Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Vyděrač otevřel dveře. Čtyři možné cíle prezidenta Erdoğana

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 9. 3. 2020 | 26 komentářů | 22 730
imigracemigraceRecep ErdoganTureckouprchlíci

Evropě hrozí uprchlická krize 2.0. A to starý kontinent ještě nedokázal vstřebat krizi první.

Vyděrač otevřel dveře. Čtyři možné cíle prezidenta Erdoğana

Syrská válka se znovu tlačí do Evropy. Přesněji, do Evropské unie ji tlačí Recep Tayyip Erdoğan. Turecký vůdce připomněl osmadvacítce, že má ještě jiný problém než koronavir nebo kohezi.

Prezident-sultán oznámil, že jeho země nemůže čelit dalšímu přílivu uprchlíků ze Sýrie – protože jí Evropa nedostatečně pomáhá. Vláda v Ankaře proto vyzývá uprchlíky, aby odešli do Evropy, tvrdí jim, že cesta je volná. Některé z nich Turci přivážejí až na hranici s Řeckem a snaží se jim pomoct přejít na území Evropské unie.

Do Evropy přitom mají z Turecka našlápnuto nejen syrští uprchlíci, ale i migranti z Afghánistánu, Alžírska, Bangladéše, Iráku, Íránu, Pákistánu, Maroka, které často z domovů nevyhnala válka, ale „jen“ touha po lepším životě.

Hřebík do unijní rakve?

„Je načase, aby západní země nesly svůj díl odpovědnosti,“ prohlásil Erdoğan. „Dveře jsou otevřeny. Brzy dosáhnou počty [migrantů v Evropě] milionů,“ pohrozil.

V paměti přitom zůstává rok 2015, kdy do Evropské unie dorazil „otevřenými dveřmi“ víc než milion migrantů, většina z nich balkánskou trasou přes Řecko.

Unijní státy se za víc než čtyři roky od mementa, jakým migrační krize byla, nedohodly na pravidlech pro azylovou a přistěhovaleckou politiku. Až na výjimky nedokázaly prosadit repatriaci migrantů, jejichž pohnutky jsou ryze ekonomické a kteří nemají nárok na azyl.

Chaos a spory o přístup k migrantům a uprchlíkům, které vyvolaly rozkol v Evropské unii a vzestup xenofobních stran, se proto můžou brzy opakovat – a ve větším rozsahu. Evropa je migranty nasycenější než před pěti lety.

Analytik Bloombergu Andreas Kluth píše, že další migrační krize může být pro Unii zkouškou, kterou nemusí ustát. „Konfederace, která nedokáže kontrolovat své vnější hranice ani přimět své členy k soudržnosti, nemůže být důvěryhodná, nakonec se zhroutí,“ předpovídá.

Příliš chmurná prognóza?

No pasarán!

Ministři zahraničí osmadvacítky na pátečním krizovém zasedání Erdoğanovi vzkázali, že se Evropa vydírat nenechá. Připomněli, že platí dohoda z roku 2016. Podle ní Unie výměnou za to, že Turecko nebude pouštět migranty do Evropy, poskytne na pomoc uprchlíkům v zemi šest miliard. (Z nich byly dosud vyplaceny tři miliardy.)

Takže ani cent navíc. Důležité je však dodat slovo zatím.

Zmíněné stanovisko nebylo jednotné. Německo a několik dalších států už chtěly pomoc migrantům v Turecku zvýšit. Je tedy možné, že za několik týdnů osmadvacítka postoj změní.

Zatím ale většina evropských vlád zastává názor, že Erdoğanovi by se ustupovat nemělo, protože vydírá a blufuje. Názor je založen na předpokladu, že prezident si nemůže dovolit čelní střet s blokem, na kterém je silně závislý – evropské firmy jsou v zemi půlměsíce největšími investory a do Evropy směřuje polovina tureckého exportu.

K takovému postoji má blízko také turkolog Tomáš Laně, někdejší český velvyslanec v Ankaře. „Turecko je zadlužené až po uši. Myslím si proto, že Erdogan si moc vyskakovat nemůže,“ řekl v ČT.

Jenže zadlužený Erdoğan je schopen 3,6 milionu Syřanů a k tomu statisíce migrantů z Perského zálivu, Asie a Afriky používat jako živé štíty. Takže vyskakovat by si neměla ani Evropa.

Pravda, pozemní hranice se dá aspoň na nějaký čas uzavřít a hájit. S mořskou hranicí to je však horší. Poté, co pominou bouře, mohou migranti z Turecka připlouvat po stovkách i tisících. A podle mezinárodního práva mají být posádky lodí zachráněny, ne zatlačeny zpátky.

Co může chtít Erdoğan

Nahlíženo ze starého kontinentu, je turecký prezident jednoznačně darebák.

Nejen pro způsob, jakým manipuluje s uprchlíky, které je schopen hnát proti žiletkovému plotu, ale i proto, že pohrdá křesťanskou civilizací a rýsuje Turecko v hranicích osmanské říše. Loni na volebním shromáždění prorocky pravil, že vidí hranici izmirské provincie (tedy Turecka) u Vídně. A už dřív vyzval turecké ženy v Evropě, aby rodily co nejvíc dětí, a tak pomohly islamizovat Evropu.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


Erdoğan v nynější bitvě na řecké hranici může sledovat hned čtyři cíle: Získat další finance od Evropské unie, zbavit se části migrantů, posílit populaci muslimů v Evropě a k tomu ještě víc rozklížit už beztak rozklíženou Evropskou unii.

Žádný z cílů pro něj není nedosažitelný.

Nahá Evropa

Přesun migrantů k řecké hranici Erdoğanova vláda dlouho připravovala. Prezident jím hrozil už loni v říjnu, kdy Evropská unie kritizovala turecký vpád na syrské území. Nakonec ho vyhlásil po nedávném postupu syrských vojsk podporovaných ruských letectvem na sever Sýrie.

V této oblasti chce Erdoğan vytvořit nárazníkové pásmo, kam by vrátil miliony uprchlíků se Sýrie. Teď ale naopak jich další statisíce z města Idlíbu a jeho okolí zamířily do Turecka.

Berndt Rieger, analytik stanice Deutsche Welle, označil nynější situaci na západní hranici Turecka za zoufalou a dlouhodobě neudržitelnou. „Bez dohody s Tureckem bude Evropa nahá,“ napsal.

Takže nová dohoda s Erdoğanem a další finance na uprchlíky v Turecku? Existuje snad lepší alternativa?

Osmadvacítka není schopna ovlivnit válku v Sýrii, byť se jí bytostně dotýká. Proto musí řešit její důsledky. S kým jiným než s vyděračem Erdoğanem.

Fotka z hranic: Elif Ozturk / Anadolu Agency / Profimedia.cz

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.