé připisují tento posun zvyšující se roli „politiky peněz“ – příspěvků na kampaně, tradičního lobbingu i odstranění bariér pro politické výdaje firem po nechvalně známém rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Citizens United v roce 2010. Ještě zásadnějším faktorem by však mohl být vzestup „politiky statusu“, kdy politická moc nepřiměřeně narůstá ve prospěch dobře zajištěných a vysoce vzděláných elit z obou pobřeží USA. Podnikatelé v technologiích, magnáti z Wall Street a konzultanti pro management mají ve Washingtonu stále větší vliv nejen proto, že jsou bohatí, ale také proto, že budí dojem představitelů osvícené kompetentnosti.

Třetí příčina je ztráta důvěry v instituce. Americké instituce a vysoce postavené elity nejenže nedokázaly odvrátit finanční krizi v roce 2008 s následnou recesí, ale dokonce v ní měly prsty. A když přišel krach, miliony rodin přišly o domovy a živobytí, zatímco Wall Street se nechal sanovat. 

Tyto okolnosti vynesly nahoru Trumpa, který by pořád na vlně dezinformací mohl v listopadu dosáhnout znovuzvolení, zvlášť jestli opozice zůstane rozdrobená. I když ale Trump bude poražen, pro úkol radikálně reformovat ekonomické a politické instituce Ameriky to bude teprce začátek.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Dejte lidem šanci na džob

Jak by taková účinná antitrumpovská reformní agenda měla vypadat? Především musí zahrnovat plán na vytvoření většího počtu kvalitních pracovních míst. Je to něco jiného než posilovat sociální záchrannou síť (což je taky nezbytné, ale samo to nestačí) a už vůbec to nemá nic společného se zavádějícími tématy typu všeobecného základního příjmu.

Tvorba kvalitních pracovních míst vyžaduje vyšší investice do technologií, které zvyšují produktivitu pracovníků a vedou k novým příležitostem k zaměstnání. Zároveň vyžaduje silnější instituce na trhu práce a ochranu zaměstnanců včetně minimálních mezd a kolektivních smluv, které budou firmy motivovat, aby si místo automatizace nebo převedení výroby do ciziny radši vytvářely dlouhodobé vztahy. Stejně tak platí, že lepší regulace a razantnější vymáhání antimonopolních zákonů by snížilo moc velkých korporací na trhu práce a podpořilo větší konkurenci a inovace, což by připravilo půdu pro rychlejší růst poptávky po pracovní síle.

Vraťe jim hlas

Tato agenda musí zahrnout také reformy, které vrátí většině Američanů hlas, který by byl slyšet v politice. V 60. letech dospěl politolog Robert A. Dahl k závěru, že v místní politice převážnou část moci mají obyčejní lidé, kteří se angažují v místních záležitostech, ne elity s vysokým statusem nebo politické strany. Ten závěr možná nikdy nebyl obecně platný (Dahlova studie se zaměřovala na město New Haven v Connecticutu), ale přesto bychom měli o takovouhle politiku postavenou na obyčejných občanech usilovat.

Prioritou by zde mělo být rozbití zažitých vztahů mezi politiky a jejich přáteli z řad generálních ředitelů, konzultantů a finančníků. To si vyžádá systematické změny v regulaci přístupu k politikům a špičkovým státním úředníkům, ale také větší transparentnost ve všech fázích politického procesu. Pomohlo by i zakládání nových agentur, jež budou zastupovat zájmy pracujících a dalších zanedbávaných voličských skupin.

Nestranné instituce

A konečně by tato agenda měla zvýšit nezávislost amerických úřadů a soudů. Například jmenování ponechaná na volném uvážení nových prezidentských administrativ by se dala omezit tak, aby umožňovala větší kontinuitu odbornosti napříč agenturami, a o jmenováních v oblasti soudnictví by mohly rozhodovat dvoustranické či nestranické komise složené z vysoce postavených soudců a právních vědců. Posílení autonomie úřadů a soudů se může jevit jako paradoxní reakce na ztrátu důvěry v instituce. Chtějí-li však americké instituce získat zpět důvěru veřejnosti, musí fungovat řádně a nestranně, což nelze zajistit bez úřední a soudní odbornosti.

V příštích volbách bude mnoho v sázce. Porazit Trumpa ale nestačí. Američané musí řešit základní příčiny své ztracené prosperity, ochabující demokratické participace a snižující se důvěry v instituce. Řešením není smiřovat se s polarizací, nýbrž pracovat na širší a inkluzivnější společenské smlouvě.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka. Copyright: Project Syndicate 2020

Autor článku

Daron  Acemoğlu

Daron Acemoğlu

Daron Acemoğlu je profesor ekonomie na MIT. S Jamesem Robinsonem napsali knihu Proč státy selhávají s podtitulem Kořeny moci, prosperity a chudoby.